Naprostí cizinci

Setkání přátel pokročilejšího věku přinese díky hře ukaž obsah svého večerního mobilu nečekaná překvapení. Film je brilantní konverzační drama, které odhaluje nejen jednotlivé charaktery, jejich slabosti, ale zároveň poukazuje na problémy italské společnosti, která má daleko do dokonalosti, důvěry a tolerance ke svým členům. Přetvářka, faleš, nevěra, problémy mezigeneračního soužití, jednotlivé charaktery budou divákům důvěrně známé, věčný hledač štěstí, správného zaměstnání, nevěrník, nevrlá žena, která si stěžuje bezdůvodně, atd. Po tomhle večeru už nebude nikdo a nic stejné. Bravo, jen mě mrzí, že místo, aby se ctil originál, tak se zběsile vyrábí nejdražší verze dabingu, jak říkal můj učitel filmové tvorby. (19.12.2020)

Vzpomněl jsem si na dialog se sitcomu Black Books: "Pamatuješ si, kdo na té večeři všechno byl?" "Nevím. On a nějací jeho známí. Takovej ten typ lidí, co se dokáže šest hodin bavit o salátu." Čímž nepřímo vystihl problém Naprostých cizinců. Ty postavy mi byly naprosto ukradené. Krom jediné světlé výjimky jde jen o nezáživný sraz pokrytců z italské vyšší střední třídy, jejichž standardními tématy je jídlo, pití, dovolená, zdraví a vztahy ostatních. Co se pak těmto dvounohým katalogům ELLE přihodí jako důsledek jejich vlastní znuděnosti a rozežranosti je srdečně jedno. Co taky s nimi. Navíc je to celé naprostá divadelní hra, kde filmový formát nepřináší naprosto nic navíc. Za opravdovou trpkou tragikomedií, která umí formálně pracovat s omezeným prostorem jednoho bytu, bych vás spíš rád pozval na párty k Hajduovým v Rodinném štěstí. (28.07.2017)

“NA VŠECHNO, CO PŘIJDE DO MOBILU, SE PODÍVÁME VŠICHNI“... /// Posezení s ukecanejma kamarádama – takže byt, v něm pár lidí a spousta keců. Taky to máte rádi? Já to miluju! Teda když je to vo něčem… No a tady je to vo tý malý černý skříňce, kterou maj (skoro) všichni (někdo i víc) a která (kolikrát) ukrývá kurevský tajemství. (že nemáš tajemství? Ale nepovídej…) A to, co zdá se bejt celkem legrace… Mobil tady nevybruje (ani nemusí!) každou minutu. Stačí občas a téma pro rozhovor je na světě. Konverzační drama ze života, plný pocitů a emocí. Manželství v tobě nevyvolává smutek a strach? Tak hrej!… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Sháním tip na prímovou společenskou hru. 2.) Miluju „praní prádla“ před kámošema. 3.) Thx za titule „dankeroni“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (26.10.2017)

Variace hry na pravdu v jednadvacátém století. Jenomže tento koncept je mnoha lety prověřený jako nefunkční. Nicméně jako konverzační komedie/drama to funguje moc dobře. V závěru jsem upřímně hned na poprvé nepochytil pointu, což byla trochu škoda, protože nápad je to opravdu dobrý. Navíc film byl takový civilní, jako by snad herci ani nehráli. (23.07.2017)

Hodně slušně promyšlený film, kde mi vlastně vadí, že zůstal nakonec na povrchu, protože řeší jen zálety a sex a pocity gaye. Natočené je to velmi dobře a zahrané ještě líp, to zatmění Měsíce tomu dodává jakousi mystickou atmosféru, ale přece jen jsem nakonec čekal, že třeba manželka najde v mobilu manžela smsky od jeho sestry, aby se rozvedl a žil svůj život, protože takhle je deptán. Doufal jsem, že něco takového se vyvine u linie plastického chirurga, který jediný našel jakýsi vnitřní klid, ale zase je to jen poloviční - když bude on pořád ustupovat, tak se nakonec ocitne v koutě a nebude sám sebou. Tyhle drobnosti mne celou dobu dráždily, že šly podat daleko líp, promyšleněji, do hloubky. Líbil se mi konec, kde všichni dělají, jako by se nic nestalo. Připomnělo mi to knížku od Agathy Christie Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, kde hlavní hrdinka zůstane sama v poušti, musí přemýšlet o sobě a svém životě, přijde na to, co dělá špatně, je odhodlaná vše napravit, ale jen přijde domů, vjede do starých kolejí a ta odhodlanost ji opustí a na své prozření z fleku zapomene. Holt člověk nerad dělá změny, i když je mu to ke škodě. A taky se mi líbila ta přehlídka jídel - ti herci museli být pěkně nafutrovaní, pečené dýně, sekaná, zapečené noky, hromady vína, ufff... (02.04.2024)