The Disaster Artist: Úžasný propadák

Navzdory všemu, co o svém projektu Franco říká a co po něm papouškují publicisté a moderátoři talkshow, není "The Disaster Artist" dobrý film. V prvé řadě postrádá opravdové drama a srdce, ale také pořádný vhled do nitra postav. Na rozdíl od často vzpomínaného Burtonova "Eda Wooda" nepřináší "The Disaster Artist" žádný nový ani jakkoli intenzivní či procítěný pohled na Tommyho Wiseaua a jeho egocentrický tvůrčí potrat "The Room". Jen opakuje již mnohokráte řečené a doslovně do filmových sekvencí překlápí postřehy, které napadnou při koukání na "The Room" úplně každého. Na nesrovnalosti a mnohoznačnosti v mýtu, který se kolem filmu a jeho autora utvořil, jenom poukazuje, ale nejde po nich. Ve výsledku tak zůstává jen sled freakshow vinět, kde se Franco pitvoří a vydává to za velký herecký výkon, jenže jak paradoxně ukazuje závěrečné porovnání původních pasáží z "The Room" a jejich rekonstrukcí bratry Francovými a spol., Franco jen dělá, že je Wiseau asi stejně jako to před ním i po něm dělala řada fanoušků "The Room", když s kamarády o filmu mluvili a "přehrávali" nejbizarnější sekvence. Hlavní úskalí "The Disaster Artist" spočívá právě v samotném Francovi. Ten je totiž workoholik s patologickým strachem před tím na chvíli ustrnout. Proto také jeho filmografie na jedné straně vyvolává úžas nad počtem projektů, které každoročně stíhá realizovat coby producent, režisér a herec. Jenže smutnou pravdou zůstává, že Franco není žádný multitaskingový génius, ale prostě člověk s omezenou kapacitou jako prostě většina z nás. V herectví se to ještě dá maskovat chvilkovým vypětím a prací maskérů a kostymérů, ale právě Francovy režijní projekty jsou ukázkovým příkladem nedotaženého potenciálu. Franco se nedokáže soustředěně věnovat jedné věci několik měsíců, ba dokonce let jako pořádní režiséři, ani nemá vlastní osobitý rukopis, který by jeho projekty ozvláštňoval (jako např. u sériových řemeslníků Takašiho Miikeho či Seidžuna Suzukiho). Pro Franca je každý film jen jednou z tisíce položek na neustále bobtnajícím "to do" listu, které mu skýtají chvilkové povyražení. Jenže zatímco u stylových ptákovinek jako "Future World" to není nic proti ničemu, téma "The Disaster Artist" by si zasloužilo uchopení někým jiným než fantastou s ADHD, který z toho, že během natáčení se všemi komunikuje parodováním Wisseaua ze sebe zkouší dělat velkého auteura nořícího se do nitra role. Naději v tomto směru skýtá dokumentární projekt "A Room Full of Spoons" s jehož tvůrci se Wisseau soudil, protože si dovolili právě to, co Franco ne, že si za cíl vzali odhalení oněch velkých otázek obklopujících "The Room" – odkud Tommy pochází, kolik mu je let a kde na film sehnal peníze. (12.07.2018)

Tak trochu parazit - vše dobré v tom filmu je jen doslovnou citací Wiseauova antimistrovského díla, nic navrch dodáno není. Na rozdíl od Burtonova Eda Wooda tu nevzniká jedinečný svět, v němž se zamilujete do nadšení neortodoxního filmaře - jde prostě jen o rekonstrukci pár kultovních scén propojených hodně mizerným příběhem (obzvlášť otravný je Seth Rogen popisující vždy u každé scény Roomu explicitně to, co je na ní filmařsky špatně, protože by to asi jinak divák nepochopil, čímž vysává potenciál opravdové zábavnosti). Dynamika mezi sourozenci Francovými vůbec nefunguje, Wiseau je třeskutě nesympatický a necharismatický a přesto mu má být Greg upřímně oddaný. Jde o ilustraci událostí, o nichž mám nakonec dojem, že byly zajímavější než tenhle film - děj i pointa jsou vlastně ještě banálnější než v samotném The Room. Ne že by mi ten film vyloženě vadil, ale jak říkám - jde jen o parazita na popkulturním fenoménu, kde se tak nějak uspokojivě realizuje to, co každý tuší, že tam musí být. Jde o můj čtvrtý film od Franca coby režiséra a pomalu nad ním lámu hůl. A to ani neřeším, že ten film vypadá ošklivě a že kostýmy a make up herců vypadají strašně uměle - předpokládám, že to je nějaký záměr, který má evokovat původní The Room. I když je to divné, protože The Room těmihle nedostatky moc netrpí, mnohem větší problémy má třeba se zvukovou mixáží a střihem, což tu prakticky není reflektováno a Franco se připravil o možnost zajímavé filmové hříčky. PS: James je ok, ale Dave Franco je opravdu tragický herec. 5/10 (31.12.2017)

