Guess Who's Coming to Dinner
Hádaj, kto príde na večeru
Guess Who's Coming to Dinner
Režie:
Stanley KramerScénář:
William RoseKamera:
Sam LeavittHudba:
Frank De VolHrají:
Spencer Tracy, Sidney Poitier, Katharine Hepburn, Katharine Houghton, Cecil Kellaway, Beah Richards, Isabel Sanford, Roy Glenn, Virginia Christine (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Spencer Tracy a Katharine Hepburnová se nemohou smířit s nečekaným partnerem své dcery. Přitažlivá, sympatická intelektuálka Joey Draytonová jednoho dne oznámí svým liberálně uvažujícím rodičům, že má poměr s lékařem Johnem Prenticem, černochem, za něhož se také hodlá provdat. Je to pro ně pořádný šok, který ustupuje pouze velmi pomalu, i když charakter a vědecká erudice nápadníka jim imponují... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (261)
Hrozně nudná πčovina o tom, kterak mladá a naivní dívka lásku k černým klobásám pocítila. Co naplat, že je vše exkluzivně zahrané, když je příběh tak neuvěřitelně debilní. Tento film je totálně debilní a totálně o ničem. Vůbec nechápu, co dělá takhle vysoko. Stanley Kramer mi už několikrát ukázal, že umí. Tohle bylo brutálně pod jeho standart. Oscar za scénář rovněž totálně nechápu. Vždyť tu tvůrci vytasili jeden ubohý nápad a všichni se ho pevně drží. Vše je totálně předvídatelné. Dialogy musel psát naprostý idiot. A ten srdceryvný závěr měl znamenat co? ODPAD! ()
Neskutečně zajímavý film. Rozebírá mezirasové problémy ještě hlouběji než V žáru noci se Sidneym Poitierem ze stejného roku. Dva mladí lidé se do sebe zamilují a jsou přesvědčení o tom, že se vezmou. Rodiče ale z mezirasového sňatku nemají radost a vznikne problém. Nakonec se všichni sejdou v jedné místnosti a musí si vše vyříkat. Film hezky poukazuje na problémy tehdejší doby, protože dnes už by se nad něčím takovým už nikdo nepozastavoval. Má opravdu silné momenty a místy je neskutečně vtipný. Hlavně závěrečný monolog otce je dost povedený. "Dnes je tu vše vzhůru nohama." ()
Zvláštne, že som tento film videl po mnohých rokoch až dnes. Zvláštne, ako staromódne, divadelne, nerealisticky a moralisticky dnes pôsobí. Že získal Oscara a patrí medzi vychytené filmy nepričítam jeho kvalitám, ale skôr tomu, že zapadol do dobovej potreby. Do doby, keď vo viacerých štátoch Ameriky bolo zmiešané manželstvo trestné, doby keď vrcholili rasové nepokoje a keď sa iba nabíjala zbraň určená Martinovi Lutherovi Kingovi. Film je možné označiť ako jeden zo začiatkov idiotského projektu pozitívnej diskriminácie. Krajšieho, vzdelanejšieho a uhladenejšieho černocha než bol Sidney Poitier by ste v Amerike ťažko hľadali. Som zvedavý, ako by sa film vyvíjal, keby si tá rozmaznaná slečinka po 20 min. + 10 dňovej známosti domov doviedla nezamestnaného Sammyho Davisa jr., ktorý by namiesto diplomu z prestížnej univerzity doniesol preplnený výpis z registra trestov. Vo filme nie je prakticky ani jedna postava zo života, počnúc tancujúcim nosičom steakov a končiac Spencerom Tracym. Pripomínal mi nejaký laboratórny pokus pri ktorom sa vezmú typové figúrky, navodí sa situácia a potom sa už iba sledujú interakcie medzi nimi. Medzi jednoznačné pozitíva radím herecké výkony. A to nielen dôstojnú derniéru Spencera Tracyho, ale aj rovnako citlivý prejav Katharine Hepburn. Sidney Poitier je sympaťák, takže hrať nemusí a Katharine Houghton by prospelo menej pátosu a prehrávania. Pre mňa má tento film v súčasnosti význam najmä v tom, že ukazuje, aké jednoduché je byť tolerantným liberálom v teoretickej rovine a ako sa to zmení po priamom dotyku s realitou. Lebo opatrnosť pri miešaní rás a kultúr vychádza z atavistickej potreby zachovania identity. Buďte si istí, že všetky vaše multi-kulti ideály zažijú otras, keď sa vo vašich dverách objaví vaša dcéra s Cigánom, moslimom alebo trebárs s Jamajčanom. A tiež proti nim nemusíte nič mať, ale ... ()
