Ptáci

Síla nejlepších Hitchcockových filmů tkví v jejich uvěřitelnosti a reálnosti. S tím souvisí i propracovanost psychologie postav (v tomto případě psychologie jejich stresových stavů), děje a jeho zákrutů i do detailů jdoucí propracování vlastní filmové realizace. Z populárně přírodovědné literatury jsou známy hromadné sebevraždy lumíků nebo naprosto absurdní smrti velkých kytovců najíždějících (naplavávajících) na mělčiny, kde poměrně záhy hynou. K tradici odkazuje v tomto případě volba prostředí: proč k útokům ptačích hejn má docházet právě v odlehlých místech? Čím se od nich liší velkoměsta, v nichž sice ustupuje biodiverzita, ale zbylá podmnožina savčích a ptačíchdruhů se činí o to víc a působí značné problémy? Uměřenost ve výrazu i v myšlence je tedy další předností tohoto osobitého mistra světové kinematografie. Mistra, který se poprávu stal klasikem svého žánru. (07.04.2008)

Alfred ve mě vyvolal rozpory. Nevěděl jsem, co čekat od legendárního snímku a naštěstí od jeho předchůdce Psycha jsem o něm ani příliš nevěděl (úmyslně). Výsledek mě však (kvalitou) potěšil i (trochu) zarmoutil současně. Těch 119 minut prochází postupně přerodem z romantické komedie až v souboj proti zlu/přírodě/neznámu/vyšší moci s tváří ptactva s takovou lehkostí a současně nenucenou přímočarostí, že jsem tomu nemohl odolat. Asi jsem měl zrovna náladu raných 60sátých, ale ani efekty a technická stránka mi nepřišla špatná, právě naopak. Velký kus dobře odvedené práce s promyšleným celkem i detaily, které na sebe navazují a dávají jasně najevo, kdo je mistr, jenž chodí s pejsky na vodítku z krámu s ptactvem a natáčí prakticky cokoliv způsobem, který se těžko překonává. (24.06.2010)

Hróóózně dlooouuuhááá expozice v první půli. Hitch se v ní snaží postupně budovat napětí, ale výsledek je se všemi těmi zbytečně dlouhými dialogy, které děj nikam neposouvají, trošku nudný. Ovšem druhá půle, to je jiný kafe. Děsivá, všudypřítomná hrozba z nezvyklého nepřítele, skvěle natočená. Takže výsledný dojem velice dobrý.....Btw. Ale povídka je stejně lepší :o) (13.04.2003)

K filmu jsem přistupoval s velkými předsudky, jako ke staré a směšné ptákovině a byl jsem jenom zvědav, zda-li se více nasměji, nebo jestli se budu pouze smrtelně nudit. Opak byl pravdou: Čekal mě skutečně kvalitní a inteligentní film, který rozhodně nezestárnul (Pochopitelně s výjimkou trikových záběrů, což však nikdy nebyl můj obor.) Hitchcock se tu projevil jako výborný režisér, co se dějové stránky týče. Málokdy máme možnost sledovat film, ve kterém není ani jediná scéna přebytečná, kdy jednotlivé události do sebe nadmíru dobře zapadají a zdánlivá obyčejnost a tuctovost mnohých okamžiků se nakonec ukáže jako nejlepší možná varianta pro vybudování celkové atmosféry filmu. Přestože film si své postavy příliš nehýčká, dlouho jsem žádné kladné postavě nepřál co nejohyzdnější smrt tak jako sebevědomé Melanii. Proto mě silně štve pochopitelný dějový přístup, kdy na hlavní postavu nalétávají ptáků stovky, ale ona dělá jako by nic. A nějaký vedlejší ubožák je nemilosrdně skosen prvním nebo druhým útokem. Za dva největší klady filmu pak považuji výborný nic neřešící a neroztahaný konec a především naprostou absenci obludného vysvětlování proč a jak a kvůli čemu, což mě může v podobných filmech vytočit nejvíce ze všeho. Film ve vás nezanechá jasný a přehledný pocit, kdy si můžete říci, kvůli kterému nepoctivému člověku nebo kvůli jakému lidskému pochybení se to všechno stalo, nýbrž správně chladný prostor pro uvažování alespoň nad tím, co nám tím Hitchcock chtěl říci! (20.12.2004)

Bez zaváhania plný počet. Nejde o to, že Hitchcock horor vie, ide o to, že aj hororový Hitchcock je Hitchcock. Osobne mi Vtáci sadli takmer viac než čiernobiele Psycho. Zápletka je banálna, ale s podporou v dobe vzniku extrémne luxusných a účinných efektov je využitá len na ako základ pre tienistú psychologickú nadstavbu a hlbšie prekreslenie vynikajúcich charakterov postáv. Jediný problém tkvie v tom, ako sa do filmu nemilosrdne zahryzol zub času. Hitch opäť volí odlišný prístup než je bežné, a tak môže expozícia (zhruba 50 minút) pôsobiť útrpne a zbytočne rozvláčne. Dialógy na úrovni, štipka nadhľadu a skvelá Tippi Hendren však spoľahlivo zaženú nudu, a gradujúce napätie je rovnomerne rozložené do celého filmu, čím sa z neho nestáva zbesilá jazda, ale pôsobivý kompromis medzi vzťahovou lyrizáciou a thrillerovou dynamikou. Navyše tu nechýba silná expresívnosť, ani surovejšie hororové scény. Kto sa sťažuje na nedostatok napätia, mal by si uvedomiť jednu vec - v tomto filme nie je takmer žiadna hudba; Hitchcock dômyselne buduje tiesnivú atmosféru aj bez svojich klasických skladateľov. Pomedzi to záblesky režijnej geniality (scéna v telefónnej búdke s vodou), Hitchovo opäť neprehliadnuteľné cameo v úvode a kompozično-scénicko-výtvarne úžasný panoramatický záverečný záber spojený s otvoreným koncom. Uzatvárajúca téza: invazívny zvierací horor po hitchcockovsky, so všetkým, čo k tomu patrí, ktorému nechýba korenie v podobe vítanej invencie, a ktorý po dekády inšpiroval (a stále inšpiruje) subžánrových zástupcov - odpisovali od neho aj režiséri ako John Carpenter či Frank Darabont. 95% (29.04.2014)