I DID NOT HIT HER! IT´S NOT TRUE! IT´S BULLSHIT! I DID NOT HIT HER! I DID NAAWT! ... OH HI MARK. The Diseaster Artist pojednává o vzniku asi neslavnějšího filmu, jenž se dá zařadit do kategorie: "Tak příšerný, až je skvělý." Velký palec nahoru Francovi, který excelentně ztělesnil Tommyho Wiseaua, naprostýho mimoně, který má hromadu peněz kdo ví odkud, není známo, kolik mu je let, plus nikdo neví, odkud vlastně pochází. Ten člověk je fakt mimozemšťan. Adaptace Sesterovo knihy však nenabízí pouze synopsi humorných a neuvěřitelných scén z šíleného natáčení a Tommyho bizáru, ale taktéž celkem milou ukázku přátelství mezi dvěma pardály, co prostě chtějí být slavní. Pokud jste původní film neviděli, napravte to. To prostě musí vidět úplně každý alespoň jednou v životě. Super! I když myslím, že film víc ocení lidi, kteří původní "The Room" znají a viděli ho. Průměrné 4* (29.01.2018)

On to ve výsledku není špatný film, jen doplácí na 1. zbytečnou délku, 2. zbytečnou doslovnost, 3. neujasněnost celkového záměru a koncepce. Chce to být filmem o Wiseauově filmu The Room a jak se ten film natáčel? Nebo buddy příběhem o dvou klucích, kteří na to sice nemají, ale stejně si splnili svůj sen? (Povšimněme si, že až pohádkově - máte prachy, můžete skoro cokoliv. Kdyby Wiseau prachy neměl, asi by to celé vypadalo jinak.) Problém taky je, že v určitých chvílích je film vlastně doslovnou ilustrací jak samotného The Room, tak stručné historie kolem jeho natáčení, kterou si přečtete jak tady na ČSFD, tak jinde. Jen nevím, proč tu nebylo nic o Wiseauově firmě s bundami? Na druhou stranu má film hodně silný, pozitivní náboj - jak vztahem Sestera a Wiseaua a jejich touze splnit si sen, tak vlastně i vztahem štábu a herců k Wiseauovi, který se dá označit za hodně komplikovaný, ale myslím, že nakonec ho všichni vzali prostě jako neumětelského podivína a možná se tím i dodnes chlubí, že s ním dělali. Takže jsem rád, že jsem film viděl, přes zbytečnou délku mne pobavil a udržel v jakési pobavené náladě po celou dobu. (05.04.2021)

Je mi to hrozně líto, ale ten film je zajímavý jen kvůli tomu o čem a o kom je. Tommy Wiseau je jedna z největších záhad dnešní popkultury a proto se zdá být dobrý nápad natočit o něm film. Na druhou stranu je to člověk tak divnej, že se o něm vlastně nedá natočit film který by diváka opravdu strhnul. Tommy je naprosto nečitelný a proto na něj nejde naroubovat opravdu kvalitní dramatická nebo komediální scénáristická konstrukce.. Já věřím, že se Franco snažil seč to jen šlo, ale výsledek je tak trochu bez barvy, chuti a zápachu...Jinak... Mám osobní teorii, že Wiseau je upír kterému je už asi tak 1000let a proto je už senilní, naprosto znuděný a zmatený věčným životem a navíc mu straší ve věži od momentu kdy v 60.letech vycucal jednoho hipíka naládovaného LSD. Mám taky podezření, že ve své senilitě zapomněl, že je upír a každý nový boží den se snaží zase a znova zjistit co se to kolem něj kurva děje... (05.02.2018)