Láska na vlásku

Přiznám se, že se mi do téhle pohádky moc nechtělo. Hlavně proto, že mě první dva vánoční svátky Česká televize hrozně zklamala. Pak jsem ale povolil uzel a přeci jen se do Lásky na vlásku pustil. No a nebylo to tak strašný. Zároveň to ale taky nebylo úplně dobrý. Měl jsem třeba problém s vyprávěním, které mi přišlo brutálně zdlouhavé a těch 111 minut bych klidně o půl hodinu zkrátil. Naopak jsem měl radost z herců, i když jsem je z té slovenské strany zase tak moc neznal. Každopádně Celeste Buckingham a Judit Bárdos byly naprosto skvělý. Škoda, že měly tak strašně málo prostoru. Rozhodně bych na ně koukal radši, než na toho baču, co hrál hlavní roli. (29.12.2014)

Nevím, zda to bylo neuvěřitelně příšernou českou "úpravou" (dabing nejen slovenských, ale i českých herců? Really?), ale stupidnější pohádku už jsem dlouho neviděl. Tady totiž nefunguje naprosto nic. Mark Twain ze znásilnění své klasiky div nevstal z hrobu, dialogy a jednotlivé scény nedávají mnohdy smysl a postavy se často chovají jako úplní idioti. Na pohádkovou atmosféru pak tvůrci už úplně kašlou a já se sám sobě divím, že jsem u této skoro dvě hodiny(!!!) trvající nudy neusnul. Na ten vypatlaný herecký výraz Celeste Buckingham ale jen tak nezapomenu. (27.12.2014)

Docela příjemné překvapení. Pohádka, která (stejně jako Anděl páně) překvapí především svoji výpravou, příjemnými herci a slušným příběhem. Je zapotřebí si připustit, že dnešní pohádky (bohužel toto neplaní jen pro pohádky, ale pro celou česko-slovenskou kinematografii) jsou labilní ptákoviny točené v kýčovitých kulisách, které by člověk nikdy neměl vidět=> naštěstí pohádka Láska na vlásku k těmto dílům nepatří. Nedostatek bych viděl v tom (alespoň pro Čechy), že jsou herci dabováni někým jiným, než sami sebou (např. Bahůl). (26.12.2014)

„Každá hra sa raz skončí.“ Behom roka mali premiéru dve pomerne hrozné rozprávky: Láska na vlásku a Sedem zhavranených bratov. Láska na vlásku je o čosi vydarenejšia, ale zas konkurencia od Alice Nellis bola čistokrvná rozprávka, kým Láska na vlásku je síce zdatnejšie zrežírovaná, ale žánrové zaradenie je otázne. Čo robí rozprávku rozprávkou, ak nie nadprirodzené prvky? Šťastný koniec? Ten má aj Mlčanie jahniat. Hrady a zámky? To má každý historický film. Ak necháme bokom (nevyjasnenú) žánrovú otázku, ide o uchádzajúci priemer s nábehom na ľahký podpriemer. Najviac ma potešila pomerne štedrá výprava. Bohužiaľ, príbeh je plný predvídateľných zvratov, postavy sú strašné klišé, kasting je brutál mimózny (najviac sa mi asi páčila Judit Bárdos a paradoxne neherečka Celeste Buckingham) a vidno, že scenár nepatril na natáčaní k prioritám, keďže obsahuje plno absurdných obskúrností. Šašo kráča meter pred týpkom, na toho spoza rohu vyskočia dvaja machri a šašo kráča ďalej a nič si nevšimne. Baba vypije „nápoj lásky“, meter a pol od nej sedí princezná a tá to nevidí. A pochopil som to správne, že na konci v podstate len kúsok od kráľa, žije jeho dvojník, pracuje ako kováč, je na očiach dennodenne stovkám ľudí a nikomu jeho zarážajúca podobnosť s kráľom nepripadá čudná? Alebo tomu mám chápať tak, že o dvojníkovi všetci vedia a tým pádom vedia aj to, že sa o trón delia dvaja muži? (25.12.2018)

Popravdě řečeno mám radši pohádky, ve kterých dobro překonává překážky zla. Tady zlo bylo tak neschopné, že radši ani moc nepřekáželo, takže to bylo celé jen o dvou stejně vypadajících mladících, kteří chtěli žít jinak, než žili. A na to mi výsledný film zase připadal příliš dlouhý. Aspoň to bylo trochu výpravnější, než bývá ve zdejších krajích zvykem – takže tentokrát hodnocení průměrného filmu zaokrouhluji nahoru. (26.12.2014)