Threads
Režie:
Mick JacksonScénář:
Barry HinesKamera:
Andrew DunnHrají:
Karen Meagher, Reece Dinsdale, Rita May, Anne Sellors, Phil Rose, Patrick Allen, Richard Albrecht, Ed Bishop, Michael O'Hagan, Brian Grellis, David Brierly (více)Obsahy(1)
Děsivý, nesmírně působivý a strhující film. Zachycuje pravděpodobné následky celosvětové jaderné války na Velkou Británii. Film zabírá časový děj od několika týdnů před útokem, až po 12 let po útoku. Má děj a hlavní postavy, ale je zpracován dokumentární formou - provází nás komentátor a občas ve filmu vidíme statistiky. Naturalistickým způsobem zachycuje všechny aspekty jaderné katastrofy - od demostrací před válkou, přes útok, destrukci, umírání, hladomor, nemoci, jadernou zimu až třeba po nevzdělanost dětí, které vyrostly po válce. Film ukazuje selhání společnosti a celkový kolaps civilizace. Threads byl po svém prvním uvedení stažen a dlouho se nesměl ve Velké Británii promítat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (403)
Místy sme až nedejchali. Užasnej dokument. "První vlna ruského jaderného útoku, cíl: vojenské a letecké základny Nato v západní Evropě..." ()
Takhle by to prý vypadalo v roce 1984, nechci si domýšlet jak dnes. Jeden z nejlepších post-apo filmů, hlavně díky zajímavé dokumentární formě. Teď jen doufat aby tady jednou nezmizelo zařazení do kategorie sci-fi. ()
Hybrid mezi naučným a dramatickým dokumentem, který není moc dobrý ani v jednom. Největším problémem je nejspíš i nízkým rozpočtem daný velmi omezený rozhled jak z hlediska celkové situace tak v rámci jednotlivých záběrů, který neumožňuje pracovat s více plány a všechno nám cpe přímo až pod nos. A tím, jak film lavíruje mez "globálním" a osobním pohledem nezískáme dobrý pohed ani na jedno. Lidstvo je zobrazeno jako nudná šedivá masa před útokem a stejně tak je zobrazeno jako nudná šedivá masa (a navíc o trochu apatčtější) i po útoku, takže pokud bychom vycházeli z filmu, tak se vlastně nic moc nezměnilo a v podstatě lidstvo o nic nepřišlo. Takže to, co film ukazuje je poměrně zajímavé, ale to jak to dělá celý zážitek boří. Tříminutové intro Falloutu je mnohem působivější než skoro dvě hodiny dlouhá Vlákna. ()
Hodně depresivní a hodně reálné vykreslení světa před a po nukleární válce. I když se jedná o televizní film působící místy jako dokument, je to snad to nejlepší, co jsem na toto téma viděla. Byla jsem tímto filmem zhnusena mnohem více, než po sebetrýznivějším hororu. Pecka povinná pro všechny. ()
Chápu co chce film říci. Stejně tak proč byl ve své době kontroverzní. Bohužel v dnešní době je nudný a trochu i k smíchu. Popravdě moch nechápu ta vysoká hodnocení, protože Threads filmovým ztvárněním dost selhávají.Je to zapřičiněno špatným obrazem po 30 letech od vzniku a v části po výbuchu obrazovou stylizací a výkony herců (i když nevim jestli se tak ti lidé dají nazvat). Chvílema to vypadalo jak scénky z Monty Pythona. ()
Musím říct, že na to, jak je ten film starý, je perfektně zpracovaný. Člověk samozřejmě nemůže čekat žádné speciální efekty, ale i tak mi film nedal v noci spát. ()
Až jsem se začal sám bát ... ()
Čekal jsem všelicos, ale takhle drsně a s dokumentaristickou precisností natočenou podívanou opravdu ne! Teprve po tomhle vysoce sugestivním snímku jsem si uvědomil, že mír, v kterém žijeme, je dar, kterého se nesmíme nikdy vzdát. V dnešní neklidné době je totiž pocit bezpečí tak samozřejmá hodnota, že jsme si skoro nevšimli, že jí pomalu a jistě ztrácíme. ()
Přečetl jsem si, že snímek je příliš svázán s dobou svého vzniku, protože varuje proti hrozbě nástupem nových geopolitických poměrů dávno překonané, že pesimisticky přeceňuje sociální nespolehlivost lidské povahy i předpoklad nezvratně dystopického vyústění jaderného konfliktu. V této uklidňující kritice se ohlašuje nebezpečné sebevědomí takto technologicky vyspělé právně vybavené společnosti, živící se zotročováním zbytku světa a vnitřních periferií, čímž i uchráněné od nevypolstrované reality ekonomicko-environmentálních externalit. Den poté (1983) se ve svůj prospěch na rozdíl od tohoto snímku nějak vypořádal i se spirituální komponentou tam spíše ochromené než zanikající civilizace, navíc byl více stavěn herecky. Zatímco Dni poté vládne umělecký kompromis a přece ještě soucit s člověkem, Vlákna jsou absolutně, nesmlouvavě syrová, stavěná spekulativně polodokumentárně, a jako taková jsem si umínil je hodnotit. Nejsou o hereckých výkonech, ale o integritě vyprávění, o domýšlení se z kontrafaktuálních premis a dávkování odhadem pojednávané degenerace civilizačních buněk. ()
