Sedm samurajů

Kurosawu zbožňuju. I ve svém nejznámějším díle předvádí fenomenální práci na pískovišti s lidskými charaktery a jejich mnohačetnými vlastnostmi, příběh je perfektní a Toshiro Mifune tradičně exceluje. Na druhou stranu, nemůžu skrývat osobní zklamání - možná je to tím, že jsem viděl pouze třiapůlhodinovou verzi, nicméně na můj vkus v sobě samurajové skrývají moc vaty a nezáživnosti (což mi přijde jako relativně fér výtka, jelikož zábavnost Kurosawova díla je obvykle velmi vysoká) - nejvíce paradoxně v závěrečné hodině, kdy začne akce. Zub času mi jinde taky vadil méně než tady. - EDIT 2017 - Je to už devět let sakryš, že bych si dal repete s kratší verzí? (06.07.2008)

Japonci na sebe mohou být právem pyšní, protože již v roce 1954 přišli s tak úchvatnou dobrodružnou podívanou, na jakou se v Hollywoodu nejen do té doby, ale i pár let poté nikdo nezmohl. Bylo již řečeno mnohé i o amerických Sedmi statečných, kteří si celý námět vypůjčili a dle mnohých i předčili, ale já bych se do nějakého srovnávání moc nehrnul. Sedm samurajů je přeci jen strašně odlišný snímek, z něhož je cítit specifická japonská kultura a který nám celý příběh ropitvává daleko detailnějším, emotivnějším a reálnějším způsobem než americký příbuzný. Samurajové nebyli žádní kovbojové, kteří při nepřátelském ataku nehnou ani brvou, ale parta obyčejných veselých lidí s obdivuhodnou vytrvalostí a odvahou. A třeba z toho pohledu se mi japonský snímek zalíbil trochu více, nejenže představuje hrdinství a odhodlanost hlavních postav, ale věnuje se i jejich charakteru a zpočátku nelehkému soužití s utlačovaným obyvatelstvem. 207 minut možná vypadá úmorně, ale věřte mi, že lepším způsobem než sledováním Sedmi-statečných-samurajů pod vedením mistra Kurosawi je strávit asi nelze.. (22.10.2012)

Mno ty woe vyhejbal jsem se roky tomuhle filmu jak čert kříži a teď už asi vím proč. Vlastně sranda právě jsem to viděl (potažmo spíš přetrpěl) a vůbec nevím co k tomu mám napsat. Tak asi radši nebudu psát nic. Popravdě nevěděl jsem ani jak to mám ohodnotit, protože po Vesmírný odysey je to pro mě druhej podobně starej a z mýho pohledu prakticky nehodnotitelnej film, teda ne, že bych nepobral o čem to bylo, ale je to celý tak divný, že fakt nevím co si o tom myslet. No zaujmu v tomhle případě neutrální postoj a neutrálně je za 3*, takže si parádně alibisticky myji ruce. Každopádně určitě si radši pustím USA remake, který je pro mě mnohem srozumitelnější a největší sranda je, že když jsem ho jako fakan viděl prvně, tak jsem vůbec nevěděl, že je to remake! Nicméně neříkám, že to není svým způsobem zajímavý a, že se to nemůže líbit, ale já prostě na takhle dlouhý filozofický filmy z občasnou akcí koukat nemůžu. Takže pálím ty zmatený tři hvězdice a tím bych to asi uzavřel. Velmi pravděpodobně můj první a zároveň poslední Akira Kurwosawa v životě.50% (01.12.2015)

Je hodně málo remakeů, kteří jsou vyrovnáni svým originálům, jako "Sedm statečných" "Sedmi samurajům". Ba je dokonce i předčí. U "Sedmi samurajů" mi nevadila o hodinu a půl delší stopáž než u remakeu. Vyřízení protivníků tudíž trvá déle, protože používali pouze meče, kopí sem tam nějaký luk. Originál je drsnější, naturalističtější a na všechno má času dost. Je v něm více mrtvých a oplývá jednou ohromnou postavou - Kikučiem. Toshiro Mifune byl ohromující. "Sedm statečných" je dynamičtější, rozmanitější a postavy sedmi hrdinů jsou více prokreslené. Takže, jak to ukončit. "Sedm samurajů" je originál. Originál je jen jeden. Je to skvělý film plný dobrodružství, lásky, cti a přátelství, končící akčním infernem v dešti - jednou z nejkultovnějších akčních scén všech dob. Ale "Sedm statečných" pro mne zůstane nadále srdcovkou. 85%. (05.07.2008)

Stejně, jako drtivá většina filmových fanoušků, jsem se dostal k tomuto dílu, až po zhlédnutí snímku Sedm statečných, který je remakem tohoto Kurosawova filmu. Je to zvláštní pocit, sledovat tento počin a říkat si - vždyť už jsem to kolikrát viděl, když jde o původní film a koukám na něho poprvé. Viděl jsem 207 minut dlouhou, speciální edici a musím říct, že i přes takto dlouhou stopáž, mi film příjemně utíkal a vůbec nenudil. Co je zvláštní, tak to, že se mi první polovina filmu - kdy se nám jednotliví samurajové představují - líbí víc, než druhá polovina, kde dojde k bitvě. Ale takhle to mám i u Sedmi statečných. Bohužel, zde ta druhá část filmu není tak gradující a trošku sráží skvěle rozjetou podívanou z prvních devadesáti minut, stejně jako to, že filmu chybí nějaký výrazný záporák, kterým byl například Calvera. To je však jediné minus tohoto černobílého klenotu. Toshiro Mifune - zde všemi zmiňovaný excentrický tlučhuba, byl jednoduše úžasný a je jedním z hlavních tahounů samurajské sestavy. A co musím zmínit a nesmím zapomenout, je výborná hudba, která spolehlivě obstojí i dnes. Hlavně ty bubny, které se ozvou už v úvodních titulcích, stály za to. Je to výborná podívaná, povinná četba pro všechny filmové nadšence a skvělý zážitek, který mohu každému jen vřele doporučit. P.S. Film jsem viděl v původním znění s českými titulky. (07.11.2010)