Reklama

Reklama

VOD (1)

Román slovenského prozaika a novináře Ladislava Mňačka "Smrt si říká Engelchen" vyšel poprvé v roce 1959 a ihned zaujal čtenáře i kritiku nevšedním pohledem na tehdy už zprofanovanou partyzánskou tematiku. Mňačko svůj příběh líčí na základě autentických prožitků. Aniž by glorifikoval, přikrašloval, aniž by se přidržoval schematického dělení charakteru na černé a bílé, dává velký prostor psychologické kresbě postav, šokuje netradičním pojetím literárních i lidských konvencí, v každém případě však čtenářům poskytuje do té doby nevídaně otevřený obraz jedné stránky partyzánského odboje. Téměř filmová stavba románu zaujala scenáristickou a režisérskou dvojici Jána Kadára a Elmara Klose, tvůrce, kteří zásadním způsobem obohatili naši kinematografii (Obžalovaný, Tři přání, Tam na konečné, později Obchod na korze). Film Smrt si říká Engelchen měl premiéru v roce 1963, v době, kdy neopakovatelná generace našich filmařů vykročila do světa a začala oslňovat svými úspěchy. Kadár a Klos, přestože byli o generaci starší, nezůstali za svými mladšími kolegy nijak pozadu, v dokonalé tvůrčí symbióze přijali postupy i poetiku nové vlny ve svůj vlastní svébytný výraz podložený samozřejmou profesionalitou a letitou zkušeností a vznikl tak jeden z nejpozoruhodnějších filmů 60. let. Dvojí časová rovina filmu i psychologicky složitá kresba hrdiny příběhu Pavla daly mimořádnou příležitost Janu Kačerovi, jehož citlivé civilní herectví obohatilo postavu mladého, těžce zraněného partyzána, o nové a netušené duševní dimenze. Jednu ze svých největších filmových rolí (zde postava Marty) dostala slovenská herečka Eva Poláková, jejíž předčasný skon v roce 1973 byl pro slovenské divadlo opravdu těžkou ztrátou. (Česká televize)

(více)

Videa (7)

Rozhovor 2

Recenze (184)

Aidan 

všechny recenze uživatele

Vzhledem k době vzniku pozoruhodně ideologicky nezatížené válečné drama, které může diváka prahnoucího po přímočarém příběhu o zlých nacistech a hodných partyzánech frustrovat vršením těžko zaškatulkovatelných charakterů: sekretářka, která spí s německými důstojníky a zároveň vyzvídá pro odboj, němečtí dezertéři ochotní střílet do vlastních lidí, partyzán, jenž se vyžívá v mučení zrádců a a tak dále. Po zhlédnutí zůstává mnoho otázek ohledně nespravedlnosti, jíž se ve válce, byť by byla nutná a jakkoliv by člověk bojoval na té správné straně, často nelze vyhnout. Film končí v létě po osvobození, ústí však do nesmířenosti. Janu Kačerovi role zklamaného mladého muže jde – zkusil si ji ještě ve skvělém Schormově dramatu „Každý den odvahu“. ()

InJo 

všechny recenze uživatele

Expresivní válečné drama o skupině česko-ruských partizánů, jehož tvůrci od prvních minut zejména skrze černobílou kameru a hudbu Zdeňka Lišky usilovně budují tísnivou a skličující atmosféru. Retrospektivně vyprávěný příběh nabídne několik silných scén, výborného Jana Kačera v hlavní roli, přesvědčivě relativizuje dobro a zlo (postavy partizánů mají daleko k jednorozměrným šlechetným hrdinům), zcela postrádá jakýkoliv patos, nemístný patriotismus, a úlevnou katarzi v závěru také raději nečekejte. Menší problém mám jen s poněkud rozvláčným tempem, kvůli němuž už tak poměrně dlouhý film bohužel subjektivně působí ještě delší. I tak ale Smrt si říká Engelchen souhrnem všech svých kvalit s přehledem strká většinu novodobých českých a slovenských filmů do kapsy... 80 % ()

