Ochránce
Jódžinbó
Yojimbo - osobný strážca
Yojimbo
Yojimbo
Režie:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Masaru SatóHrají:
Toširó Mifune, Tacuja Nakadai, Jóko Cukasa, Isuzu Jamada, Daisuke Kató, Takaši Šimura, Hiroši Tačikawa, Eidžiró Tóno, Kamatari Fudžiwara, Acuši Watanabe (více)Obsahy(2)
Bezmenný ronin, samuraj bez pána, sa v roku 1860, na konci éry dynastie Tokugawa, túla krajinou, až dorazí do mesta, ktoré je rozdelené medzi dva zločinecké gangy. Keď predvedie svoju šikovnosť s mečom, vodcovia oboch znepriatelených skupín si ho chcú najať za yojimba - osobného strážcu. On sa však rozhodne poštvať ich proti sebe a oslobodiť tak mestečko spod ich nadvlády. V roku 1964 nakrútil Sergio Leone remake s názvom Pre hrsť dolárov s Clintom Eastwoodom v úlohe bezmenného pištoľníka. (STV)
(více)Recenze (220)
Napětí od první do poslední minuty. Osobně v žebříčku Kurosawových filmů stavím "Tělesnou stráž" nad legendárních "Sedm samurajů". 93%. ()
70%. Zatial som videl od Kurosawu 3 filmy, okrem tohto filmu i SEDM SAMURAJU (1954). Z nich sa mi najviac pacil RUDOVOUS (1965). Ochrance bol tiez dobry, avsak v strede filmu som sa zacal nejako stracat v deji, ale to asi bola moja a nie reziserova chyba, lebo som mozno v tej chvili nemal chut na takyto typ filmu ale nastastie netrval az 3 hodiny. Opät je tu skvely scenar, ako by mohol jeden samuraj zvitazit nad dvomi znepriatelenymi bandami, pricom som nedavno videl i vsetky 3 casti PRO HRST DOLARU (1964) a viac sa priklanam prave k tymto westernom s C. Eastwoodom... 12.03.2009 ____ Toshiro Mifune - (Sanjuro Kuwabatake / Samuraj) +++ Seizaburo Kawazu - (Seibei) +++ Shoichi Hirose - (Ushitora) +++ Tatsuya Nakadai - (Unosuke) +++ Produkcia: Akira Kurosawa +++ Hudba: Masaru Sato +++ ()
Když jsem u tohoto filmu psal, že mě zřejmě nic nepřesvědčí o výjimečnosti asijských filmů, jaksi jsem zapomněl na jednu výjimku a tou je Akira Kurosawa. A nehledě na to, že tento film nedosahuje kvality Sedmi samurajů (ale když budu upřímný, hodně dlouho jsem váhal nad 90 %) bavil jsem se i tak. Mifune je sympaťák, takhle nějak si představuju správného samuraje - moc nemluví, jen pozoruje, a když je třeba, tak tasí. Rychle a smrtelně. Prostě a jednoduše, další film od Kurosawy a nebýt toho, že některé scény mi přišly moc natažené, dávám další plný počet. Takhle si ho nechám do zálohy pro další zhlédnutí. 80 %. ()
Po letech jsem si Tělesnou stráž přehrál a musím ji konečně i okomentovat. Úvodní scéna, kdy nese pes v tlamě ukousnutou lidskou ruku, navnadí na minimálně zajímavý filmový zážitek. Což se potvrdí. Toširó Mifune (mj. Indiana Jones a Chrám zkázy), je naprosto vynikající osobnost, která v tomto filmu vládne nejen katanou, ale, světe div se, i filmovým uměním. V druhé polovině se Yojimbo maličko vleče, ale jen chvilku, aby přišel dlouho očekávaný akční závěr. S jednou životní pravdou navrch. Výborná je i hudba. Sedm samurajů se mi líbilo o něco víc, ale i tenhle praotec PRO HRST DOLARŮ, se nemá za co stydět a dodnes patří mezi vynikající a často citovaná díla. Nadčasová kultovka a oblíbený snímek Kevina Costnera. ()
