Most špiónů

Nejcharakterističtější Spielberg snad za několik dekád. Žádná strana není černobílá, hlavní hrdina v podání dokonalého Hankse má s houstnoucí zápletkou stále jasněji srovnané lidské pohnutky a technická stránka zlomových scén (letadlo, zeď a koneckonců celý Berlín) je natolik blízká a zároveň formálně dokonalá, až to bere dech. I přes štědrou stopáž není prostor k nadechnutí a každý dějový posun nebo komplikace mě nutí zas a znovu roztočit mozkové závity a přemýšlet, jak z nastalé situace vykličkovat. A sem směřuje jediná, ale zároveň všeobsahující výtka. Všechno totiž dopadne tak, jak jsem bez znalosti konkrétních historických událostí očekával. Bolestně současné poselství působivě dolehne na diváka, ale zůstává pocit malé domů, kterou si Steven přihrál. V jeho rukou totiž taková tématika nemohla dopadnout špatně, ale i přes formální dokonalost mohla dopadnout ještě o chlup upřímněji. (01.12.2015)

„VÝKON SPRAVEDLNOSTI JE NEJPEVNĚJŠÍM PILÍŘEM DOBRÉ VLÁDY.“ /// Když se z fráze jménem „Studená válka“ stane skutečnost… Tohle téma se mě na rozdíl od Lincolna dotýká, což k fajnový filmařině a bezchybným hercům přidávám další rozměr. Vlastně se tomu kromě tý profesornosti nedá nic vytknout. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Předek mi zůstal na zdi. 2.) Mám strach, že mě chytnou. 3.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (26.03.2016)

MOST ŠPIÓNŮ je na jednu stranu pozitivně přijímán jako pastiš, která je oceňována za napodobování vypravěčských a žánrových vzorů z dob klasického Hollywoodu, na druhou stranu je kritizován jako retro, které je archaické a za svůj dobový kabátek skrývající, že v podstatě nic relevantního nesděluje k současnosti. Ani s jedním ze dvou převládajících názorů nesouhlasím a v Blu-ray kritice rozebírám, proč je poslední Spielbergův počin pozoruhodným experimentem s konvencemi klasického Hollywoodu a jak díky onomu subtilnímu vymezení se vůči jistým kinematografickým normám něco "sděluje" o žité skutečnosti. (26.06.2016)

Most špiónů aneb Spielbergův úspěšný pokus prodat studenou válku mainstreamovému divákovi. Spielberg se dá bez nadsázky označit za nekorunovaného krále midcultu, a to nemyslím nikterak hanlivě. Jednoduše zvládl schopnost natočit film vysoce profesionálním způsobem a zpracovat jakékoli téma tak, aby ho zpřístupnil běžnému divákovi, nikoliv elitnímu festivalovému okruhu publika. S tím se ale pojí určitá líbivost, pilování hran, schopnost ždímat emoce, dojímat a to ne vždy ve správný okamžik. Ta jímavá hudba mně v Mostu špiónů už místy opravdu lezla krkem. Spielbergovy postavy jsou ve správný moment na tom správném místě a formulují správná slova a správné myšlenky. Historie a události ukazuje Spielberg tak nějak vznešeněji než jak vypadala přízemní realita. V něčem je zkrátka Most špiónů podobný Schindlerovu seznamu, jakkoliv ani vzdáleně nedosahuje účelového zkreslení typického pro tenhle kousek. V kinematografii je mi bližší přístup, který zvolil Polanski ve svém Pianistovi. Pokud ale budu chtít vidět nějaký snímek bez zjemňujících filtrů, musím se poohlédnout jinde než ve Spielbergově dílně. Co se dá ocenit beze zbytku, je vysoká profesionalita, schopnost vytváření krásných a působivých obrazů (50. léta jsou tam živější než ve skutečnosti) a právě zmíněnou schopnost Spielberga vhodně načasovat scénu a pracovat s lidskými emocemi. Spielberg je zkrátka vypravěč příběhů, které si někdy tak trošku pro potřeby efektu a výchovného poselství upravuje. Po herecké stránce je to bez připomínek, Tom Hanks je představitel hollywoodské elity, který se typově do podobné role víc než hodí. Pro zasvěceného diváka pak má Most špiónů ještě jeden negativní rozměr, který je typický pro podobné umělecké rekonstrukce skutečných událostí. Prostě víte, jak to s plukovníkem Abelem a s Powersem ve skutečnosti dopadlo a napětí se zkrátka přes veškerou snahu scénáristů nekoná. Celkový dojem: 80 %. (06.12.2015)

(1001) Dívala jsem se na tenhle film snad už před měsícem a pořád jsem si říkala "musím si to nechat rozležet, musím si to nechat rozležet", až jsem nakonec skoro zapomněla, že jsem to vůbec viděla, no a to je můj názor v kostce. Kdybych to měla vzít obšírněji, tak jsem vlastně celou dobu rozjímala, jestli to záslužné téma "oh, the humanity" dokáže vyvážit tu nechutně pro-americkou/patriotickou podbarvenost, která patří možná tak ještě do těch černobílých devadesátých let, ale určitě ne do kinematografie 21. století. Tím Spielberg se svým týmem, což (pro mě) překvapivě znamená i Coeny, dokazují, že nejsou schopni překročit svůj stín a reflektovat ve své tvorbě nejen dobu, jakou se zaobírají, ale (hlavně) i dobu, ve které jejich výtvor vzniká. Budu demonstrovat na příkladu: Z celého filmu se mi teoreticky nejvíc líbil oslí můstek mezi dvěma záběry, z nichž první je ten, kde Hanks jede v nadzemce "z jednoho Berlína do druhého" a vidí lidi střílené ostrými při pokusu přelézt "tu" zeď, a ten druhý je samozřejmě ten, kdy jede v nadzemce ve své domovské zemi a vidí děti, jak během hry přelézají přes plot u cesty. Jenomže jak můžou tento záběr s čistým svědomím prezentovat jako symbol "nesvoboda x svoboda" v současné Americe, která provádí víme co dětem, zdem a plotům u sebe, u svých sousedů i v mnoha dalších zemích světa. Dál by se mi taky třeba chtěla líbit postava Abela, jak ji pojal Mark Rylance, jenomže co s takovým skvělým minimalistickým výkonem ve filmu, kde se kalkul střídá s patosem. Dál mi taky přišlo úsměvné, jak je úvodní scéna pana právníka napsaná tak, aby vypadal jako největší parchant, nebo přinejmenším vyčůránek, na světě (nevím proč jsem si celou dobu představovala, že tu roli hraje Tarantino: "Ne náš týpek, ale klient našeho týpka."), ale protože ho hraje Tom Hanks, tak na tuto expozici film už dál nenavazuje a dál už se chová a mluví jako ten nejsprávnější chlap na světě v historii. No a nic moc víc už mi toho z filmu tedy neutkvělo. (07.07.2018)