Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Galadriel
    ****

    Několik lidí prožívá svůj celkem obyčejný den a jediné, co je spojuje, je přítomnost v hotelu Ambassador, kam má ten večer přijet horký favorit na post budoucího prezidenta USA Robert Kennedy. Někteří z nich se znají, někteří spolu pracují, ale všechny spojí nakonec ona nešťatná událost atentátu na "jejich Bobbyho". Z toho závěru docela zamrazí, ale i ony předchozí dílky skládačky, jednotlivé příběhy a osudy jsou hrozně zajímavě podané.(28.11.2007)

  • Radek99
    *****

    Geniální ,,biografický" film, jehož slovenský distribuční název je překvapivě výstižnější než titul originální - nejde o to, že v kolektivním podvědomí nás Čechů a Slováků jméno Bobby nespouští žádnou asociaci, ale že se dlouho zdá, že tenhle film je biografií spíše onoho hotelu, na jehož půdorysu se celý rafinovaně konstruovaný tvar příběhů odehrává, než životopisem známého amerického senátora. Ten scénář a celý umělecký koncept se Emilio Estevezovi povedl tak nadmíru, že budu hovořit o Bobbym jen v superlativech. Struktura několika paralelně rozvíjených, zpočátku zdánlivě nesouvisejících příběhů, které spojuje jen jednota místa - Hotel Ambassador v Los Angeles a několik hlavních postav již byla použita v dějinách filmu nespočetně krát (např. Magnolia...), zajímavé je však exponování a výběr charakterů - postavy tu jsou obyčejně v párech a jejich zakotvení se odhaluje před divákem jen velmi obezřetně, lichá je jen neodbytná korespondentka z Rudého Práva Janáčková (píše se rok 1968), která má však významového protihráče v tiskovém mluvčím Kennedyho štábu. Jednotlivé roviny se v pravidelném cyklu střídají a vytvářejí zprvu odtažitý rámec od vlastních životopisných dat JFK. A to se mi vlastně při zpětné reflexi líbilo nejvíc... Film je doslova nabitý hvězdami, je neskutečné, jaký potenciál tvůrce Estevez zaktivoval. Zřejmě jsou události zásadního a na obou stranách bipolárního světa přelomového roku 1968 pro mnohé ještě dnes citlivé téma. Snímek Bobby se jistě nevyhne srovnání s JFK Olivera Nixona. Ale Emilio Estevez jde naštěstí úplně jinou cestou. Tam kde Stone fabuluje a domýšlí si vlastní podoby událostí, tam kde se přiklání a upřednostňuje pouze jednu z možných verzí, tam Estevez nechává prázdná místa a vydává se k meritu věcí oklikami. Oliver Stone vytvořil monumentální filmové dílo, Emilio Estevez vytvořil dílo hluboce lidské... Staví do pozadí autentické projevy a myšlenky RFK, myšlenky plné humanity, lidskosti, smíření, sociální empatie... Ideje, které v Americe šedesátých let byly mnohdy jen na papíře, zaneseny sice staletí v Ústavě, ale o jejich reálném naplňování si miliony černochů, hispánců, nezaměstnaných, žen, sociálně slabých atd. mohly nechat jen zdát... V zemi, kde ještě nedávno platil apartheid. I za to zaplatili životem doktor King, John F. Kennedy a nakonec i jeho bratr Bobby... Podobné filmy: JFK(19.12.2007)

  • jerry12
    ****

    70%. Tak trochu jinak pojatá historie, která spíše než o atentátu na Roberta Kennedyho a o něm jako politikovi mluví o jednom "běžném" dni v jednom "průměrném" hotelu, s neuvěřitelným složením dlouhé řady známých hereckých tváří. Sice originálně pojatý, avšak občas ne příliš přehledný děj, u kterého si při určitých scénách říkáte, že jsou tam vlastně zbytečně, ale nějakou aspoň estetickou úlohu tam hrají, takže vás vyloženě nenudí, ale chvílemi uvažujete, proč se na to vlastně máte koukat. První polovina byla nevyzpytatelná, druhá polovina už byla přehlednější, smysluplnější a srozumitelnější a především někam vedla - k režijně brilantně zvládnutému závěru s proslovem Roberta Kennedyho na pozadí. Slabší 4*.(20.10.2013)

