Sedm statečných

Pred zúriacim liberálnym šialenstvom už nič nie je v bezpečí, niet kúska priestoru, ktorý by táto zvrátená ideológia nepošpinila svojimi špinavými paprčami. Došlo aj na siedmich statočných pištoľníkov, ktorí v roku 1960 vo filme režiséra Johna Sturgesa zachránili úbohých mexických farmárov pred všetkého schopnou bandou desperáda Calveru. Dnes to však už nie sú žiadni hrdinovia, ale len partia bielych heterosexuálnych macho fašistov. Hnusná white power sebranka rasistických extrémistov. Teraz je treba si zvyknúť na tých pravých sedem statočných. Na multikultúrny zlepenec, ktorému samozrejme šéfuje afroamerický černoch. Takže čumte idioti, kto sú tí politicky korektní "Siedmi statoční". No a samozrejme, že i pán režisér Antoine Fuqua má tú správnu farbu pleti, na jedine ktorej životoch záleží. * (12.08.2020)

Akira se musí v hrobě obracet, ale z tohoto hlediska jsem se rozhodla film moc neposuzovat a neporovnávat. Mám dva samostatné zásadní problémy s tímto filmem: Hudba byla zcela nedostatečná a nevýrazná, nějak jsem si zvykla, že se v poslední době vyrojilo dost skladatelů se zajímavými westernovými soundtracky (moji oblíbenci - Beltrami a jeho brilantní skóre pro Vlak do Yumy a Logana, Cave a Ellis a jejich Zabití Jesseho Jamese a Za každou cenu, Pemberton a jeho U.N.C.L.E. a Král Artuš ). A za druhé mi vadilo přidání motivace z minulosti pro Denzelovu postavu a odstranění tropu mladého bojovníka, který by se na konci příběhu přidal k osadníkům. Když pominu tyto dva křížky, tak film zdaleka nebyl tak strašný, jak jsem se obávala, a dokonce jsem se i docela bavila. Chris Pratt je podle mě nejlepší v ansáblu a když není hlavní hrdina, Ethan Hawke se krásně bál, Byeong-heon Lee musel být nejvíc cool muž na zemi už od narození a Martina Sensmeiera ve war paintu bych brala za muže okamžitě. I bez war paintu. Za nejslabší článek považuji Fuquau (jestli se to tak skloňuje), zdá se, že jeho režii nemám ráda. (18.01.2018)

Nechtěl jsem příliš porovnávat s původní verzí Sedmi statečných, v níž se to hemžilo silným charismatem hereckých ikon zvučných jmen jako Yul Brynner, Steve McQueen, Charles Bronson či James Coburn, avšak nešlo to jinak. V prvních minutách nové verze jsem byl relativně spokojený a užíval si občasných odkazů na Sturgesův počin, z nichž mnohé prakticky kopírují kultovní western z 60. let. Nemohu si pomoct, ale zatímco v Sedmi statečných od Johna Sturgese má každá scéna své místo a svoji velkou výpovědní hodnotu, jež nachází obrovskou podporu v geniální hudební složce a perfektních hereckých výkonech, jež jsou mimo jiné determinovány excelentně napsaným scénářem plným nezapomenutelných dialogů, v novém zpracování mi přišla řada scén zcela zbytečných či rozvláčných. Antoine Fuqua si pro diváky naservíroval řemeslně zvládnutou podívanou, která ovšem nemá zdaleka ten spád a náboj, který učinil z původního filmu legendu. Chybí tu charismatické osobnosti a pamětihodné scény (jako je např. jízda s funebráckým vozem, zkoušení mladého Chica, první setkání s Calverou, či svým pojetím i daleko zábavnější nábor pistolníků do finálního komanda). Dočkáme se tu sice snahy ukázat i něco z minulosti hlavních hrdinů, což v Sturgesově počinu není, ale možná právě proto byla starší verze působivější, neboť dávala větší prostor divácké fantazii o sedmi hlavních pistolnících a jejich předchozím životě. Stačí si porovnat scénu s nožířem z roku 1960 a 2016. Zatímco v Coburnově pojetí je dodnes dechberoucí a správně "chlapská", v nové je pouze zdařilejším místem z celku. Ne, opravdu nechci hanobit snahu o remake klasiky, svým způsobem jsem se na něj těšil, byť se značnými obavami, jež se nakonec naplnily, avšak při sečtení všech kladů a záporů nemohu být s hodnocením vstřícnější. Nejde o špatný western, avšak nese-li název jednoho z nejlepších zástupců tohoto žánru, měl by být o několik levelů výš, než je Fuquův film. Inu, já se u sledování stihl i nudit, což by se v případě party kolem Yula Brynnera nestalo ani po desátém, pche třeba i pětadvacátém zhlédnutí. Stačilo by, kdyby jen zazněla legendární znělka "pa-papa-da, pa-pa-dada-da, pa dá, ta da, dý dááá" a už bych měl sto chutí si Sedm statečných znovu pustit. V případě stejnojmenného filmu z roku 2016 bych si mohl pouze zanotovat výše uvedenou melodii v těch málo scénách, v nichž zazněla a snažila se tak navodit atmosféru nepřekonatelné klasiky staré více než 50 let. (27.12.2016)

Kdyby se film nejmenoval Sedm statečných bylo by to mnohem lepší. Ten název mu totiž pořádně ubližuje. Tedy ne že by hnusná kamera stála zrovna za pochvalu. Parta našich ochránců se za hodně podivné motivace dá dokupy a jde bránit nějaký ten prdelákov. Proč? Zřejmě proto že mají dostatek střeliva a občas nějakou tu hlášku nebo grimasu, s kterou by moc rádi seznámili diváky v kinech. Vystřílených nábojů je rozhodně nadprůměr, ale začínám trošku podezřívat Fuquu že Training Day byl náhoda. Protože v mých očích je tenhle rejža už nějakou dobu spíše patlal, který se drží v Hollywoodu hlavně díky své barvě pleti. Chris Pratt slabší než jsem čekal, Denzel standard, Lee charismatickej, Hawke klasika, další 3 spíše zbyteční a hlavní záporák titěrnej. 60% (12.12.2016)

Slušnej western, překvapilo mě, že mi byli docela sympatický všichni ze sedmi statečných, čekal jsem že polovinu ansáblu budou tvořit nějaký no name herci bez charizmatu, ale všichni byli fajn. Nejlepší byla prostřední část filmu, kdy se zabydleli ve městě a učili vesničany střílet a podobně. Při závěrečný, asi půl hodinový přestřelce, mě dost udivilo, kdo z hrdinů přežil a kdo ne. 70% (11.12.2016)