Paní Bovaryová

Nejsem si jistá srozumitelností psychologického vývoje Bovaryové, vzhledem k tomu, že zde chybí úplný začátek jejího života. A pokud netušíme, kde se vzala její niterná potřeba po zidealizovaném milostném vztahu, ve kterém by se mohla sama stát romantickou ikonou, není snadné sledovat ta nekonečná blouznění v podání Huppertové. Největší dramaturgickou fackou je lhostejné vyjmenování dalších osudů dcery Berty přes další dvě kolena v závěrečných titulcích, jako by šlo o pouhé přečtení položek z nákupního seznamu. Nicméně, myslím, že jsem si objevila další z klasických látek, jenž mi nebude zatěžko zkoumat ve vícero adaptacích. V Divadle pod Palmovkou hraje v inscenaci Bovaryové pro změnu prim její finanční negramotnost (dnes tolik aktuální). Otázkou čtení by ale mělo být především uchopení svobodného ženství, bránícího se konvencím. (23.05.2018)

Ti, kteří mají rádi věrné adaptace, budou tímto filmem potěšeni. Skutečně zde nechybí žádné podstatné scény, byť pochopitelně byly vypuštěny třeba mnohé Flaubertovy krásné metaforické a sarkastické úvahy - přestože i filmovým příběhem provází nezúčastněný vypravěč (dost lhostejným hlasem) - , a chybí i řada detailů (vynechána byla pro příklad úplně kouzelná postava tchána paní Bovayrové, žoviálního starého alkoholika - dozvíme se zde o něm pouze tolik, že zemřel). Příjemné je, že se film věnuje také vedlejší (ale v podstatě třetí hlavní) postavě románu, panu Homaisovi: což je můj nejoblíbenější a velmi prokreslný charakter maloměstského, sebestředného "učence" antiklerikála. Nicméně věrnost tohoto filmového přepisu slavnému textu je zřejmě i jeho kamenem úrazu. Nenajdeme zde žádné nové překvapivé nápady a aktuální souvislosti, žádné obsahové ani formální hříčky. Vše je velmi uměřené, precizní (zejména herecké výkony a výprava) a konvenční. Já osobně preferuji nevěrné, ale originální adaptace typu nedávného Winterbottomova Tristrama Shandyho - nicméně to je jen věc názoru a vkusu. (05.05.2007)

Snaha zachovat ráz literární předlohy nemusí být vždy na úkor kvality filmového přetlumočení. Pokud snad Flaubert svou předlohou vyvolává dojem černobílého protikladu bíle počestné ženy a jejího ničeného lidství a naopak strnulého, neschopného manžela, dusícího svůj něžný protějšek, Chabrol je ve své dikci jednoznačně uměřenější. A jeho diagnóza moderního lidství na příkladě nešťastné ženy z francouzského maloměsta je ve své mnohoznačné jednoznačnosti o to působivější. V tomto pojetí, herecky skvěle zvládnutém jak Huppertovou, tak jejími mužskými protějšky, může až vznikat otazník, kdo že je vlastně větší obětí: naivní rozhazovačná hrdinka nebo manžel a otec, který nezvládá svůj part a nezaviněně je vystaven hanbě a opovržení, nebo dítě, které má koneckonců už faktem svého zrození právo na přiměřenou rodičovskou péči? A je léčba milenci a zadlužováním opravdu tou pravou revoltou? Tím vytouženým lékem proti nudě a neuspokojení? Buďjakbuď, Huppertová vdechla své nečernobílé hrdince dívčí půvab, krásu a něhu i počestnost, která se neztrácí ani v jejích avantýrách. Zamyšlení, které nám Chabrol nabízí, je znepokojivé a neodbytné. Nezbývá než doufat, že nejen pro nás, pro naši přítomnost, ale i pro doby budoucí. (27.08.2007)

Pani Bovaryová je elegantná adaptácia známej románovej predlohy. Takéto typy filmov, zaštítené menom známeho režiséra, často trpia syndrómom vznešenej nudy. Ten vyplýva z pietnej úcty k predlohe, od ktorej sa réžia a spracovanie príliš neodlišuje, takže pre čitateľov predlohy sa film stáva prevažne obrazovým čitateľským denníkom. Porovná si cezeň vlastné predstavy a zážitky už zažitého (v čitateľskej skúsenosti) s filmovou verziou. Veľké emočné poryvy sa z dôvodu opakovania toho istého nemajú šancu dostaviť. Ostáva kochať sa v kostýmoch, interiéroch, prírode a hereckých výkonoch. Druhým dôvodom vznešenej nudy je skutočnosť, založená na experimente. Odišiel som z rozpozeraného filmu na skoro polhodinu mimo obraz. Keď som sa vrátil, nebolo treba žiadne vysvetľovanie, žiadne posuvy. Chýbajúcu časť som samozrejme následne dopozeral. Po jej uzretí nemám pocit, že by nejako extra filmu chýbala. Rezultát: skvelá réžia nezabránila dlhším plochám vznešenej nudy. Tie mohli byť dôsledkom prehnanej úcty k predlohe, ktorej čitatelia sa z filmu veľa nové nedozvedia. Naopak - neznalci predlohy sa môžu ošívať, že román si následne neprečítajú, pretože už jeho filmová verzia je trochu rozvláčna. (28.07.2015)

Mistrovské zpracování Flaubertova podivuhodného díla. O tom jak se mladá romantická dívka zákonitě zklamala v manželství. O smrtící provincielnosti. O nudě, prázdnotě, malosti a nízkosti, jež však nemají žádného viníka. O tom, že cesta za "láskou" ve skutečnosti žádnou cestou není. O těžce zkoušeném idealismu. A hlavně o tom, že "špatná" žena těžko může hledat "dobrého" milence. To vše by byl Flaubert. Jenomže film je dílem mistra nouvelle vague Clauda Chabrola, jenž ho zpracoval svým stylem, přičemž původní dílo přenesl na plátno neskutečně působivě. Naprosto dokonalá Isabelle Huppert je pak jen třešničkou na tomto nesmírně trpkém dortu. (16.01.2006)