Barry Lyndon

Stanleyho galerie výtvarného umění, které muže konkurovat leda ta Ridleyho z roku 1977. Obrazy o lovci štěstí, který šplhá po sarkastickém žebříku oportunismu až do aristokratických výšin, jsou přenádherné. Škoda jen, že se do těch prostých pikareskních rámů nepodařilo dostat více srdce, jako se to třeba podařilo u lůžka malého Bryana či při poslední satisfakci za holubího vrkání, nicméně emoce nejsou prvoplánově to, co bych u chladného šachisty Kubricka vyhledával. „…good or bad, handsome or ugly, rich or poor, they are all equal now..” (11.06.2018)

Barry Lyndon - moje odpověď na otázku, proč považovat kinematografii za umění. Zkrátka geniální dílo, kvůli kterým jsem rád, že vůbec nějaké filmy vznikají. Vypravěč mohl být ještě trochu sarkastičtější, ale jinak marně přemýšlím, co tomuhle filmu scházelo k dokonalosti. Ne, prostě nic. (Poprvé 28.10.2009, podruhé 07/2013) (26.07.2013)

Tento Kubrick mě dlouho trošku míjel a popravdě se mi do něj ani moc nechtělo. Přece jen 3 hodiny nejsou málo. Nakonec film díky vybroušeným dialogům a skvělé umělecké kameře pěkně uběhne. Právem může být film považován za nejlepší snímek z 18. století. Protože opravdu tak působí. Veškeré záběry kamery působí jako plátno obrazu. PS: Doporučuji scénu záverečného střeleckého souboje ve stodole. S odstupem času považuji Barryho Lyndona za nejlepšího Kubricka. 110% (15.03.2009)

Jsou filmy, které jsou dokonalé a pak jsou filmy, oproti kterým jsou ty dokonalé pouhopouhou odpudivou slizkou (nic proti slizkám) a tohle je jeden z nich, naprosto špičkově odvedená práce ve všech možných ohledech a nehynoucí slávu a vzývání by si zasloužila i ta nejšpinavěší přezka od bot zde se vyskytující a Cubrick je jednoduše mág filmových pásů (proto si také jeho filmy dávkuju hodně pozvolna, neboť vypackat si je během pár dní by bylo nezměrné plýtvání, další si možná dovolím na vánoce). Skvěl odvyprávvěnej příběh, který by snad u jakéhokoliv jiného režiséra neobstál (a i tady druhá polovina trochu nestíhá, chybí ji lehce ironizující jiskra a i hudební doprovod není tak silný, ale to jsou výtky podřadné) a nevadí tomu ani jindy trochu děs vyvolávající tříhodinová stopáž, která není překážkou, protože tróchen sarkastické podání výsledku hrozně sluší (a taky dokonalá kamera, herci, sličné děvy, výprava, bla, bla blábolobly, bláá). Ideálnější film pro tří tisící hodnocení na čsfd sem si vybrat nemohl. Nemrzí mě to. ... Neomluvím se. Půjdu stejně rád do pekla, jako do Dubinu (30.08.2014)

Sága rodu Barryů, později Lyndonů, je opět jako u MP od začátku vyprávěný příběh. Samotný děj je Kubrickovým zpracováním doveden ad absurdum k téměř čisté dokonalosti. Historické exteriéry krajiny mají v jeho šerosvitu magickou sílu a stáváte se jakoby návštěvníkem uchvacujících obrazů v Louvru. Jeho oko fotografa a fotografické počátky z roku 1945-1950 v něm zanechaly a dále rozvíjely vytříbený vkus pro kompozici, sladění detailu s děním a experimenty s barevným laděním. Perfektcionizmus mu zde v žádném případě není cizí, přihlédneme- li na snímání filmu pomocí technikou "steadycam", bez pomoci umělého osvětlení a s přístroji vyvinutými pro NASA, docílil opravdu nezapomenutelných záběrů. Jak již zde někdo řekl o BL: Jeho bolestná krása vás dostane na kolena. Velká škoda, že jeho další historické téma "Napoleon", které již měl do detailu propracované a připravené, nebylo vubec použito a upadlo v zapomnění............... (03.10.2004)