Atentát v Ambassadoru

Několik lidí prožívá svůj celkem obyčejný den a jediné, co je spojuje, je přítomnost v hotelu Ambassador, kam má ten večer přijet horký favorit na post budoucího prezidenta USA Robert Kennedy. Někteří z nich se znají, někteří spolu pracují, ale všechny spojí nakonec ona nešťatná událost atentátu na "jejich Bobbyho". Z toho závěru docela zamrazí, ale i ony předchozí dílky skládačky, jednotlivé příběhy a osudy jsou hrozně zajímavě podané. (28.11.2007)

A já vůl očekával, že se to celý bude točit kolem politiky RFK, čož mě na filmu sice lákalo, zároveň jsem ho ale úmyslně přehlížel, neboť na politické snímky musím mít speciální náladu. Tím jsem se okrádal o jeden z nejlepších zážitků, protože Estevez se stavbou a formou trefil do nejčernějšího středu mého vkusu. Mozaika příběhů spojených více či méně pouze dobou, místem a událostí, absolutně dokonalé herecké obsazení, perfektní dobová hudba a tíživost toho, jak to mohlo vypadat kdyby… prostě já dávam nahoru všechny palce, předělávám top 50 a vduchu si po vzoru pitomců z Roxbury křičím „Emílióó!!“ (25.09.2009)

Režisér Estevez rozehrál velikou šachovou partii se spoustou figurek, a každé se snažil dostat až na kůži. Budiž. V tom případě bych ale nedával tolik prostoru "Bobbyho věcem". Anebo se pustil blíž do senátorova života a neukazoval až zase tolik postav. Takhle, jak to nakonec "uplácali", je to příliš rozmělněné, natahované a v závěru povrchní. Odbýt postřelení podstatné části našich "nových známých" stručnou větičkou, že všichni přežili, to je, nezlobte se na mě - slabota. Líbily se mi autentické záběry, povedeně pospojované s těmi filmovými. Celkově - viděl jsem už horších 120 minut. (29.06.2008)

Nevídáno, že někde mohou milovat politika... nebo to u nás ještě neumí s vymýváním mozků. A taky kdoví, jak dlouhého by ona adorace měla trvání, neboť sliby se slibují, blázni se radují, to se ale vzhledem k okolnostem už nedozvíme. Tak či tak, ke spokojenosti by mně stačil i Bobby bez Bobbyho, jen s cvrkotem personálu a všehochutí zajímavých hostů hotelu Ambassador, prodchnutý bouřlivou atmosférou doby, v kombinaci s malými osobními dramaty a všudypřítomným rozebíráním rasismu. To neznamená, že by mně senátor nějak zacláněl, zvlášť za výhradního použití archivních záběrů v kontextu s jeho živými, nepřevyprávěnými projevy. Musím přiznat okouzlení stylem šedesátek, na kterém se vskutku nešetřilo i nadšení z ženských postav, především v podání Sharon Stone, ale i Demi Moore, z mužů rozhodně neurazil Freddy Rodriguez a příjemně překvapil Christian Slater, jen sám Emilio, jako by tam nepatřil... (04.06.2014)

Bez výjimky skvělé obsazení a příjemný mozaikovitý scénář, který diváka v úplném závěru přesvědčí, že každý z viděných příběhů (vlastně i ten hippík Ashtona Kutchera) v něm opravdu měl své místo. To je to, co pro mě z Bobbyho udělalo vynikající film. Kromě přesvědčivé dobové atmosféry nabídl řadu opravdu skvělých scén, například rozhovor Demi Moore a Sharon Stone před zrcadlem nebo vysloužilého vrátného Anthonyho Hopkinse, který neodolá a ještě jednoho významného hosta si v Ambassadoru přivítá... A pak ten závěr. Bonusem pro našince je navíc reportérka Janáčková z Rudého práva a příjemný fakt, že scenárista a zároveň režisér o situaci v tehdejším Československu opravdu něco ví. (08.04.2015)