Typický Hollywood zlaté éry, inteligentní, skvěle zahraný a v mnoha ohledech takovým tím prostým a bezelstným způsobem upřímný. Závěrečné rozhovory ultimátní. Jedinou nepříjemnou postavou je naivka Joey a tak moc potěšila věta jejího otce Spencera Tracyho: "Pro jednou sklapni". Téma, s kterým se Amerika nikdy nevyrovnala.. ()
Ano, byla to doba, kdy nesměle usedávali černoši k bělochům v MHD. Film se s tím vyrovnával až nápadně rychle. Černoši dodneška nezapomínají, a Indiáni taky. Podaří se vyhnat Indiánům Američany? Asi ne, ale nemůžeme se divit, že je tam nechtějí. ()
Takhle s pětačtyřicetiletým zpožděním je to spíše úsměvné. Ale nutno říci, že to bylo výborně napsané a ještě lépe zahrané. Sidney Poitier byl zřejmě jediným pro bělochy přijatelným černochem a z postavy služebné Tillie museli všichni černošští bojovníci za rovnoprávnost vzteky mlátit hlavou o sedadlo před sebou. Úspěch zaručen. ;-) ()
Moderní divák bude možná marně soupeřit s naivitou a s formálním zpracováním. Ale jsem přesvědčen, že po projekci bude jeho objektivní posouzení více, než kladné, protože tento film je stejně impozantní, jako jeho autor či protagonisté. Asi je zde zapotřebí trocha staromódního vkusu vzhledem ke spisovné angličtině a kulturně-společenským mravům, v čemž bych na druhou stranu viděl i pozitivum, neboť si novodobý divák udělá obrázek o éře gentlemanství a sociálních formalitách. Sršící charisma a sympatie z legendárního Spencera Tracyho povyšují hereckou stránku do výšin, což lze konstatovat jak o přesvědčivém S. Poitierovi, tak o razantní dámě Katharine Hepburn. Totéž platí o dialozích, jejichž vysoká úroveň má největší podíl na skvělém zážitku. Je z nich cítit určité poselství a nutkání zamýšlet se nad rasovou diskriminací. Závěrečný Tracyho epilog je nezapomenutelný. Jedná se sice o čirou konverzačku, avšak její svižná režie vylučuje jakýkoliv špatný dojem. Hádej, kdo přijde na večeři je zářným prototypem mistrně zvládnuté filmařiny, která v rámci žánru moc konkurentů nemá. Alespoň u mě ne. 85% ()
Americká klasika se skvělými herci o vztazích (především k černochům). ()
Asi nikdy jsem neviděl barevnější film, chvílemi to bylo až kýčovité (západ slunce). ___Kdybych proti oskarovému scénáři namítnul, že jediný jeho nonsense byl ten ukrutný, nepochopitelný a zbytečný spěch, s jakým se "mladí" chtěli vzít, ohrozil bych samotnou podstatu příběhu.___Konverzačka kterou bych nenazval komedií, ale v podstatě ani dost dramatem. O hereckých výkonech už byla řeč, já bych jen dodal, že dabing Marcela Cupáka (Sidney Poitier) a Josefa Větrovce (jeho otec, Mr. Prentice) byl naprosto úžasný, bohužel ani jeden hlas se ale k postavě příliš nehodil, zvláště u Cupáka.___ Nemůžu nazvat Katharine Houghton nejslabší herečkou, ale připadala mi na svou postavu příliš stará (a nedostatečně "pretty"), přestože byla v době natáčení mladší než Joey, kterou ztvárnila.___Celkově u mě jasná pětka a Poitierův zápis (konečně, po tolika filmech) do mé TOPky. ()
Dávam štyri, ale priznávam, že som nedokázal plne oceniť ten spoločenský presah, torý film musel mať v dobe svojho vzniku. Divadelný monológový záver bol možno aj trochu prepísknutý, ale krásne ukázal ako sa dá na jednoduchej zápletke vystavať aj hlbší príbeh ako je tomu dnes (HÁDAJ, KTO PRÍDE)... Páčil sa mi humor, ktorý bol akoby len tak mimovoľne na pozadí... ()
Přilétá "živelná pohroma" :). Velmi bych chtěl být při premiérovém promítání tohoto filmu a sledovat reakce diváků na úvodní scénu, ve které člověku pozvolna dochází, o čem film bude. Úžasné herecké výkony Katharine Hepburn, krásná scéna, při které vyhodí svoji zaměstnankyni a následně Johna varuje, aby si dal na Joannu pozor, neboť je tvrdá po svém otci :). Krásně vyjádřený vztah rodičů a dětí ve scéně Johna s jeho otcem. Jeden z filmů, které mohu znovu a znovu a které mě hladí na duši. ()
