Muž, který zabil Dona Quijota

Skvěle modernizovaná filmová adaptace klasickýho díla o významu hrdinství a zároveň vysněný projekt pod taktovkou americkýho blázna s britským srdcem, Terryho Gilliama. Jakožto moderně pojatá absurdní komedie to sice není žádná sláva, obyčejný průměr, ale sympatický Adam Driver jemuž skvěle sekunduje Jonathan Pryce tuhle bizarní frašku vylepšují o stupínek výš díky jejich vzájemný chemii.... VERDIKT: 7 větrných mlýnů z 10 (16.11.2019)

Asi nejšílenější a nejdelší produkce filmu o jakou jsem se kdy od jejího počátku zajímal, to nutně musí vytvořit ke svému závěru hype, kterému nejde dostát. Takže by bylo dosti nefér vyčítat Gilliamovi že nenatočil svůj nejlepší film ever který každému dal všechno v co v něm doufal - je pak dost hloupé když ho ostatní shazují svým hodnocením kvůli svým nerealistickým očekáváním. Muž, který zabil Dona Quijota je dobrý film, Gilliamovka, která zase jednou oživuje ten jeho nádherný svět plný magického realismu, vytržený z naší skutečnosti do podoby, ve kterém se snoubí vědomé fantazírování umělců s nevědomým propadáním se do halucinací šílených. Až jedno se stává druhým, a diváka to stejným směrem táhne také. Před dvaceti lety, v dobách Gilliamovy vrcholné tvorby, by z toho možná vznikl lepší film, ale ta síla příběhu tu je stále, byť už nedrží tolik pohromadě. A Adam Driver s Johnathanem Prycem jsou víc než skvělou náhradou za (tehdejšího, dnes už je jen svým stínem) Johnyho Deppa a Jeana Rocheforta. 8/10 (27.02.2019)

Jedinou vadou tohoto opulentního filmu je, že obě jeho cca poloviny spolu moc nekomunikují. Přesto těch 25 let za to stálo. Don Quijote žije na věky. A vždy nepochopen - hodnocení a komentáře zcela zapadají do příběhu. Apropó, moje milá Morien, Óscara Jaenadu ti rozhodně neberu, ale představitel Qujiota ho ztvárnil dokonalou formou - vidíme směšné prkenné deklamace, protože jinak dona Quijota vidět nemůžeme. Vidíme "vetchého senilního starce", protože už ve své původní době byl opotřebovaným přežitkem. Xavier věří, že je don Quijote, právě tak jako tomu věřil don Quijote. Xavier věru je don Quijote. Přišel čas, aby jeho pofidérní "tvůrce" - režisér Toby - byl konfronotován s duchy, které vyvolal. A Terry Gilliam "uvězněn ve třicet let starých tvůrčích postupech"? Jako don Quijote de la Mancha, rytíř smutné postavy. (09.05.2019)

Z velmi dlouho očekávaného a rozličnými problémy ošlehaného Gilliamova projektu se po letech čekání stala realita a jde prakticky o takový jeho manifest proti tvůrčí komerčnosti. Arogantní a zpovykaný režisér reklamních spotů Toby se vrací na místo, kde před lety natočil svůj studentský snímek, a zde kromě notné dávky nostalgie nalézá pomateného starého muže, jehož Tobyho tvorba uvrhla do spárů šílenství - myslí si totiž, že je Don Quijote. Hranice reality a snů i přítomnosti a minulosti se bortí a ústřední duo se dostává do řady ztřeštěných situací, které nekončí vždy zrovna vesele. Typický gilliamovský snímek bude pro řadu lidí vcelku těžký na sledování, ale nemám pochyb o tom, že si svou diváckou základnu najde. [KVIFF 2018] (05.07.2018)

