Bezstarostná jízda

V rámci 80 narozenin Jacka Nicholsona byl v rámci celého týdne možnost shlédnout několik Nicholsonových filmů v kině Aero včetně tří v pátek. A Bezstarostná jízda je první na seznamu. Takže takhle. Když se začne s dvěma hlavními hrdiny začíná to slibně. Hrdinové vypadají slibně (jsou to přece jen hippíci) a baví vám s nimi putovat. Po 10 minutách se setkají se stopařem a následně stráví 10-15 minut v oné podivné komunitě lidí. Hopper režíroval a společně s Fondou psali scénář a vzhledem k tomu, že film je starý 48 let skvělé funguje v nostalgickém momentu vzpomínání. Avšak po pár minutách je celá pasáž s hippies komunitou neuvěřitelně natahující a modlíte se aby se šlo dál. V druhé půlce filmu se konečně dočkáme Jacka Nicholsona. A celá jeho pasáž s ním je neuvěřitelně úžasná protože Nicholson je úžasný. Nicholson to ze sebe chrlí od prvního záběru a je neuvěřitelně sympatický a Nicholson tu obdržel i první nominaci na Oscara. Poté co Nicholson ze scény odejde však začíná třetí půlka. Třetí půlka se více blíží k té první a není to dobře. Nicholson smutně odejde zbývají nám jenom dva hlavní hrdinové. Zatím co Billy se prostě chová jako šmejd a využívá pozůstatek peněz od Hansona, Wyatta jeho smrt zamrzela a může se o něm aspoň říct. Následuje scéna v bordelu kde si oba najmou svůj doprovod a začne scéna špatného tripu která je neuvěřitelně zmatená (takhle to asi opravdu mělo být ale........... je to fakt nepříjemně nestíhající více dole v druhém odkazu). Potom se naší hrdinové vrací zpět a následuje konec který je sice neuvěřitelně o tom jaký je život ale......... něco tam prostě chybělo. Shrnuto podtrženo, Bezstarostná jízda není špatný film. Avšak odeberte Jacka Nicholsona, krásné záběry do krajin, krásnou hudbu, sem tam sympatického Petra Fondu a Denise Hoppera a těžko budete hledat víc. (22.04.2017)

Klasika a takový tatíček všech road movie, které známe z pozdější doby. Příběh je čitelný a jeho záměr jasný od začátku, přesto vás na 90 minut připoutá k obrazovce. Za pochvalu rozhodně stojí záběry krajiny, kterou naši hrdinové projíždí a pěkně vybraná muzika. Herecké výkony jsou perfektní, duo Fonda - Hopper se skvěle doplňují. Pro Jacka Nicholsona to byla první významná role, za kterou byl nominován na Oscara a odstartovala jeho hvězdnou kariéru. Navíc mě dostalo, když jsem zjistil, že herci byli skutečně zhulení :). Snímek stál pouhých 400 000 dolarů a vydělal několik milionů. Mohu každému jen a jen doporučit...... (01.05.2008)

Southern, Hopper, Fonda. Prospektoři alternativního proudu vzpírajícího se tehdejším filmovým konvencím. Sjetí mladí točí pro mladé a zachycují odraz éry hippie komunit, drog a boje proti establishmentu. Co na tom, že scénář je prostinký jak hillbilly v pickupu a Hopperova postava dodává významu slova „easy“ jiný rozměr než bezstarostnost. Finiš je krutý, ale přitom legitimní. Tam, kde začíná zvrácený výklad svobody jednoho, končí svoboda druhého.. P.S.: Nutno dodat, že bez epesního soundtracku by tato modla všech, co „wasn´t born to follow“, jen stěží byla tím, čím je.. (16.05.2016)

,,Oni se neboj vás, oni se bojej toho co reprezentujete. To, co reprezentujete, je svoboda. Kecat vo tom a fakt to mít, to jsou dvě různý věci. Myslím to tak, že je těžko bejt volnej, když vás kupujou a prodávaj na tržišti. Takže nikomu neříkejte, že není svobodnej, protože voni jsou schopný zabíjet a mrzačit aby jen dokázali, že jsou.'' ---- Tohle musel bejt tehdy v Americe nářez. Podobně jako můj milovaný John  Steinbeck navzdory tehdejším slušným mravům před válkou ve svých románech glofifikoval jako hrdiny česáče ovoce, chudé dělníky či přímo opilce a povaleče, tady jsou to dva hippie motorkáři jedoucí Amerikou. První půlka je nádhernou roadmovie s dnes už legendárním soundtrackem a svým způsobem funguje i jako dokument. Nevím zda ta konkrétní hippie komunita nebyla vytvořena jen pro film, ale takovýchto různých farem s partičkami a různými sektami bylo po Americe habaděj. A dělo se tam vskutku lecos! :-). A zatímco běžní Američané zařezávali v práci, vydělávali na chleba a nebo umírali ve vlhkých džunglích dalekého Vietnamu, hippies byly zprvu trnem v oku všem těm slušným doma. Po tomto filmu vzniklo snímků s podobnými tématy o volnomyšlenkářích a skutečné svobodě více a o deset let později přišel se svojí troškou do mlýna i náš Miloš Forman se svými Vlasy. Nakonec se to celé  paradoxně přelilo a za neslušné a vrahy byli naopak považováni ti, co se pokud měli tu kliku vrátili živí a mnohdy traumatizovaní z Vietnamu. Tenhle film jsem viděl kdysi dávno a zcela logicky se mi nelíbil, protože jsem zkrátka ještě nebyl ve věku abych ho pochopil. Lecos v něm dnes působí archaicky včetně těch přelomových flasforwardů či obrazů po účincích drog. Vysoké hodnocení si film ale rozhodně zaslouží a i já dávám za 4 galony benzínu do nádrže motorky. * * * * (10.09.2023)

Kdyby to byl videoklip, nějaký zajímavý obraz by doprovázel tu pěknou hudbu. Kdyby to byl dokonce film, tak by se tam přece alespoň něco dělo. Nějak jsem se nedokázala pobavit u snímku o tom, jak dva feťáci potkají třetího. Pokud jde o setkaní dvou s někým, dávám přednost těm, co se potkali u Kolína. (28.07.2019)