Klasika vo všetkých smeroch, možno pri súčasnom pohľade jemne "old-fashioned". Ale dialógy, zábavnosť a hlavne herci sú samozrejmi skvelí. ()
Kdo už nějaký ten film Stanleyho Kramera viděl, nemůže být překvapen morálním apelem, který z téhle konverzačky sálá. Když vám ho navíc předkládají takoví skvostní herci, není tu co řešit. Docela rád bych nějakou adaptaci viděl v divadle. 8/10 ()
Mistrovská práce Stanleyho Kramera. Odvážná studie lidských vztahů v bezchybném podání ústředních hrdinů. Konverzace morálně jednotných, i když jinak smýšlejících lidí, kde právě jejich morálka dostala touto diskusí přetěžkou zkoušku. Pěkně rozložené karty v zásadním protikladu, ovšem bez zdání samoúčelného nahození rolí, vždyť podobná konfrontace je skutečně reálná. A to nejen mezi smetánkou. Její jemnou inteligenci neopakovatelně stělesnili, at už v roli černošského lékaře Johna Prentica Sidney Poitier (gentleman černošských herců a dodnec u vrstevníků nepřekonán), či konzervativního Matta Draytona Spencer Tracy (v poslední roli je vidět, že postavou i dýchá). Myslím, že divák toužící po vpravdě inteligentním a lidském snímku bude touto mistrovskou hrou dialogů uchvácen. Já snímek beru jako snad nejsilnější apel na lidskou důstojnost a toleranci. ()
90% ()
SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 1 = 22.2.2015, réžia českého znenia (Bonton 1995) = KAROLÍNA PRŮŠOVÁ (19.2.2015) ()
Spencer Tracy se rozloučil v nejlepší formě. Komediální drama, zabývající se nelehkým světem plným předsudků, v nichž, jak správně podotýká John Sidneyho Poitiera, lidé nevnímají jeden druhého jako lidské bytosti, ale podle barvy pleti (Já jsem černoch), je geniální ukázkou toho, jak správně zadaptovat divadelní hru. Jak už jsem psal, Spencer Tracy je zde opravdu vynikající (jeho závěrečný monolog je úžasný, a v některých momentech neuvěřitelně mrazivý, vezmeme-li v potaz, že se nedožil ani premiéry filmu), Katharine Hepburn je skvělá jako vždy, Katharine Houghton je krásně optimistická, kdykoliv se objeví, člověku se prozáří den, ovšem snad nejlepší postavou je místní kněz, přítel rodiny, v podání Cecila Kellawaye. Toho si musí zamilovat každý. Možná by se dalo říct, že tenhle film je z dnešního pohledu skoro nepochopitelný, ale když si člověk uvědomí, jak je to vlastně nedávno, je smutné, že ještě v polovině dvacátého století, panovaly takovéhle předsudky. A mnohem smutnější je to, že v jižnějších státech USA by ještě dneska fotřík vytáhnul na černýho nápadníka flintu. ()
90%. Mám rád pozitivním humorem zlehčená eticky kontroverzní témata, miluji šedesátá filmová léta a počátek éry postklasického Hollywoodu. Guess Who's Coming to Dinner je velmi energická komedie, která krásně ukazuje, jak se dříve hledaly problémy i tam, kde nejsou, a v kontextu dnešní doby trochu naznačuje, že mezirasová morální dilemata jsou i dnes považována za nutná k řešení, přestože už jde dávno (a vlastně vždycky šlo) o přežitek. Stanley Kramer je přes společenská dogmata expert a společně s inteligentním scénářem Williama Rose dokázali na pár metrech čtverečních (protože film je prakticky sitcom) brilantní konverzačkou bavit diváka téměř dvě hodiny. Tradičně perfektní Sidney Poitier, tradičně skvělá Katharine Hepburn, velmi překvapivý Spencer Tracy a můj osobní novohollywoodský objev Katharine Houghton, to jsou klíčové kvality, kterými se Guess Who's Coming to Dinner může chlubit. Navíc je kreativně a hravě zrežírován. Dnes už řekl bych kultovní film, který je zároveň vtipnou nadlehčenou konverzační komedií postavenou na skvělém scénáři, zároveň jemně a nenásilně moralizujícím "dokumentem" poskytujícím náhled na vlastní Já a (často zbytečná) dogmata, která se v nás skrývají, a zároveň ukázkou kvalitní filmařiny s encyklopedickým nádechem atmosféry postklasického Hollywoodu, období kinematografie, které mám ze všech nejraději. I guess it's goona be my new favourite comedy. ()