Ako to už chodí, keď sa na niečo čaká až priveľmi dlho, tak je prijatie takéhoto umeleckého diela skôr rozpačité. Odhliadnuc od kontextu vývinu celého projektu ale aj absolútne nezasvätený divák nemusí chápať, ktorá bije. Gilliam si povedal, že keď už Dona pripravoval tak dlho, tak v ňom bude úplne všetko a či to dve a štvrť hodinová dĺžka možno neunesie, to je jedno. Problémom ale potom je, že pocitová dĺžka je skôr štvorhodinová a po ucelenej prvej hodine môžeme mať právom pocit, že sa to Gilliamovi tak trochu rozpadá pod rukami a nepozná mieru. Dôležitý tretí akt je už nekontrolovateľný a nie jednoducho sledovateľný bordel a na diváka pôsobí ako odskočenie si to vedľajšej kinosály. Ono je už potom jedno, čo je fantázia, čo je retrospektíva, čo tu myslia postavy vážne a čo je len hra. Dojem relatívnej ucelenosti sa ale nakoniec podarí dosiahnuť logickou pointou. Asi jedinou možnou. (05.07.2018)

Velice často se stává, že se režisér dostane do situace, kdy zcela zapomene na to, že filmy tvoří pro své diváky a vytvoří film čistě pro sebe a pro svoje potěšení. To je bohužel i případ této extrémně nudné, skoro by se až chtělo napsat, autobiografie. Obávám se, že když se mi u tohoto paskvilu 3x podařilo usnout, tak je v něm něco špatně. Ani se nechce věřit, že se jedná o dílo autora, který přivedl na světlo světa filmy jako Brazil nebo Král rybář. Sledovat režisérské trápení a utrpení není nikterak zábavné, jakkoli to může být od Gilliama záměrné. Film mě strašně nebavil a iritoval. Nemohu opomenout několik zajímavých nápadů ani nikde nekončící fantazii, ba dokonce občas velice příjemný humor. Ovšem nemohu přehlédnout fakt, že naprostá drtivá většina stopáže je nekonečně uspávající, nudná a debilní. Já na této databázi nejsem nejváženějším a nejuznávanějším uživatelem proto, že bych pozitivně hodnotil splněná režisérská přání, ale jsem tu proto, abych svým nejpřesnějším a nehodnotnějším hodnocením vyjádřil kvalitu filmu jako takového. Smutný faktem zůstává, že tento film se více než nepovedl. Člověk je zvyklý, že v každému filmu od Gilliama člověk narazí na určité pasáže nefalšované nudy. Ovšem v tomto filmu se s množstvím nudy Terry opravdu odvázal. Velice slabá 1 *. (17.05.2019)

Věčná škoda, že to Gilliamovi nevyšlo hned napoprvé, protože vidět po osmnácti letech nadějí tenhle rozbředlý spletenec promarněných šancí, který ještě na začátku dokáže slibně navnadit, ale pak se pozvolna rozpadne do kolotoče donquijotských motivů naskládaných přes sebe bez ladu a skladu, lze za úspěšné završení čtvrt století trvajícího projektu považovat jen stěží. Gilliam úžasně hravě stylizuje hlavního hrdinu v podání Adama Drivera do alternativní verze sebe sama - režiséra prokletého vlastními kreativními touhami a nároky, který postupně přichází o rozum a sám se stává Donem Quijotem, marně bojujícím proti větrným mlýnům - ale přitom tuhle metaforu není schopen obestavět koherentním příběhem a dát svým bezesporu originálním, extravagantním a barvitým vizím nějaký nosný základ. Všechno se tu děje bez jakékoli kauzality či jasného směřování k něčemu, dialogy mají málokdy tah a výsledkem je dadaisticko-surrealistický blázinec, v němž z nějakého důvodu hrají podstatnou roli i muslimové a ruská vodka. Tradičně dobrý Adam Driver s roztomile rozverným Jonathanem Prycem to zachraňují jen tehdy, když se po nich nechce groteskové padání a křepčení. Nejlepší pasáže jsou v první půlhodině a pak kdykoli, když se zablesknou ozvěny původně natočeného materiálu (tři obři v závěru) nebo meta-vtípky odkazující na natáčení zachycené ve Ztracen v La Mancha (Japonci na place, svádění problémů na zásah vyšší moci). Gilliam býval obětí okolností, jeho film je teď obětí jeho vlastní bezbřehé tvořivosti. Kdo že je ten muž, který zabil Dona Quijota? Bohužel ten samý, co ho i stvořil. (02.07.2018)

