MOST!

Na seriálu je nejlepší to, jak dokazuje, že právě oním "nekorektním" a relativně realistickým způsobem se mnohem lépe "spojuje národ", než jednostrannou propagandou z té nebo druhé strany. Samozřejmě z obou táborů se ozvou ti největší idioti, kteří si budou stěžovat tu na deadnaming, tu na vulgarity, tu obecně na nekorektnost, tu na dehonestaci církve, tu na příliš správné cigány a rutinně zlé skiny. Jo, je to spíše sluníčkářská propaganda, jak píše Dadel, ale udělaná výtečně tak, že osloví široké vrstvy, a to z obou stran, z nichž mnozí se mohou chytnout třeba i za nos, a to z obou stran. Ne jako třeba pořad 168 hodin, který se akorát utápí ve své bublině a každý druhý týden přináší srdceryvný příběh o dalším geniálním Romovi, nebo naopak různá prohlášení jednoho nejmenovaného parlamentního hnutí o popírání romských koncentračních táborů a vyzívání k deportaci do nějakého nově zbudovaného státu. To jsou postoje a snahy, které akorát rozdělují a nic nevylepší. Most! je trochu jiný. Ale nemyslím, že by to byla úplně jednostranná propaganda. Problémy se tu ukazují ze všech stran, nikdo tu až na výjimky není svatý a opět téměř nikdo tu není úplně zlý. Jako v životě. Seriál si stejným způsobem dělá legraci z "lepší" husičky Blanky (která je samozřejmě rozkošná) a stejně tak z rasistického a homofobního primitiva Edy. Všichni básní o Zdeňku Godlovi, jeho postava ale zrovna celkem jednostranná je. Pro mě je vrcholem Luďan Martina Hoffmana. Postava, na kterou člověk změní názor v každém díle dvakrát a přitom je dokonale uvěřitelná, hluboká a bravurně ztvárněná. Zdá se skoro, že sociální přesah Mostu okázale ční nad jeho samotným obsahem, ovšem i ten je velmi dobře koukatelný. Zábavný a přitom dramatický. Mostu jsem nevěřil, stejně jako obecně nevěřím podobným hypům, ale získal si mě. (28.02.2019)

Jak povídal Petro Kolečko v DVTV, tyhle srandy prostě v Čechách potřebujeme a samozřejmě, že to hodně lidí odsoudí jako úplnou pitomost, v době zatrvzelé politické korektnosti Most! prostě potěší a jsem rád, že to v Český Michal Reitler prosadil. Jen je škoda, že se to neodehrává třeba v Chomutově, alespoň by se to nepletlo se švédskou kriminálkou, slýchám tu záměnu pořád. Prušinovský + Kolečko = srandy kopec, znovu. Jen škoda klasicky slabšího začátku i depka konce. (25.02.2019)

Pro mě to je seriál, který dokáže některými scénkami a hláškami opravdu hodně dobře pobavit, ale že bych ho vynášel až tak do nebes, jako např. některá média, tak to říct nemůžu. Jsou tam i momenty, které jsou trochu přes čáru, divný až nechutný. Ale partička je to vskutku povedená a určitou netradičnost tomu nelze upřít. 75% (14.03.2019)

Ty vole, tak jsem si tedy nastavil to zrcadlo a ejhle, Luďan jak vyšitej. Důkaz, že mám o Kolečko méně tedy máme, a proto nehledám v seriálu žádnou agitku a kromě pár šukání a čuráků ani nic zvlášť nekorektního. Hysterie kolem dílka uměle vytváří naše média a tím vesele nasírají jak hnědochy tak bělochy, buzny i transportéry. Všem naloženo stejně. Jestli vědomě? No, to je mi celkem u prdele. Cikáni makat nebudou, bílí primitivové budou dál chlastat a tranďáky bude namlouvat Cina. Zemský gáj to napohled... (27.02.2019)

Mezilidské vztahy – jedna z nejtěžších životních disciplín. Propírají je už roky v pořadu Pošta pro tebe, do kterého míří i Luděk Říha. Ztroskotanec, který dostal padáka z práce, zhroutila se mu záchodová mísa, dluží šéfovi místního podsvětí, ženskou nemá a syn ho nebere úplně vážně. V televizním pořadu navíc čelí nepříjemné pravdě z rodinné minulosti. Brácha se našel, teda vlastně ségra. Režisér Kober a užovek Jan Prušinovský a scenárista Petr Kolečko, kteří se potkali už u Čtvrté hvězdy nebo Okresního přeboru, projevili pořádný kus odvahy. Hrubší slovník, ostrý humor, ožehavá témata bez schovávání se a hlavně um poskládat dohromady partu lidí, mezi kterou panuje výborná chemie. Každodenní realita pochopitelně vypadá krapet jinak, ale zřejmě už nesneseme vztahové seriály, které přirozenost a realismus popírají úplně. Předmětem vtipů se stávají situace, které dobře známe, tvůrci mají cit pro hlášky, timing umí skvostně, a ačkoliv je výsledek plný nekorektního humoru, má v sobě i pořádný kus lidskosti a životních pravd. Přesný Martin Hofmann sice zosobňuje příkladného životního ztroskotance, ovšem autoři neškatulkují, nepoučují, nepodsouvají, nechávají na divácích, aby si vzali to své. Sociální stránku nezdůrazňují, prostě ji předkládají se vším všudy. Ostrá oddechovka. Dycky Most! Díky za něj. (29.03.2019)