Pokud nejste bezcitný člověk, při sledování „Treads“ spálíte spoustu kalorií. Mě rozhodně stálo mnoho úsilí vidět to až do konce, bez přerušení. Když však přistoupíte na hru tvůrců, dostanete velmi intenzivní zážitek, zjistíte, že covid není to nejhorší co nás může potkat. Nejtěžší při sledování je vyrovnat se s faktem, že se to může stát kdykoliv, třeba dnes, nebo za měsíc. Trochu nás může uklidňovat pojistka, že pro odpálení atomové bomby, je třeba více lidí a šance, že se mezi nimi najde alespoň jeden, co miluje svou rodinu, má trochu rozumu a nezmáčkne tlačítko, je dost velká. Bohužel psychopatů ve vedoucích pozicích se pohybuje velmi mnoho, takže 100%-ní jistotu nemáme. Treads jsou hraný film s dokumentárními vsuvkami. Rozjíždí se normálně, ale jakmile začne katastrofa, výbuch rozmetá nejen Británii, ale i filmový příběh se všemi jeho zákonitostmi a nastoupí tvrdá depresivní realita. Jaký příběh by jste si představovali v troskách uprostřed radioaktivního pekla?! Všechny apo a postapo filmy blednou před realitou, o kterou se tvůrci snaží přesně podle vědeckých předpokladů a znalostí své doby. Smekám klobouk před těmi co se to rozhodli natočit. Nedokážu si představit, že bych byl součástí filmového štábu, za kamerou či před ní, nebo jen vyráběl realistické figuríny seškvařených lidských těl pro scény po výbuchu a maskoval popálené děti zasažené radiací. Protože jsme všichni na této planetě propojeni, měl by Vlákna vidět každý jako varování. Přesto asi nebudu mít nikdy sílu na opakované zhlédnutí. ()
Nechutny a s velkou pravdepodobnostou este ruzovo zobrazeny koniec resp. novy zaciatok sveta. Clovek az straca chut zit, pri pomysleni aku bezvyznamnu ulohu hra na sachovom policku sveta. Minulost, buducnost, objavy, radosti a v podstate vsetko co clovek spolu s prirodou vytvoril straca zmysel iba kvoli zopar jedincom, ktori su zaslepeni mocou. Trosku ma prekvapilo prevedenie, ktore nebolo ohromujuce ale to je asi dosledok maleho rozpoctu. Kazdopadne som presvedceny, ze ak by sa temy chytili americania, bolo by z toho komercne uspesne fiasko bez akehokolvek odkazu. Ako povedal canakja "Autoři z omezených zdrojů vyždímali maximum". Aj toto je varovanie ako sa veci okolo jadrovych veci mozu vyvijat. Ibaze clovek je tak hlupy, ze koniec je raz aj tak nevyhnutny. ()
Působivá dokumentární studie o tom, jak by to mohlo dopadnout, kdyby bylo došlo k jaderné válce. Film od začátku krok po kroku buduje atmosféru strachu komentáři v rádiu a televizi na pozadí příběhu několika obyvatel města. První jaderný výbuch je ovšem jen začátkem opravdého zděšení ze zničujících důsledků pro všechny hlavní protagonisty. A doplnění čísly a fakty tento zážitek ještě umocňuje. Provedení je naprosto důvěryhodné a naturalistické a každé opětovné shlédnutí filmu přináší další náměty k zamyšlení a další důvody proč se bát. Celkově jeden z nejlešpích filmů, jaké jsem kdy viděl. ()
Masakr.Vidět to v době kdy nebezpečí jaderné války bylo za dveřmi asi si naseru do kalhot.Tohle by měli vidět všichni.Atomové bomby by vůbec neměli existovat. ()
Velmi mrazivý a frustrující polodokument, který myslím že pravdivě poukázal na důsledky způsobené "zbraněmi na ochranu". Ukazuje na nesmyslnost těchto zbraní a hlavně na hloupost lidí, že něco takovévo lze vůbec dopustit. Otřesný zážitek! ()
film, který už nechci nikdy vidět... ()
Nejsugestivnější postapokalyptický snímek, co jsem kdy viděl. Žádní zombies, žádní hrdinové, jen všudepřítomný zmar, utrpení a beznaděj. A to celé zabaléné to velice syrového, děsivého a nonkomfortního hávu. Mrazí nejen předkládanými obrazy ale také předkládanými fakty. Příběh zde není důležitý když jde o dokumentárně zachycený vývoj situace. ()
