Smrt krásných srnců

Vynikajicí smutný film s dobrou atmosférou, ve které je krásně vidět, jak rok 1939 drasticky zasáhl do psychiky úspěšného a šťastného člověka. Naprosto bravurní výkon Karla Heřmánka, ať už jako prvorepublikový švihák s luxem, ale především však jako pronásledovaný člověk se žlutou hvězdou na prsou. Kontrast slunných a pohodových dní u řeky se dny, kdy tam hlavní hrdina přijíždí, aby sehnal maso pro své syny, kteří odjíždí do koncentráku, je dokonalý a dechberoucí. Tento film patří k našim národním pokladům. (22.06.2008)

K Pavlovi mě kdysi dávno dostal svým přednesem jeho povídek Petr Haničinec. A tenhle film je úplně stejně magický. Kouzelný svou atmosférou, humorem, dojemnými momenty i dokonalým prolnutím úsměvné komedie a mrazivého dramatu. A stejně jako u toho Haničiince to není dáno jen výtečnou předlohou, ale také podáním, tentokrát zejména díky Kachyňovi s Heřmánkem. (10.07.2011)

Pozoruhodný byl způsob, kterým Ota Pavel dospěl ze sportovního novináře slibných reportážních próz (DUKLA MEZI MRAKODRAPY) nejprve k beletrizaci životních osudů vrcholových sportovců (SYN CELEROVÉHO KRÁLE) a posléze i vlastního života. To však bohužel v době, kdy se začal uzavírat tragický příběh jeho života mezi lékařskou ordinací a občanskou existencí. Poetické vidění světa, vlastní tomuto mistru pera, beze zbytku - nikoliv poprvé ani naposled ve své skvělé filmografii - ztvárnil Karel Kachyňa. Totéž platí i v tomto případě také o Kachyňovi scénáristovi. Poetický obraz prvorepublikové reality popisovaný na životních osudech rodiny, jejíž postavy nemají daleko k hrabalovským hrdinům, dotváří skvěllé postižení genia loci Poberounčí dnes nazývaného Krajem Oty Pavla. Silné a původní je i vidění protektorátní reality, v němž se kombinuje dětský pohled "zdola" s tím věcným, oproštěným. Kombinace hrůz a zoufalého vzepětí sil u těch, které nepostihla péče nacistického "nového řádu", je dalším rozměrem skvělého díla. Mimořádné jsou i kreace Heřmánkova, Hrušínského a jak se zdá, i přehlížené Marty Vančurové. Myslící divák je tímto obrazem moudré, soudné pošetilosti nadšen a Pavel dnes na pomyslných nebesích desáté Múzy podává ruku svému autorskému druhu. A to přesto, že od premiéry uplynulo "pouze" dvacet let a fous. (01.01.2008)

Naprosto uhrančivý je způsob, kterým Kachyňa příběh vypráví. Scény, jakoby úsečně odsekávané, jedna po druhé důsledně vtahuje diváky do děje příběhu, aby je ve chvíli, kdy už o přelétavé a nedospělé povaze hlavního hrdiny víme vše přišel dramatický zlom, který nejen dá příběhu dramatickou a mrazivou pointu, ale navíc, zase z jiné strany prokreslí portréty jednajících postav. Kachyňa přitom vůbec nekomentuje. Počítá s vnímavým, inteligentním divákem, který je schopen vlastního úsudku a hodnocení. Přitom je film vlastně neokázalý, postavený na věcech v podstatě banálních a přesně popsané psychologii. V tom je Kachyňa nepřekonatelný. A to jsem se vůbec nezmínil, o skvělých hereckých výkonech. Zkrátka a jedním slovem, nezapomenutelný film. 90% (27.10.2006)

První polovina je spíš taková příjemná hořkosladká komedie, a druhá velmi dojemné drama z války, které nenechá člověka chladným. Heřmánek hraje skvěle a spojení několika povídek Oty Pavla se vydařilo. Film drží pohromadě, nemá hluchá místa a je skutečně moc pěkný. Za mě lepší než Zlatí Úhoři. Moc se mi to líbilo. (08.05.2019)