Jeden z Kurosawových mistrovských kousků. Výborný příběh, Mifune v nejlepší roli,dosti zapamatovatelná hudba a hlavně neselhávájící Kurosawa. Některé scény tady jsou totiž opravdu brilantní a mrazivé, film ani na chvíli neztrácí na tempu a už díky tomu příběhu se do tohoto dokonale ponoříte. A místy je to i docela dost drsný takže sem tam se tu povaluje nějaká ta končetina. Prostě pomalu geniální dílo, které je možná pro běžného diváka stravitelnější než Sedm samurajů, ale asi jenom proto že je kratší. ()
90% - Ronin Sanjuro mě od začátku do konce hypnotizoval svou statickou energií. A nebo to byl celý film? Výborný scénář - přes všechnu svou složitost mistrně a srozumitelně podaný příběh. Naivně jsem sice očekával více akčních scén s mečem, ale i tak jsem film dokoukal jako velmi spokojený a vděčný divák. Za pozornost rozhodně stojí i zdařilý Leoneho remake. ()
Zen a meka toho co by dobrá samurajárna měla být, nebo alespoň toho, co pod tím pojmem představuju já, nehodná ploutev. Vlastně ani nevím, proč jsem těch Kurosawů viděl zatím tak nemnoho, obzvlášť když jsem si plně vědom nezměrných schopností páně tvůrce, ale což, pomalu, ale jistě to napravím, minimálně u chanbar... Děj je sice prostší, jenže k tomuhle tématu to sedí, obzvlášť když se nikde nemusí tasit se zbytečnou deus-ex-machinálností, je tu výborná atmosféra, překvapivě fungující humor, svížné souboje a jak jinak, než perfektní Toširó Mifune, který dokáže přes zakrvácenou tvář vyloudit úsměv děsivější (a zábavnější), než všichni únosci plyšových želviček v celém širém mnohovesmíru dohromady. Toť vše, víc říct netřeba. Howgh. ()
To že se film stal inspirací pro mnoho dalších a nejvíce pro Sergia Leona je samozřejmě samo o sobě úctyhodné. Úvodní seznámení s Mifunovým mečem mě dokonale namlsalo, jenže pak se dlouho nic moc neděje. Akce je zoufale málo a v postavách jsem se trošku ztrácel. 70% ()
Bylo úžasné sledovat rozdílné kultury v Leonově a Kurosawově opusech. Oba dva filmy jsou vynikající, ať Mifune nebo Eastwood srší charismatem, ale tady se mi víc líbila režie, prostě on Kurosawa umí, to bezpochyb, ale dva předchozí filmy se mi tolik nelíbily. Sedm samurajů jsem nevydržel a v Rashomonu mi vadilo, jak ze sebe Toshiro dělal retarda. Určitě mu dám ještě šanci! ()
Další Kurosawův skvost. Tentokrát je příběh odlehčenější a jedná se spíše o eastern než o psychologické drama. Ale to vůbec nevadí, protože Kurosawa je jeden z největších filmových umělců a podle toho vypadá i tento film, je skutečná radost sledovat ho. Navíc je zde Mifune a skvělá hudba. Co se mi na Kurosawovi nejvíc líbí je, že natočil tolik zdánlivě podobných filmů situovaných do kulis historického Japonska a pokaždé se jednalo o diametrálně odlišný film, nejen dějem, ale celým svým rázem. A tohle je další diamant. ()
