Zlatý podraz

Nerozumiem tomu pomerne vysokému hodnoteniu tohto filmu. Príbeh bol až zúfalo nezáživný a zle vystavaný, navyše s iritujúcim dojmom. Všetko tu bolo ako z rýchlika - je pred vojnou, bum bác už je po vojne a potom šialená snaha zapáčiť sa divákovi v podobe komunistických represálií - dej halabala, často som nevedel kde je sever, avšak úplne zbytočne. Navyše športové pasáže boli vyslovene na smiech - tá úmorná snaha zaujať. Žiaľ výsledok bol presne opačný a o športovom napätí môže divák tiež len snívať. A záver som už z tohto pohľadu aleže vonkoncom nepochopil. Fakt si autori mohli dať viac záležať. Veď povážte. Finálový zápas. Na jednej strane družstvo Československa s mladíčkami ako vystrihnutými z modelingového časopisu a na strane druhej komunistickí sovietski fuj škaredí dedkovia tesne pred dôchodkom. Navyše dobrá polovica z nich vyzerala, akoby boli pravidelnými návštevníkmi krčmy v Hornej Dolnej, čo dokazovali ich pestované pivné bengle. No strašne to vyzeralo, čo ale v konečnom dôsledku vyznelo tiež len do smiechu. Ja viem, že autori možno chceli poukázať na ten kontrast medzi dobrom a zlom, medzi útlakom a utlačovanými... no ale takto okato... fakt len na smiech. Ledva podpriemer. 30/100 (20.03.2019)

To se tak stane, když Vás zaujme dobrý námět, ale zklame nudné zpracování. V rámci celé Evropy to bývá sem tam problém. Přitom je to hrozná škoda. Ti kluci by si velký filmový příběh zasloužili. Tak holt počkáme teď pár let. Uvidíme, jestli se příští rok naši aktuální basketbalisti dostanou na olympiádu a dáme podobnému námětu druhou šanci. Třeba to dopadne líp než Zlatý podraz. (30.10.2019)

Časový úsek let 1938 až 1951 zachycuje nejen naši basketbalovou reprezentaci a zejména život Františka Prokeše, zároveň také bez příkras vyobrazuje komplikovanou etapu našich dějin a v tom se jedná o úctyhodnou tvůrčí práci. Herecká omladina příjemně překvapila, staří známí potěšili a nemohu nezmínit Chantal Poullain, úžasná. Takže za mě ano, bylo mi potěšením. P.S. Pankrácká hlína v krabičce rozbušila i to moje malý český srdíčko. (24.03.2019)

Mám moc ráda sport. V posledních letech bohužel spíše na dívání, zejména atletiku, tenis a basketbal. Takže jsem si tohle nemohla nechat ujít. Odcházela jsem dojatá a smutná. To ano, ale hlavně díky vlastní představivosti a solidnímu příběhu, při němž jsem si vzpomněla na hokejisty nebo na Olgu Fikotovou... Nevyužitý potenciál charismatického Standy Majera a i dalších, vždyť příběh samotný byl zajistil pohnutí a nespavost až do rána. To se ale bohužel (nebo bohudík) nestalo. Plus nejen za odvahu tohle zpracovat, ale také již za zmiňované bývalé basketbalisty v dresech soupeřů. Možná dobře, že to nenatočili opravdu pořádně, i tak se mi to zapsalo do srdce i přes hromadu výtek, níže už zde někde zmíněných. (29.10.2019)

Ten příběh je zajímavý i dobře natočený (až na nepovedený začátek) A hudba je vážně hustá (remix státní hymny). Doufám, že má Českého lva v kapse. Jenom škoda, že těch silnějších momentů (No protest) není víc. Toman byl lepší. Ale ani tohle nebylo špatné. V každém případě mají oba filmy velký význam a je dobře, že vznikly. (22.11.2018)