Lehce nepřehledný, zato velice inteligentní film. Je z něj cítit hodně kumštu a až takové srdeční záležitosti. Variace na spoustu dnešních, aktuálních problémů, servírovaná způsobem, jakým to snad umí jen Terry Gilliam. Po čertech povedená věc, ve kterém exceluje spousta známých herců a pak hlavně ti dva hlavní, kteří navlékli tenhle starý příběh do hodně nového a dost neortodoxního kabátu, který Vás v zimě zahřeje a v létě ochladí. Takový pocit mám po režisérových filmech skoro vždycky a ani teď mě ani v nejmenším nezklamal. (23.03.2019)

Mám trošku pocit, že tento film sa snažil byť úplne všetko. Chcel byť komédiou, chcel byť silnou drámou a filmom, z ktorého si môže niekto na konci niečo odniesť. No môj dojem je, že film sám popravde nevedel, čím vlastne chcel byť. A tam sa dostávame na jadro môjho problému. "The Man Who Killed Don Quixote" je podľa mňa príliš komplikovaný, príliš prekombinovaný a ku koncu akosi jeho odkaz vôbec nepríde na úrodnú pôdu. Je tu pár dobrých postáv a musím priznať, že Jonathan Pryce je vynikajúci. Má všetko, čo by mal v tejto role mať a dal do toho celé svoje srdce. A verím mu to. A Adam Driver je podľa mňa tiež dobrý. Plus je skvelé vidieť jeho vývoj ako postavy. Joana Ribeiro je okey. A je sympatická. To musím uznať. No potom sú tu aj zloduchovia filmu. Alebo možno ani nie tak zloduchovia... ako skôr hajzli a hovadá. Ťažko to pomenovať. No podľa mňa sú maximálne otravní a ich povahy sú miestami neznesiteľné. Olga Kurylenko je miestami fakt moc. Hlavne pri konci. A posledných pár minút filmu to posúva do úplne nového levelu. Neviem čo si mám o tom myslieť, no dáva to pre mňa viac otáznikov, než som reálne od filmu chcel. Takže nemôžem film pochváliť. Vyzerá celkom dobre, zo začiatku som sa bavil, postupne to zo mňa opadlo a ku koncu už som bol unavený a zmätený. Možno tento film mal ostať nakoniec nenatočený. Lebo výsledok je podľa mňa skôr sklamanie. Hodnotenie: C (01.05.2019)

Ze začátku jsem se radoval z návratu Terryho Gilliama, jak ho mám rád. Ale nevydrželo to až do konce, takže nejspíš drsná realita a množství kompromisů dostihly i fantazii snílka, který se tento projekt snažil natočit přes čtvrt století. Adam Driver v hlavní roli je ovšem opět naprosto perfektní. Po většinu stopáže výborný film s rozpačitou koncovkou. (08.07.2018)

Terry Gilliam si splnil svůj sen o natočení filmu o slavném Donu Quijotovi, o který se pokoušel před prakticky dvěma dekádami ale osud mu v té době nepřál a vznikl z toho zábavný dokument Ztracen v La Mancha. Po letech se Terrymu zadařilo a natočil si svůj film, pro sebe a pro partu vyvolených, kterým film nepřijde tak příšerně vleklý a nudný, jako mně. (03.10.2019)