Kurosawa sice natočil i lepší a výpravnější filmy s většími myšlenkami, ale tato příběhově unikátní válka tří stran v ulicích trouchnivějícího městečka je přesto významnou filmovou legendou. Nejenže se poprvé objevuje skvělá dějová linie, kterou později rozpracovali ve svých slavných filmech i Sergio Leone a Walter Hill, ale především jsme svědky divácky nesmírně přitažlivé chladnokrevnosti - ať už ze strany Mifuneho rafinovaného samuraje, který se od počátku netají úmyslem zbavit se veškeré verbeže jednou provždy, nebo také z pozice scénáře a vypravěče Kurosawi, kteří nešetří úmrtími a svého titulního hrdinu nechávají bez mrknutí oka zmlátit skoro k nepoznání..... To vše v ohromném tempu a podpořeno logickými zvraty, které zdařile stupňují vypjatou atmosféru až do očekávaného a na můj vkus moc zběsile odbytého finále. Nechat si Kurosawa na všechno ještě trochu více času, jak to ostatně činil ve svých dvou nejlepších filmech, vyzněla by celá podívaná jistě o něco komplexněji a emocionálně výrazněji - přesto více než solidních 80%. ()
Říkal jsem si, jak by se tento námět dal skvěle natočit jako western..až tady jsem se dozvěděl, že už se to dvakrát stalo (ani Pro hrst dolarů, ani Poslední zůstává si nepamatuji tak, aby mi to došlo)! Každopádně není logicky možné Kurosawův snímek překonat, protože ten je jednoduše geniální! To samé platí o výkonu Mifuneho i všech ostatních. ()
- Jak se jmenuješ? - Třicetiletý Sanjuro z Morušového pole, i když mi už dávno není třicet let. - To není tvé pravé jméno, že? - Třicetiletý Sanjuro vám bude stačit. "Špageťák každým coulem". Takmer celá prvá polovica je skvelá nielen vďaka fantasticky charizmatickému prejavu Tošira Mifuneho (na ktorého sa Eastwood, nech robí čo robí, nechytá), ale aj vynikajúcej dynamickej akcii (tak bleskovo sa oháňať katanou len tak niekoho nevidíte) a takmer satirickému nadhľadu (nečiernobiele postavy a ich parodizovaná pozícia v spoločnosti, vplyv západu a niekdajšie pomery a spoločenské postavenie samurajov zapadnuté prachom času a zosmiešňované vidieckymi odpadlíkmi hrajúcimi sa na yakuzu). Druhá o kúsok slabšia. Zaujímavé je sledovať ako tvrdohlavo a presne od týchto filmov opisujú ich americké remake až do takých detailov, ako je steblo trávy v ústach či súboj na pravé poludnie... a dôjde aj na kolty! Hlavné klady: Mifune, niektoré hlášky, skvelý humor a jednoducho parádny Satov soundtrack, ktorý som si nevýslovne užíval. 85% ()
Jeden z príkladov, aký veľký vplyv mal Kurosawa na západnú westernovú produkciu. V tomto prípade ide o film Pre hrsť dolárov (1964), ktorý je takmer do bodky rovnaký ako tento snímok. V skratke, film je o osamelom hrdinovi (ronin), ktorý musí vziať zákon do vlastných rúk, pretože právny štát na tom mieste zlyhal. Na rozdiel od americkej verzie je tu veľká dávka humoru, hlavne v podobe komických postavičiek (napr. Ushitorov brat, taký srandovný pojašený syseľ sa len tak ľahko nevidí) a miestami až komického a satirického pohľadu na vtedajšiu spoločnosť. Veľká spokojnosť. 85/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. ()
Nyní už chápu, proč je Leoneho Pro hrst dolarů tak mnohem slabší než obě jeho následující eastwoodovky. Vždyť všechno, co mi tam připadá béčkové, je zcela adekvátně přítomno už v jeho předloze. Leone tedy Tělesnou stráž obšlehl opravdu i s chlupama. Jeho však omlouvá, že je teprve na začátku a svá vrcholná díla má před sebou, naopak Kurosawa má např. geniálních Sedum samurajů už za sebou. Dojem je dokonce až takový, jako by to bylo přesně opačně: že Tělesná stráž (osmý viděný Kurosawa, první zklamání) obšlehává Pro hrst dolarů (ačkoli různé motivy, jako