Barva vítězství

Stephen Hopkins sa pochlapil a 20 rokov po slusnom filme Lovci Lvu prisiel s dalsim namkanym filmom. Je to pribeh cernosskeho bezca, ktory sa zucastnil olympijskych hier roku 1936. Dzes Ouvns, taxa volal ten cernossky bezec, no a teda aj par slov k nemu. Nejde tu ani tak o pripravu, i ked ta je drsna, to jo, mne ide o par slov k nackom. Ja je vseobecne znamo, hysteriu, teda pardon, historiu pisu vitazi, a Hytler osobne odmietol podat ruku Dzesovi Ouvnsovi. Hytler sa osobne zucastnil prveho dna zvedavo, dna 2. 8. 1936, a osobne zablahozelal Hansovi Wollkeovi, ktory ako Prvy Nemec ziskal zlato na Olympijskych Hrach od 1896. Potom uz neblahozelal nikomu, teda ani cernosskemu bezcovi : 95 % (29.08.2020)

Příjemná sonda do druhé poloviny 30. let, kdy černoušci začali pomalu přicházet na to, že se v životě uplatní i při jiných činnostech než je sbírání bavlny. Jejich ambice dosáhly takové úrovně, že se rozhodli natrhnout řiť samotnému Hitlerovi (myšleno v maximálně nehomosexuálním významu). Další z mnoha filmů o prudkém vzestupu ubohého člověka, o velké dřině a hlavně o boření předsudků. Snímek nemohl napsat nikdo lepší než sám život. Rasismus je ošklivá věc. Šířit nenávist vůči černouškům jenom za to, že mám při společném sprchování s nimi nemalé komplexy mi přijde jako vrchol ubohosti. Naštěstí můžete mít to štěstí, že narazíte na bílého trenéra, který má svůj meč natolik velký, že je vás ochotný brát jako rovnocennou lidskou bytost. Jinak se přiznám, že jsem o podobné události neměl ani tušení. Kdyby mi někdo povídal, že bylo v nacistickém Německu možné něco takového, jako účast černoušků na tamních olympijských hrách, tak bych byl přesvědčen, že mi kecá. Velkou výtku bych měl vůči závěrečné olympiádě, a to konkrétně k tomu, že se ani malinko nedařilo budovat atmosféru. Bylo dost jasné, jak to celé dopadne a divák nedostal ani okamžik, aby snad zapochyboval. Slabší 3 hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel FFilipCZ. (07.03.2017)

Race je filmom, ktorý dovolím si smelo tvrdiť ma milo prekvapil. Napriek tomu, že životopisné príbehy mám veľmi rada, narážam na ne vo väčšine prípadov na rovnaký problém, ktorý som už vo svojich komentároch niekoľkokrát spomínala. Životný príbeh Jesseho Owensa a jeho spracovanie v tomto filme je tiež typickým príkladom vypreparovaného príbehu (rozumej: na povrchu pôvodný vo vnútri však prázdny a bez života). To čo tento film v mojich očiach dvíha z fádnej priemernosti, je všetko to ostatné okolo Jesseho príbehu. Veľmi kvalitné vykreslenie vtedajšej politickej situácie. A to nielen čachrov vo vnútri amerického olympijského výboru, ale aj na strane nacistického Nemecka. Vidno, že film nie je americkým produktom vlastenectva. Vo výsledku teda veľmi zaujímavý pohľad na Olympijské hry v Berlíne 1936. (26.05.2016)

Film "Barva vítězství" má rozhodně silné téma, ale bohužel postrádá velký balík peněz, který by z toho vytěžil velkofilm.. Aktuální ztvárnění je dobré, ale věřím, že mohlo být daleko lepší.. Silnou dvojku ústřední dvojku Stephana Jamese a Jasona Sudeikise jsem si užívala, ale některé vedlejší role nemohly být obsazeny hůř (např. naprosto šílený Goebbels).. Hodně mi také vadilo, že postavy byly příliš černobílé, žádná šedá hladina charakterů se moc nekonala.. Riefenstahlová byla napsána tak kladně, že celou úroveň filmu pomalu degraduje.. Celkově zážitek příjemný, jen hodně doslazený.. Německo-kanadská snaha o typické americké sportovní drama se vydařila :-D (21.02.2017)

Takovej klasickej, generickej, sportovně-rasovej kýč... Ale dejme tomu, že ta olympiáda měla nějakou atmošku a postava Riefenstahlové byla sympaticky vzpurná a svéhlavá (a s tváří Carice samozřejmě i zatraceně sexy).. Až se filmaři naučí tyhle příběhy vyprávět více syrově, vrstevnatě, kriticky a bez pathosu, budou to dechberoucí monumenty. (19.08.2020)