Aký význam má sledovanie dokumentu - Stratený v La Mancha ( film o filme ), dokumentaristov Keitha Fultona a Louisa Pepea, ktorí sa snažili zdokumentovať, prečo a za akých príčin sa nenakrútil film Terryho Gilliama - The Man Who Killed Don Quixote ? Toto obdobie sa datuje ešte do roku 2000, keď hlavné postavy mali pôvodne stelesniť Jean Rochefort v roli Dona Quixoteho a Johnny Depp v roli Sancha Panzy. Po pravde, nevidel som tento boj s „veternými mlynmi” , ( ale teraz normálne rozmýšľam, že si niekedy nájdem voľný čas, aby som kúsok zo svojho života venoval tomu, ako sa T.G. urputne zmáhal vytvoriť niečo, čo neskôr na dekády zapadlo prachom... ). Už som ani bohvieako nedúfal, že by mohol uzrieť svetlo sveta novodobý Don Quixote, bol som rovnako trpezlivý, ako “naturalizovaný Brit” , a pre mnohých neprajníkov zdvíham stredný, varovný palec smerom nahor, lebo ja som takmer nadšený, čo tento kreatívny tvorca vytvoril s Jonathanom Pryceom, ktorý je naprosto unikátne ponorený do svojej postavy, že jeho kolega Adam Driver je v miernom tieni. Obidvaja sú naozaj pozoruhodní, no i ostatní sa nemajú absolútne za čo hanbiť. Tandem - Gilliam a Pecorini (d.p.) spolupracujú už od nepamäti, a tak by som bol znovu rád, ak by sa pokúsili nakrútiť ďalší film, ktorý by pre zmenu nestíhali také pohromy, ako predtým. Toto nie je záležitosť pre každého jedinca. Je to dosť nezrozumiteľné, náročné, divné a pra-zvláštne. A o to viac ma to interesuje. (09.03.2019)

Po třiceti letech tvorby režiséra a scénáristy Gilliama je nám předložena na slunci upečená bajka o penězích, šílenství a filmovém průmyslu. Vše se šarmem tohoto režiséra, který svou epickou verzi Miguela de Cervantese dovezl na festival v Cannes. Film má ke zdrojovému materiálu sentimentální respekt, ale Gilliam přináší nový živý pohled. Není to jeho nejlepší kousek, ale je to film živý, nevinný a okouzlující. Sálá tu nálada Španělska. Muž, který zabil Dona Quijota v sobě přinejmenším v některých prchavých okamžicích má podobnou niternost a melancholii jako Král rybář. Jinak jde ale o odyseu, která se jako v obřím víru neustále propadá do sebe samé. Jako kdyby Gilliam tentokrát zfilmoval jen snové pasáže ze svých snímků a už je neobalil realitou. Gilliam na této chaotické pouti zákonitě ztratí spousty diváků. Gilliam umí svou bezhraničnou fantazií oslnit a vzápětí nudit, jako by vším, co při dlouhém čekání na realizaci nastřádal, chtěl teď svět doslova zasypat. Bohužel to nejde. Ale do svého filmu dostal surovou i surrealistickou energii, která zvládne trumfnout leckteré nedostatky. (13.08.2019)

Terry Gilliam vždy prekypoval nápaditosťou a vizuálom, aj tu je mnoho scén, ktoré stoja za obdiv. Avšak tu prevyšuje forma nad obsahom, zmysel sa vymyká z rúk. Takto sa stáva Muž, ktorý zabil Dona Quijota obrazom zaujímavý, herecky skvelý ( Adam Driver exceluje ), ale myšlienkou príliš vágny. (04.03.2019)

