Barva vítězství

Fascinující příběh natočený pietně a s úctou, která nedovoluje vybočit ze zavedených mantinelů tohoto typu filmu. Každopádně ale závěrečná scéna, kde Jesseho Owense vítají v New Yorku jásající miliony lidí a on pak musí na večeři na svou počest uspořádanou v luxusním hotelu vejít ostudně vchodem pro služebnictvo, zapůsobí velice emotivně. Škoda, že se někdy nerozhodnou natočit příběh hrdinů i poté, co už zažili své hrdinské chvíle. Osud Jesse Owense se po vítězství na Olympiádě ubíral hodně křivolakými cestičkami a bylo by zajímavé sledovat hrdinu i v nehrdinském/běžném životě. (03.07.2017)

Vesměs pěkný film, trošku mi to přišlo s tím fašounskem přehnaný, ale budiž, zpracování filmu poněkud netradiční. Dost ponurá hudba. Sportovní filmy mě převážně baví, tento se řadí k lepším, založeno na skutečné události, trošku přibarveno, ale jinak film zaujal. Hlavní hrdina mi přišel mírně neosobní, moc mi v té roli neseděl, proto 4*. (21.08.2017)

Určitě kvalitní film, který je upozorňuje (tak jako mnohé ostatní filmy) na rasismus černošského obyvatelstva v USA. Zaměřuje se však také na nacistické Německo a vyhánění Židů. Hlavním příběhem je však začínající atletická kariéra Jesseho Owense, který přijede do nové školy a hned je z něj nejrychlejší běžec na světě. Jo kluk měl velký talent. Dokazuje to i to, že dokázal být nejlepší také ve skoku do dálky a oceňuji toho Němce na OH, který se zachoval čestně a pomohl Jessemu při kvalifikaci. Nevím jestli bych to já udělal. No každopádně jde o povedený životopisný film o Jessem a je dobře, že se rozhodl OH účastnit. (04.01.2018)

Film o športe, o drine, o rodine, o láske, o rasizme, o nacizme, o priateľstve, o športovom duchu, o politike, o ideológii, o zlobe, o víťazstvách, o pohŕdaní, o obdive, o desiatich sekundách slobody a voľnosti ... ale predovšetkým o jednej zaujímavej osobnosti, pretože Jesse Owens ňou bol. A zaujímavým bol aj jeho príbeh. (14.08.2016)

Stephen Hopkins sa pochlapil a 20 rokov po slusnom filme Lovci Lvu prisiel s dalsim namkanym filmom. Je to pribeh cernosskeho bezca, ktory sa zucastnil olympijskych hier roku 1936. Dzes Ouvns, taxa volal ten cernossky bezec, no a teda aj par slov k nemu. Nejde tu ani tak o pripravu, i ked ta je drsna, to jo, mne ide o par slov k nackom. Ja je vseobecne znamo, hysteriu, teda pardon, historiu pisu vitazi, a Hytler osobne odmietol podat ruku Dzesovi Ouvnsovi. Hytler sa osobne zucastnil prveho dna zvedavo, dna 2. 8. 1936, a osobne zablahozelal Hansovi Wollkeovi, ktory ako Prvy Nemec ziskal zlato na Olympijskych Hrach od 1896. Potom uz neblahozelal nikomu, teda ani cernosskemu bezcovi : 95 % (29.08.2020)