třeba celá záležitost s prohranou manželkou, vyznívají v původní japonské verzi mnohem přirozeněji a působivěji než u Leoneho). Zklamání je o to silnější, že z volného pokračování (Odvážní mužové, jinak Sanjuro), dřív a opakovaně viděného, jsem byl svého času tak nadšen, že jsem ho neváhal zařadit do své topky. Nevylučuji ovšem, že vina Tělesné stráže je na mé straně: že prostě nedokážu přijmout, aby Kurosavův osobní samuraj Mifune taky někdy nezvládal situaci, že nejsem ochoten vidět ho poraženého, bezradného a závislého na štěstíčku a nelogičnosti např. závěrečné scény s bambitkou. V Odvážných mužích je Sanjuro sice taky takový týpek, také mu scénář pomáhá hloupostí protivníků, také se štěstím vyvázne z prekérní situace, ale celé je to úplně někde jinde, včetně jeho postupně se vyjevujcí osobnosti. ()
Nebývale civilní snímek, na to, že se jedná o samurajský film. Mifune více přemýšlí a chystá na znesvářené strany pasti, než by bojoval. ()
Slabší kousek od pana Kurosawy. Leoneho remake se mi líbí podstatně více. Obsah obou filmů je sice velice podobný, ale forma je jiná. Yojimbo je takový nemastný, neslaný - uprostřed zdlouhavý film. ()
Jedním z mých nejoblíbenějších Aeonů ve Final Fantasy X byl Jodžimbo. Vždy, když jsem viděl nádhernou animaci, kterou byl uvozen jeho nástup na scénu, popadla mě touha pustit si stejnojmenný Kurosawův film. :-) Hodně mi připomíná jeho starší snímek Lidé, kteří šlapou tygru na ocas; též je zde samuraj, který přechytračí všechny ostatní, bohužel je zde rovněž přítomno komično, které z Jodžimba dělá místy samurajskou grotesku. Zatímco hlavní hrdina je prohnaný, členové obou znepřátelených tlup sídlících ve městě, do něhož zavítá, jsou pitvořící se šašci, jejichž svár připomíná spíš nepovedenou klukovskou hru. Výtvor je to ale jinak vcelku zábavný, s kvalitními bojovými scénami a v dramatických momentech vhodně použitou hudbou. Silné **. ()
zvláštne, ako je to všetko zacyklené: kurosawa, veľký fanúšik westernu natočil (okrem iného aj) yojimba ako poctu tomuto žánru - a zásadne ovplyvnil western, ktorý sa v mnohých autoroch (režiséroch, hercoch, skladateľoch...) inšpiroval jeho filmami - v prípade skvelého yojimba aj sám leone (a fistfull of dollars) a walter hill (last man standing); ()
Související novinky
Pro hrst dolarů se dočká seriálové verze
Slavný western Sergia Leoneho Pro hrst dolarů, jenž je sám o sobě remakem samurajské klasiky Yojimbo Akiry Kurosawy, se dočká seriálového zpracování. Příběhu o potulném cizinci, který svým důvtipem… (více)
Tak na to jak jsem se na film těšil až konečně uvidím, tak musím konstatovat, že jsem byl hodně zklamaný. Tenhle film mě tak nudil, že jsem ho dokoukal asi až na sedmej pokus. Problém byl možná z mojí stránky, kde jsem čekal nějaký akční blockbuster, ale místo toho jsem dostal hodně nudných ukecaných scén a tři krátké akční sekvence, kdy ta nejdelší měla asi 30 vteřin. To není úplně ideální, když má váš film přes 2 hodiny. Film Yojimbo, což tedy v japonštině znamená „Tělesná stráž“ začíná pohledem na toulajícího se ronina, tedy samuraje bez pána, kterého hraje Toširo Mifune. Tenhle ronin se zatoulá do nedalekého městečka, které ovládají dva