Když se imaginace urve ze řetězu a neslouží k ničemu jinému, než aby se sama předvedla. Výjevy jak chudšího Felliniho asi demonstrují halucinogenní svět, ve kterém se příběh odehrává, leč často jsou samoúčelné. Jakkoliv je bloudění mezi snem a realitou někdy dobře vysvětlené, jindy zase tápe v temnotách. Těmito nepřestálými přechody se příběh tříští a ztrácí návaznost. Není jasné, co režisér sleduje, takže ve finále zůstává jen hlavní myšlenka, totiž, že Don Quijote je nesmrtelná postava. A to je na tak komplikovaný film málo. SHRNUTÍ: Některá literární díla jsou nesmrtelná, tento film však asi ne. (14.01.2021)

Až zo záverečných titulkov som sa dozvedela, že hudbu nahrávali u mňa v práci :) V Koncertnom štúdiu Slovenského rozhlasu. Potešilo. (Lumiere - 8.9.2018) (10.09.2018)

Ukázkově přezrálý projekt, dotlačený do finální realizace spíše jako trucovitý akt zneuznalého génia. Gilliamův Don Quijote je především v první polovině leckdy podnětným, ke konci už ale především únavně redundantním ohledáváním donquijotského mýtu v jeho nekonečně rozmanitých variacích. Chápu, že se v tom Gilliam dost vidí, občas se mu dokonce podaří vytasit z rukávu momentku jako za svých nejlepších let (finální slavnost je jich plná). Bohužel mám pocit, že jeden z mých nejoblíbenějších režisérů už se ve svých fantaskních vizích a zmateních reality a fikce spíše ztrácí, než že by nad nimi měl autorskou kontrolu. Imaginarium jsem mu ještě sežral i s navijákem, Don Quijote jakýms takýms způsobem funguje spíš silou vůle a díky přesně vybraným hercům. Možná mělo zůstat spíše jen u legendy, která nikdy nevznikla. Takový příběh by Dona Quijota vystihoval paradoxně lépe než tento realizovaný mišmaš. 65 % (06.09.2019)

The Man Who Killed Don Quixote existuje. A celá ta jeho dlouholetá neexistence mu dodává až mytickou auru - což je meta, s níž se Gilliamův film balancují na hraně sebeparodie snaží vyrovnat. (Nejlepší částí jsou ty, kde Adam Driver ve frustraci řve "fuck". Což je často.) (KVIFF18) (04.07.2018)

Na vysnívaný projekt je to v druhej časti až priveľmi zmätočné a vyžaduje si to strašne otvorenú myseľ zo strany diváka, aby sme nie lenže kašľali na to, ako sa v tom celom mišmaši zorientovať, ale tiež prijať všetky pravidlá hry, ktoré sú nám ponúkané. Gilliama mám rád. Vie byť svojsky, vie byť správne bizarný a jeho príbehy tak špecificky vybočujú zaužívanému trendu. Zbožňujem jeho cit pri výbere herečiek. Jeho postavy sú mi zvláštne blízke. A Don Quijot je manifestom týchto bizarností. Zásade súhlasím s Andertonom, hoci ja aj napriek vyššie spomenutým úskaliam som odchádzal s pozitívnym pocitom. Asi koniec vo mne zarezonoval silnejšie, ako som predpokladal. Muž, ktorý zabil Dona Quijota je čarosmutný príbeh o dobrodružstvách, ktoré už nie sú, a o príbehoch s tým spätých. Je to viera uveriť v zázraky vo veľmi nezázračnom svete. Nie dokonalé. To vôbec nie. Ale mám po tom chuť ísť do Španielska. (08.07.2018)

Mistr Gilliam je starý blázen, což je v případě umělcově nejen v naprostém pořádku, ale navíc je to možná dokonce potřeba, protože jen tak potom může vzniknout něco, co by se dalo vlastně označit za poctu šlechetnému bláznovství, toho symbolu lásky a upřímnosti, který se dnes již téměř nevyskytuje. Ta zdánlivě obyčejná a jistě také nedokonalá komedie se silnými groteskními prvky v sobě totiž skrývá velmi citlivou duši ukazující ošklivost světa a krásu pravých ideálů a snů. ... Já jsem Don Kichote! 80 % (15.07.2018)