Bezstarostná jízda

Bezstarostná jízda se obvykle považuje za základní stavební kámen žánru road movie a za zahájení trendu 60. let, kdy se Hollywood začal odvracet od produkce určené usedlým měšťákům, které z kinosálů odvedlo pohodlí televizní obrazovky, k mladé generaci, co se na svět kolem sebe dívala jinak a hlavně se jinak chovala. Sex, drogy, dlouhé vlasy a sen o ničím nelimitované svobodě, to jsou typické atributy generace hippies. Pocit nevázanosti Dennis Hopper navozuje dlouhými panoramatickými záběry nekonečného amerického vnitrozemí, které střídá prostřihy na své hrdiny a jejich silné motorky. Je sice znát, že film neměl pevný scénář a Hopper místy zjevně improvizoval, ale díky přítomnosti ústřední herecké trojky se přikláním ke 4. hvězdičce. Nezanedbatelnou roli v mém hodnocení hraje i nekonformnost snímku - já ty jižanské vidláky, militaristické příslušníky domobrany a konzervativní maloměšťáky, které režisér konfrontuje se svými hrdiny, vážně nemusím. Na Bezstarostné jízdě si cením autenticity - film vypovídá o pocitech generace 60. let jako málokterý jiný kousek. Celkový dojem: 75 %. (17.03.2015)

I když svět na dvou kolech mi neříká zhola nic, tenhle film ano. A to i přes poněkud vyčichlé filozofování 60.let. Nevím, co je pravdy na zkazkách o zhulenosti štábu i herců, každopádně film má ve své jednoduchosti, styl, nápad, směr atmosféru i poselství a asi málokdo si dokáže opravdu uvědomit co ve své době mohl znamenat. (22.04.2006)

Rozporuplné pocity. Ze začátku neskutečná bída; mezi tou bandou hipíků jsem to chtěl vypnout a dát odpad. Potom se díky Bohu ukázal Nicholson a úroveň šla o několik pater nahoru. Zanedlouho se však bohužel poroučel a zase jsme spadli. Ne přímo do bahna jako na začátku, ale přece znatelně. Potom se mi líbily "sjeté" scény, to jsem si dojem opět vylepšil. To jsem však ještě netušil, že přijde zazdění; už se asi nevědělo, jak dál, nebo scénárista netušil, jak to ukončit, tak tam připsal joudu, který oba hlavní protagonisty bez zjevného důvodu odpráskne. To mi opravdu hlava nebere. Závěr akorát kazí už tak ne zrovna dobrý dojem z filmu... Kupříkladu Svěrákova Jízda se mi líbila mnohem více; z ní na mne ta svoboda, bezstarostnost a pohoda přímo cákaly. Snad všechny hvězdy jdou na vrub Nicholsonovi, neb bez něj by to byla děsná bída... 60% (09.12.2010)

Revolta vůči konzumu i odklon americké mládeže od stávajících hodnot znamenali, že se do zaoceánské kinematografie dostalo několik zásadních prvků. Koncem 60. let vznikly tři přelomové snímky, které se zasadily o změny studiového systému – Absolvent, Bonnie a Clyde a právě Bezstarostná jízda. Bez kompletního scénáře a s nutnou dávkou improvizace tak vznikla tahle nestárnoucí klasika, milník pop kultury, kterak dva přátelé hledají na toulkách po zemi starou dobrou Ameriku. Moderní rytíři silnic však narážejí jen na víceméně nepřátelské komunity. Jenže tady je cesta podstatnější než její cíl. Ultralevný snímek zahodil dosavadní filmové postupy a šlape si to svou cestou. „Svobodná“ kamera legendárního Lázsló Kovácse a už tehdy suverénní Jack Nicholson. V komuně hippies se v dětské roli objevila i tehdy pětiletá Fondova dcera Bridget Fonda. Nutno vidět, milovat to ale zřejmě nebudete!! (05.06.2009)

Zhulenecká, svobodomyslná road story. Dva výstřední odproštění chopperáci jedou na Mardi Gras do New Orleans, po cestě se stavují u farmáře opravit si motorku, navštěvují hippie doupě, přespávají ve vězení atd... Zápletka je vyloženě jednoduchá a nějakého všeobjímajícího pocitu jsem si bohužel neužil. Fonda je nijaký, mlčenlivý, Hopper zase iritujícně se smějící pošuk. Ti dva mě nevzali. Ale parádní byl Jack Nicholson. Někomu to sedne, mně nic moc. Na pohodovou projížďku šukézní americkou polopouští preferuji VANISHING POINT, a tady z toho beru soundtrack. "The film that announced the end of the old Hollywood." (Guardian) (08.08.2010)