  • Gilmour93
    ***

    Sny, iluze, naděje. O to všechno během pár vteřin připravil Američany v kuchyni hotelu Ambassador Palestinec Sirhan Bishara Sirhan a pro neznalé historie podotýkám, že to nebyl kuchař.. Patriotismus je jako krev. V každém by měl proudit, ale když jej chce člověk ukázat, je vždycky lepší když kape, než stříká. V tomto ohledu Estevezův vysněný projekt nezklamal, nicméně jeho spleť osudů zrcadlící v osobních touhách obyčejných lidí politicko-sociální problémy (dobové i současné) neměla dostatek dechu k nějakému hlubšímu ponoru či plavbě v proudu nestrojených emocí. Bobbyho bych zařadil mezi Redfordovy kousky o křehkých liberálních ideálech, které vždycky hodlá pošlapat nějaký fundamentalista či pravičák z Texasu a jeho přilehlého okolí..(15.1.2016)

  • Lynn
    ****

    Dnes není den vhodný pro politiku. Tuto příležitost chci využít. Při svém jediném dnešním vystoupení k vám chci krátce promluvit o zbytečné hrozbě násilí v Americe, které opět poskvrňuje naši zem a životy nás všech. Není to problém jedné rasy. Oběťmi násilí jsou černí i bílí, bohatí i chudí, mladí i staří, slavní i neznámí. Jsou to, a to především, lidské bytosti, jež zase jiné lidské bytosti milují a potřebují. Nikdo, bez ohledu na to, kde žije a co dělá, si nemůže být jist, kdo bude obětí dalšího nesmyslného krveprolití. A tak to jde v naší zemi stále dokola. Proč? Čeho lze násilím dosáhnout? Kdo se ho vždy dopouštěl? Kdykoliv nějaký americký život zbytečně zničí jiný, ať už ve jménu zákona nebo při jeho překračování, ať už ho spáchá jednotlivec či skupina, chladnokrevně nebo v afektu, je to akt násilí nebo odpověď na něj a vždycky se tím přerve niť života, kterou někdo v bolestech a v potu tváře předl pro sebe a své děti. Kdykoliv se toho dopouštíme, ponižujeme celý národ. Přesto stále jakoby přehlížíme vzrůstající násilí, jež ignoruje naše prosté lidství i naše právo na civilizovanost. Příliš často oslavujeme aroganci, chvastounství a lidi s ostrými lokty. Příliš často tolerujeme ty, kdo své životy budují na troskách snů jiných lidských bytostí. Ale jedno je jisté: násilí plodí násilí. Útisk vyvolává odplatu. A pouze očištění celé naší společnosti může naši duši zbavit této nemoci. Protože když někoho učíte nenávidět jeho bratra a bát se ho, když ho učíte, že je něco méně kvůli barvě kůže, kvůli víře nebo kvůli politice, již prosazuje, když ho učíte, že kdo je jiný, ten ohrožuje jeho svobodu, jeho práci, domov nebo rodinu, zároveň ho tím učíte přistupovat k ostatním nikoliv jako ke spoluobčanům, ale jako k nepřátelům. Neučíte ho spolupracovat, ale dobývat. Učíte ho být zotročen a ovládán. Až nakonec na své bratry pohlížíme jako na cizince. Na cizince, s nimiž sdílíme město, ale nikoliv pospolitost. Na lidi, s nimiž nás pojí místo bydliště, ale nikoliv společný zájem. Učíme se jenom společným obavám, společné touze udržovat si od ostatních odstup. Pouze společnému puzení vyjadřovat nesouhlas silou. Naše životy na této planetě jsou příliš krátké. A dílo, které nás čeká, je příliš veliké, než abychom tomuto přízraku dovolili dál strašit v této naší zemi. Jistě, nemůžeme ho odsud vykázat zákonem nebo vládním usnesením, ale snad bychom mohli mít na paměti, alespoň někdy, že ti, kdo s námi žijí, jsou naši bratři, kteří s námi sdílejí stejný krátký okamžik života, kteří stejně jako my nehledají nic než možnost prožít své životy smysluplně a štastně, dojít co největší spokojenosti a naplnění. Z tohoto pouta společného osudu, z tohoto pouta společných cílů se můžeme začít něco učit. Přinejmenším se můžeme učit rozhlížet se kolem sebe, po našich spoluobčanech, a můžeme se víc snažit ovázat si vzájemně naše rány a proniknout ke svým srdcím, být znovu bratry a krajany... // Robert F. Kennedy: ON THE MINDLESS MENACE OF VIOLENCE, Indianapolis, Indiana, 5. duben 1968 //(7.12.2008)

  • - Herečka Helen Hunt dostala scénář den před začátkem natáčení. (imro)

  • - Několik scén snímku bylo skutečně natáčených v hotelu Ambassador, kde byl zastřelen Robert F. Kennedy. Filmaři pracovali během demolice staré budovy a křídlo, ve kterém došlo k atentátu, dodnes stojí. (imro)

  • - Keď sa v hotelovej izbe hlavní predstavitelia oddávajú účinkom LSD, znie skladba "Initials (L.B.J.)" z kultového hippie muzikálu Vlasy (1979). (mijec)