znepřátelené gangy. Ronin se tedy rozhodne, že se nechá najmout oběma soupeřícíma stanama jako jejich osobní ochranka a rozvíří mezi nimi spory, aby se gangy vzájemně pobily a obyvatelé městečka byly svobodní od jejich nadvlády. Nezní Vám tahle premisa nějak povědomě? No pokud jste viděli westernovku „Pro hrst dollarů“ s Clintem Eastwoodem v hlavní roli, tak jste nepřímo viděli i Yojimba, jelikož se jedná o jeho přesný remake, který Sergio Leone vydal o tři roky později. Samozřejmě i na tenhle film najdete recenzi v tomhle seznamu. Dalšího remaku se tenhle film dočkal i se snímkem „Poslední zůstává“ z roku 1996, kde si hlavní roli zahrál Bruce Willis. V příběhu nečekejte žádné zásadní zvraty, protože příběh, který jsem vám řekl je defakto celý film. Z postav musí vyzdvihnout samotného ronina, kdy Toširó Mifune jako samurai Sanjuro je charismatický, tichý a když už občas promluví, tak se sice chová jak debil, ale má srdce na pravym místě. Tenhle dvorní herec režiséra Kurosawi nese celý snímek na svých bedrech, už jenom kvůli tomu, že vedlejší postavy jsou pro mě strašně nevýrazný. Nejlepší akční pasáž filmu byla ta, kdy Sanjuro bleskově zlikviduje šest stráží v nějaké věznici. Jenže problém je, že choreografie je relativně tragická, kdy se Sanjuro jenom napřáhne, máchne mečem dva metry od záporáka a ten jenom vyjekne otočí se a spadne. V lepším případě do někoho praští a začně z něj vířit prach, takže to skoro vypadá jako kdyby mlátil lidi klackem a ne ostrým mečem, který dokáže rozříznout maso jako máslo. Žádné pořádné cákance krve, žádné řezné rány nebo roztrhané oblečení, prostě nic. Ale pořád se musí počítat s tím, že to je rok 1961 a v té době to asi nešlo udělat tak elegantně jako ve westernech, kde si každej zastřelený kovboj rychle chytil prostřelenou ránu a sladl na zem. Přinejlepší mohli mít pod košily výbušnou červenou barvu, ale u řezných ran se to takhle jednoduše udělat nedá. Vizuální stránka filmu je opravdu úchvatná. Hlavně mě zaujaly ruční kamerový záběry, který v pohybu zachycují všechno, co se děje na plátně a dotváří tím krásnou atmosféru, kdy má divák pocit, že je skutečně součástí děje. Když vidíte tenhle záběr z dálky jak se Sanjuro sám blíží k bandě samurajů, tak si řeknete, že takových záběrů jste viděli ve filmech spousty, ale tohle je ten originál, od kterého to všichni okopírovali. Soundtrack je docela bída, protože ve filmu je buď dramatická hudba, kdy se k něčemu schyluje nebo akční hudba, ale obě jsou strašně monotání a jelikož se dokola opakují, tak vám za chvíli začnou lész krkem… nebo spíš ušima. Říkám to hlavně protože vím, že o 3 roky později tu v Dollarové trilogii Clinta Eastwooda vykouzlil Ennio Moriconne ohromující soundtrack, který ještě dnes každý westernový fanoušek zná, i kdyby ani jeden film z těchto špagety westernů neviděl. Filmu bych tedy na dnešní poměry dal známku 4.5, což je tedy v mém hodnocení – film u kterého jsem málem usnul, ale chápu, že v milníku kinematografie je tenhle film hodně opěvován, hlavně tedy jeho režisér Akira Kurosawa, díky kterému se inspirovali další filmaři, jako například George Lucas, který následně vytvořil jeho Magnum Opus Star Wars. () (méně) (více)