Vlákna jsou až děsivě pravděpodobné vyobrazení jedné z nejaktuálnějších hrozeb současného světa a jeho společnosti. Tvůrci se nezdráhali nabídnout divákovi náhled do samotného jádra utrpení a zoufalství, které ztvárnili nemilosrdně a ostře realisticky. Ten, kdo nabídku přijme a do (fiktivní?) budoucnosti nahlédne, si uvědomí, jak tenký led je mezi spokojeným všedním životem milionů lidí a totálním selháním společnosti s následky blížícími se vyhlazení naší rasy na této planetě. ()
Kdybych mohl, dám deset. ()
Maso... Akorát bych si odpustila poslední "zápletku". ()
Sověti se v nějakém paralelním vesmíru odmítli stáhnout z Íránu, ignorovali americké ultimátum a tak došlo na výměnu názorů okořeněnou trochou uranu. Británie se po několika dnech přidává na stranu Američanů. Voličům se to samosebou nelíbí a úřadům se to líbí ještě méně. Všichni si staví bunkry a připravují se na nejhorší. Právem, jelikož ruské atomové pumy na sebe nenechají dlouho čekat a Británie je téměř vymazána z povrchu zemského. Jak to vypadá dál, si dokáže každý představit. Jestli Bůh ochránil královnu, je sporadické, každopádně po Buckinghamském paláci nezbylo ani pár cihel a všude jinde to vypadá také dost bídně. Těch pár Britů, co přežilo ničivé výbuchy a ještě ničivější spad, se musí postarat o znovusjednocení národa. Jde to dost těžko. Nic nefunguje, jídla a paliva je poskrovnu, je zima, začíná přituhovat a kdo neposlouchá, po tom se střílí. O nějaké válce už nemůže být ani řeč. Už není s kým válčit. --- Film nám ukazuje průběh válečných událostí z pohledu dvou hlavních hrdinů, k nimž si bohužel pro jejich nesympatičnost a britský akcent přílišný vztah neuděláte. Oni sami atomovou hrozbu příliš nevnímají a zajímají se hlavně o fotbal. Zprávy ze světa vidíme jen v krátkých útržcích a tudíž si onoho předválečného napětí příliš neužijeme. Pak se náhle rozzáří obloha a my vidíme první jaderný hřib. Bída a chaos, který vypukne, je nepředstavitelný. Všude spálená těla, rozbité domy, hořící auta. --- Po několika měsících se země začíná pomalu zotavovat z útoku a probíhá velmi pozvolné a drsné oživení. Jsme však bohužel ochuzeni o informace, jak to vypadá v Moskvě, Washingtonu, kdekoliv. Válčí se ještě? Vyhrál někdo? Organizuje někdo pomoc? A co na to Jan Tleskač? Režisér nám zrak zastírá celkem logicky - v nastalé apokalypse se zprávy - pokud vůbec - šíří jen velmi těžko a na nějaký internet můžete zapomenout rovnou. A tak nám nezbývá než sledovat ten rozbahněný kus země, který se kdysi jmenoval Británie a pár tvorečků, co se snaží ho nějakým způsobem zvelebit. Tady už film začíná být tím, co jej činí tak syrovou výpovědí o neskutečné krutosti a přízemnosti člověka, která je nám vrozena víc, než si chceme a umíme přiznat. Lidé posedávají u ohně, živí se kontaminovaným masem, nemluví, nevzpomínají. O nějaké válce nebo nepříteli už nepadne ani slovo, protože zbyli už jen nemocní, vyčerpaní, umírající lidé. Za velkodušné pojmy a diplomatické formule se už nikdo neschová. --- Bída jaderné války spočívá především v absolutní devastaci nikoliv materiální, ale duševní. Ve chvíli, kdy jeden z protagonistů snímku uvidí jaderný hřib, není najednou schopen slova a jen bezmocně hledí na to, jak člověk zabíjí člověka a podstatu všeho dobrého, co se v něm kdy mohlo skrývat. Nekonečná nouze a smrt všude okolo udělá z člověka to, čím kdysi doopravdy byl - poníženým zvířetem, pudově ovládaným tvorem. Existuje-li mezi přeživšími nějaká spolupráce, bývá vynucená a neochotná. Většinou z nezbytí. Děsím se toho, že ve stínu něčeho tak strašlivého žijeme už šedesát let a přijde nám to jako neměnná skutečnost, jak kdysi pesimisticky prorokoval pan Einstein. Vlákna odhalují téma až na dřeň a kaji se, že jsem je před lety nedocenil tak, jak činím teď. --- Podobné snímky by se asi opravdu měly promítat všem, kteří by za případný jaderný konflikt mohli nést zodpovědnost. Jedna věc je totiž zmáčknout červené tlačítko a schovat se pod zem, druhá už je být přímým svědkem těch hrůz, které přichází na zem s výbuchem atomové bomby. Nejsem si jist, jestli Nagasaki a Hirošima postačily jako varování světu na dostatečně dlouhou dobu. Ostatně, zrovna teď je to v Íránu shodou okolností taky dost napjaté... () (méně) (více)