Smrt si říká Engelchen

Výborný obraz partyzánského odboje, který už rázně nakračuje z klasického narativu do moderní podoby, která se zde prezentuje až překvapivě svěžím způsobem (pohledy očima postav, roztřesená ruční kamera, nechronologické asociativní flashabacky...), navíc hrdiny našeho národa nijak nešetří a bere je i jako záminku pro rozpoutání slušné existenciální krize ve skvělém výkonu Jana Kačera, kterému rozervanci nesmírně seděli. Některé scény hlavně díky naprosto přesnému střihu jsou dodnes působivé a dynamické (úspěšná partyzánská akce, která ústí i v první známky zlepšování Pavlova stavu, odchod Marty z pokoje, který je doprovázen flashbacky daleko drastičtějším odchodem jiné důležité ženy, naléhavé obrazy z úprku v horách, které plně souzní s Pavlovou touhou znovu se vrátit do života a nechat vše za sebou), Kadár a Klos zde naplno projevily svou sílu po všech stránkách, k Obchodu na Korze už byl jen nevelký krůček. (27.12.2009)

S istotou zisťujem, že niektoré moje komentáre sa strácajú, napríklad tento som posielal 7.5.2014. Ide o českú verziu režisérov Jana Kadara a Elmu Klausa podľa predlohy Ladislava Mńačka a dejovo sa nedržali presne predlohy. Veľmi kvalitný film. Film poukazuje na odvrátenú tvár odboja, drsný príbeh z moravsko – sliezskeho pohraničia z konca 2. svetovej vojny. aj Je zázrakom, že tento film prešiel cez schvaľovaciu komisiu, lebo vo filme český partizán mučí zajatca, ruský partizán sa zraní a neskôr sa zabije, všetci tu veľa pijú, milujú sa a hlavne sa nehlásia ku komunistickej strane. Dokonca Nemci pomáhajú Čechom a Slovákom v odboji. (04.06.2020)

Vzhledem k době vzniku pozoruhodně ideologicky nezatížené válečné drama, které může diváka prahnoucího po přímočarém příběhu o zlých nacistech a hodných partyzánech frustrovat vršením těžko zaškatulkovatelných charakterů: sekretářka, která spí s německými důstojníky a zároveň vyzvídá pro odboj, němečtí dezertéři ochotní střílet do vlastních lidí, partyzán, jenž se vyžívá v mučení zrádců a a tak dále. Po zhlédnutí zůstává mnoho otázek ohledně nespravedlnosti, jíž se ve válce, byť by byla nutná a jakkoliv by člověk bojoval na té správné straně, často nelze vyhnout. Film končí v létě po osvobození, ústí však do nesmířenosti. Janu Kačerovi role zklamaného mladého muže jde – zkusil si ji ještě ve skvělém Schormově dramatu „Každý den odvahu“. (09.11.2011)

Odvrácená tvář odboje - to je drsný příběh z moravskoslezského pomezí z konce druhé světové války, ztvárněný zřejmě jeho přímým účastníkem Laco Mňačkem do průrazné stejnojmenné knihy, která si dodnes zachovala svou hodnotu. Filmové ztvárnění knize ještě leccos přidalo. Výkony tehdy mladých herců Jana Kačera a sličné, předčasně zesnulé Slovenky Evy Polákové stejně jako silné a jisté režie jsou strhující a tragédii doby, která v ničem nesnižuje, ale naopak zvyšuje závažnost a neodpustitelnost nacistických zločinů, otevírají otázky jdoucí za a přes rámec své doby. Otázky aměřující k Pražskému jaru, ale i ke gorbačovovské přestavbě/přelomu. Řečeny a naznačené ne v prvním, ale v druhém plánu dále zvyšují hodnotu plnohodnotného, nezkreslujícího líčení partyzánského druhoodbojového odporu. Dvojznačnost pohledu také mj, charakterizuje zoufalý povzdech ženské hrdinky: "Za statečnost pod nepřítelem se vyznamenání nedávají". (25.08.2007)

Ve své době zcela jistě film mezinárodních parametrů. Po filmařské stránce se i dnes jedná o působivou a úctyhodnou podívanou, která udivuje dynamickými obrazovými kompozicemi i osobitou střihovou interpunkcí. Můj osobní problém byl čistě emoční. Ten retrospektivní způsob vyprávění mi úplně nevyhovoval (pravidelné střídání přítomnosti s minulostí film rytmicky trochu brzdí) a i díky němu mi těch 129 minut přišlo opravdu dlouhých. Nic to ale nemění na tom, že Kadár a Klos prostě točit uměli. Klobouk dolů. 6/10 (09.08.2018)