Smrt si říká Engelchen

Vzhledem k době vzniku pozoruhodně ideologicky nezatížené válečné drama, které může diváka prahnoucího po přímočarém příběhu o zlých nacistech a hodných partyzánech frustrovat vršením těžko zaškatulkovatelných charakterů: sekretářka, která spí s německými důstojníky a zároveň vyzvídá pro odboj, němečtí dezertéři ochotní střílet do vlastních lidí, partyzán, jenž se vyžívá v mučení zrádců a a tak dále. Po zhlédnutí zůstává mnoho otázek ohledně nespravedlnosti, jíž se ve válce, byť by byla nutná a jakkoliv by člověk bojoval na té správné straně, často nelze vyhnout. Film končí v létě po osvobození, ústí však do nesmířenosti. Janu Kačerovi role zklamaného mladého muže jde – zkusil si ji ještě ve skvělém Schormově dramatu „Každý den odvahu“. (09.11.2011)

Expresivní válečné drama o skupině česko-ruských partizánů, jehož tvůrci od prvních minut zejména skrze černobílou kameru a hudbu Zdeňka Lišky usilovně budují tísnivou a skličující atmosféru. Retrospektivně vyprávěný příběh nabídne několik silných scén, výborného Jana Kačera v hlavní roli, přesvědčivě relativizuje dobro a zlo (postavy partizánů mají daleko k jednorozměrným šlechetným hrdinům), zcela postrádá jakýkoliv patos, nemístný patriotismus, a úlevnou katarzi v závěru také raději nečekejte. Menší problém mám jen s poněkud rozvláčným tempem, kvůli němuž už tak poměrně dlouhý film bohužel subjektivně působí ještě delší. I tak ale Smrt si říká Engelchen souhrnem všech svých kvalit s přehledem strká většinu novodobých českých a slovenských filmů do kapsy... 80 % (13.08.2018)

V rámci českého filmu špička, jak v režii, kameře či hereckých výkonech. Problémem je srovnání s předlohou. Ta je strhující, vyprávěná dokumentárním suchým stylem, žádná událost není rozplizle pitvána - toto a toto se děje, Mnačko to popisuje a je na čtenáři, aby se s tou hrůzou vyrovnal. Partyzán to musí udělat po válce - vrátit se k prožitému a vyrovnat se se všemi chybami, se všemi zrůdnostmi, protože ve válce umírá první ten, kdo nejedná či se snaží jednat striktně dle mravních zásad. Pavel se snaží být v rámci válečneho běsnění alespoň trochu lidský, jenže on či Marta jsou jen nepatrnou součástí drtičky duší a životů jménem válka. Lze utéci ke klidu církve, ale obléci si šaty jeptišky je řešením jednotlivce, nikoliv války.Film je na rozdíl od knížky velmi expresionistický (čemuž velmi pomáhá Liškova hudba), a ač je geniálně natočen, přesto se vytratil dokumentární ráz Mnačkovy knihy. (02.07.2010)

Na dobu vzniku velice odvážné ztvárnění skrytější strany války. Však za něj také autoři nedošli hned ocenění. Němci střílející Němce, cena lidského života prakticky žádná, vina a trest... Postavy se chovají jako lidé a ani hrdinové nemusejí mít lehké spaní. Hodně těžká deprese, o to horší, že podle skutečných událostí. (11.09.2019)

... Zastřelil bych vlastního bráchu, kdybych věděl, že tím zkrátím tuhle posranou válku... Knižní předlohu tohoto filmu jsem sice nečetl ale dokážu si představit, že to musí být dechberoucí četba. Jsem totiž zastáncem toho, že kniha vždy dokáže vše lépe vystihnout než film. A tenhle film je vskutku vydařenej takže podle toho soudím, že kniha musí být opravdovým čtenářským klenotem. Film Smrt si říká Engelchen líčí příběh partyzánů bojujících proti Němcům. Příběh je vyprávěn retrospektivně a skoro po celou dobu zní bezútěšná až deprimující hudba. Další díky letí filmovýmu kolegovi darkrobyk za tento z jeho dalších filmových tipů. (01.10.2023)