Reklama

mortak 

všechny recenze uživatele

V rámci českého filmu špička, jak v režii, kameře či hereckých výkonech. Problémem je srovnání s předlohou. Ta je strhující, vyprávěná dokumentárním suchým stylem, žádná událost není rozplizle pitvána - toto a toto se děje, Mnačko to popisuje a je na čtenáři, aby se s tou hrůzou vyrovnal. Partyzán to musí udělat po válce - vrátit se k prožitému a vyrovnat se se všemi chybami, se všemi zrůdnostmi, protože ve válce umírá první ten, kdo nejedná či se snaží jednat striktně dle mravních zásad. Pavel se snaží být v rámci válečneho běsnění alespoň trochu lidský, jenže on či Marta jsou jen nepatrnou součástí drtičky duší a životů jménem válka. Lze utéci ke klidu církve, ale obléci si šaty jeptišky je řešením jednotlivce, nikoliv války.Film je na rozdíl od knížky velmi expresionistický (čemuž velmi pomáhá Liškova hudba), a ač je geniálně natočen, přesto se vytratil dokumentární ráz Mnačkovy knihy. ()

rakovnik 

všechny recenze uživatele

Na dobu vzniku velice odvážné ztvárnění skrytější strany války. Však za něj také autoři nedošli hned ocenění. Němci střílející Němce, cena lidského života prakticky žádná, vina a trest... Postavy se chovají jako lidé a ani hrdinové nemusejí mít lehké spaní. Hodně těžká deprese, o to horší, že podle skutečných událostí. ()

pornogrind 

všechny recenze uživatele

... Zastřelil bych vlastního bráchu, kdybych věděl, že tím zkrátím tuhle posranou válku... Knižní předlohu tohoto filmu jsem sice nečetl ale dokážu si představit, že to musí být dechberoucí četba. Jsem totiž zastáncem toho, že kniha vždy dokáže vše lépe vystihnout než film. A tenhle film je vskutku vydařenej takže podle toho soudím, že kniha musí být opravdovým čtenářským klenotem. Film Smrt si říká Engelchen líčí příběh partyzánů bojujících proti Němcům. Příběh je vyprávěn retrospektivně a skoro po celou dobu zní bezútěšná až deprimující hudba. Další díky letí filmovýmu kolegovi darkrobyk za tento z jeho dalších filmových tipů. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (11)

  • Přibližně v čase 07:15, kdy ve snu honí Pavel (Jan Kačer) v domě Engelchena, je vidět na závěsu stín člověka s kamerou na rameni. (Globus_Jirka)
  • Valašská obec Ploština naozaj existovala na moravsko-sliezskom pomedzí pri Valašských Kloboukoch a jej vypálenie a zmasakrovanie obyvateľov za pomoc partizánom 19. apríla 1945 je pripisované plukovníkovi Ottovi Skorzenému, ktorý vraj v tom období bol na Morave poverený likvidáciou partizánskych oddielov. Akciu previedla zvláštna jednotka SS „Josef“, ktorej štáb bol vo Vizoviciach. V Ploštine bolo zaživa upálených 24 osôb, ďalšie tri osoby boli popravené a jedna osoba bola umučená pri výsluchu. Knižná predloha je autobiografickým dielom spisovateľa Ladislava Mňačka (partizán Voloďa). (andykovac)
  • Jan Kačer (Pavel) prohlásil: „Natáčelo se to 132 dní a já měl doma rodinu, v Ostravě celý den zkoušel, o půlnoci sedl na vlak, dojel do Prahy, tam stálo auto a odvezlo mě do Liberce, kde se točily Beskydy, ačkoliv za Ostravou byly ty opravdové. Ale pan kameraman měl v Krkonoších chatu, a tak se točilo tam. Já ten film z duše nenáviděl. Pak se stal zázrak, že byl poslán do Moskvy, a já jel poprvé v životě na festival.“ (farfalla)

Reklama

Reklama