Je to take naivne, z dnesneho pohladu tematicky snad uz trochu zastarale, ale od prvej do poslednej sekundy to stale bezchybne funguje a zaverecny Tracyho prejav ma dojal. Proste pecka, ktora stoji na bezchybnych hereckych vykonoch. 10/10. ()
Související novinky
Zemřel herec Sidney Poitier
Dnes přišla smutná zpráva z bahamských ostrovů. Ve věku 94 let zemřel nejstarší herecký držitel Oscara za hlavní roli, floridský rodák Sidney Poitier. Médiím zprávu sdělil přímo bahamský předseda… (více)
Joey Drayton je mladá, sympatická 23. ročná žena, ktorá bola relaxovať na Havaji, na tom by nebolo nič zvláštne, keby tam nestretla doktora, ktorý tam prednášal na Havajskej univerzite. Volá sa John Wade Prentice, má 37. rokov, je extrémne vzdelaný, múdry, ale kameň úrazu je, že je čiernej pleti, Afroameričan ! Zamilovali sa do seba, ale takéto páriky neboli v Spojených štátoch amerických v 60. rokoch 20. storočia, zrovna v obľube, aby žena bielej pleti tvorila pár s mužom čiernej pleti. Vracajú sa spolu do San Francisca, kde v úvodnej scéne vidím pristávať lietadlo za prispenia fantastickej pesničky GLORY OF LOVE, autora Billyho Hilla, kde famózne spieva Jacqueline Fontaine. Blížia sa k Joey domov, kde by mali byť jej rodičia, áno, budú, pričom dostanú veľký šok, akoby schytali 230. voltov striedavého prúdu ! Sú z toho nejako vykoľajení, nevedia sa z toho spamätať, pričom John naznačí Draytonovcom, že sa milujú, chcú sa vziať, ale ak jeden z nich nebude súhlasiť so sobášom, nebude nič, s tým, že Joey nevie o tejto dohode nič. Matt a Christina sú ľudia, ktorí zvažujú, čo to bude pre nich znamenať, keď sa zoberú, aké následky to bude mať pre nich a nebodaj, čo si pomyslia ľudia ? Christina postupne zisťuje, že im nebude brániť v tom, že sa milujú, miska váh sa preváži na tu pozitívnu stranu, pričom Matt je zaťatý, nesúhlasí s tým ! John volá medzitým so svojimi rodičmi, ktorí sa čírou náhodou dostanú k Draytonovcom na večeru ( samozrejme Joey nalieha na Johna a dielo bude hotové... ), že nevedia sprvoti o tom, že Johnova priateľka nie je tmavej pleti, tak duševný kopanec sa opakuje znovu, medzi Draytonovcami a Prenticovcami prebiehajú intenzívne rozhovory, kde ani Johnov otec nechce, aby sa to stalo ! Svokry skôr rozumejú citom, lebo ešte vedia, čo znamená láska, veď aj ONY boli raz mladé, zamilované + na večeru sa prikmotrí priateľ Draytonovcov, istý Monsignor Ryan, ktorý Mattovi prehovorí do duše, taktiež John povie otcovi, že ho má plné zuby ! Vôbec nie je jasné, ako to dopadne, Joey sa už išla hore baliť, zatiaľ sa dole rieši čo a ako, a aby na záver Matt preniesol úžasnú, záverečnú REČ... Režisér Stanley Kramer je rovnako kvalitný tvorca, ako jeho menovec Stanley Kubrick, obaja majú podobné štýly, Kramer sa venuje rasizmu, taktiež sa ich filmy zdajú byť kontroverzné, Kubrick si o ľudskej povahe nemyslí absolútne nič dobrého, skrátka vedia prísť radikálne na koreň veci. Mám rád Kramera, lebo vie presne zachytiť tému, o ktorej hovorí, má k tomu excelentné obsadenie, Spencer Tracy je vynikajúci, Kramer ho už predtým obsadzoval, bohužiaľ, toto je posledná rola, zakrátko zomrel, Sidney Poitier je vôbec prvý Afroameričan, ktorý ako prvý dostal Oscara za hlavný výkon, tým pádom zmenil pohľad na herectvo černochov, ktorí bývali zobrazovaní vo filmoch ako druhoradí, sluhovia, slúžky a cetera. Rok 1967 je jeho ROKOM. Katharine Hepburn a Katharine Houghton sú z rodiny, druhá menovaná je NETEROU slávnej Katharine Hepburn, ktorá dostáva za výkon Christiny Drayton Oscara za hlavný výkon, a to po dlhých rokoch, a tak ešte sa stihne stať v neskoršom veku, svetovou rekordmankou, čo by som to bol za človeka, že by som nepochválil brilantný scenár, ktorý je v tej dobe priamoúmerný, dnes je to trochu inak... () (méně) (více)