Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kajas
    ***

    Na premiéru tohoto snímku jsem se velmi těšila hned z několika důvodů. Režiséra Špačka si cením nejen za jeho filmovou, ale i seriálovou tvorbu (loňský "Svět pod hlavou" byl opravdu úkaz, v pozitivním slova smyslu). Na scénáři k jeho nejnovějšímu dílu navíc pracoval můj oblíbený vyučující. Věděla jsem, že natáčení předcházelo několik let tvrdé práce (pánové Bažant a Závozda mimo jiné vydali kroniku československého basketbalu - knihu "Nebáli se své odvahy"). Na úvod tedy musím podotknout, že za výsledek se nikdo ze zúčastněných rozhodně nemusí stydět. Díky štědrému rozpočtu je radost sledovat bohatou výpravu (večírky na americké ambasádě nebo autentické prostředí basketbalových mistrovství) a dobové kostýmy. Pan Smutný s kamerou čaruje tak, jak to umí jen on. Hereckým výkonům nelze nic vytknout. Zkušení Ondřej Malý, Alena Mihulová nebo pan Hartl (tomu bych přála i nějaké ocenění) odehráli svůj standard, mile překvapily neokoukané mladé tváře, především Filip Březina (ten mě zaujal už malinkou rolí v Hřebejkově „Zahradnictví“, doufám, že bude obsazován častěji). ALE. Největším problémem je bohužel právě scénář. Hlavně první polovina filmu je plná scén, které příběh nikam neposouvají a které v kombinaci s nedostatkem dialogů mezi postavami dokáží diváka pěkně zmást. S kamarádkou jsme si po projekci říkaly: „Vždyť se tam skoro vůbec nemluvilo!“ Jakmile se vyprávění přehoupne do roku 1948, situace se trošičku zlepší (přibyde mrazivě vtipných momentů: „Musíte vzít do týmu aspoň dva dělníky.“ „Ale my chceme vyhrát.“), přesto jsem z celkového výsledku trochu na rozpacích a neskrývám mírné zklamání.(3.11.2018)

  • triatlet
    ****

    Poselství silného výchozího příběhu dokázali autoři naplnit. Historický základ s pankráckou hlínou v krabičce funguje dokonale ve vlasteneckosportovní lince. Ve chvíli, kdy družstvo trénuje, hraje, shání správné kádry, se jedná o velkofilm, naopak milostná linka působí nepřesvědčivě (především svérázné roztleskávačky). Ale Chantal se povedla aluze na Jana Wericha [weriš]. Herecky skvělí jak mladí kluci, tak trojice O. Malý, J. Hartl a J. Dulava. Líbily se mi i statickydivadelní scény (uctění památky trenéra v tělocvičně) nebo zrychlené historické pohledy přes okno (zničené Německo, pochudující milicionáři).(23.12.2018)

  • filmfanouch
    ***

    Pouta jsou fajn filmem, Místa o něco méně, každopádně když byl odhalen nový projekt režiséra Radima Špačka, zájem byl vyvolán určitě. Výsledný Zlatý podraz se pak vyskytuje někde mezi kvalitou Pout a kvalitou Míst. Trailery vypadali na českou tvorbu velice dobře a člověk začal doufat v nejlepší český film za poslední dobu. výsledkem je ale pouze kvalitní nadprůměr, který nepřekonal nejlepší český film letošního roku, Úsměvy smutných mužů. A má to své důvody. Zlatý podraz je rozhodně slušná práce, má ale své chyby. Hlavní chybou je dle mně scénář. Scénář totiž většinu postav vůbec neosvětlí a divák tak vůbec neví s kým má co dočinění, proč se postava chovala tak jak se chovala a když už to konečně vypadá, že dojde na podrobné setkání, dojde na střih a naděje je opět v prachu. Na scénáři se ale musí pochválit fakt, že film slušně odsýpá a utíká dopředu a nějak výrazně se nezdržuje. Je vidět, že měl Zlatý provaz nějaký rozpočet jelikož vypadá draze, má nádhernou výpravu a kostýmy. Na druhou stranu se ale opět vracím k problému s postavám a tentokrát k tomu, že ve filmu chybí více výrazných postav. Jediná postava na kterou si vzpomenu je pravděpodobně trenér Venca Hrabal v podání Ondřeje Malého, ten je ale bohužel v součtu ve filmu až příliš málo. Problém je také s tím, že je film příliš krátký a některá témata film probere příliš zrychleně. Například o postavě trenéra Valenty v podání Standy Majera bych se rád dověděl více jelikož z plátna zmizí až příliš rychle. Také basketbalových zápasů v součtu filmu není tak moc a ty které se do filmu dostali jsou příliš zkrácené a to až takovým způsobem, že po pár sekundách utkání jsme na konci druhého poločasu. Velkým plusem je ale hudba Jakuba Kudláče, která by jakoby občas vyprávěla samotný děj filmu a je do jisté míry důležitým bodem filmu. Závěrečný zvrat byl podle mně poté skvěle podán a naprosto skvěle tvůrci převyprávěn. Závěrečná scéna mě ale trochu vytrhla a přišlo mi, že sami tvůrci nevěděli jak film ukončit. Zlatý podraz není mistrovské dílo, ale je to slušná filmařina za kterou by se nikdo z tvůrců stydět neměl. Palec hore!(28.10.2018)

  • Slarque
    ****

    Na to že dva ze scenáristů jsou sice odborníky na basketbal, ale s filmem neměli žádnou zkušenost, to dopadlo nad očekávání dobře. Může za to hlavně dynamická režie, střih a tepající hudba ve sportovních pasážích, jistá práce s kamerou a sympatičtí herci v pasážích civilních. Nadto asi většina diváků tento příběh nezná, tak prostě budou čekat jako já, v čem spočívá ten titulní podraz. Natáhnout film přes 13 let za použití vizuálně stále stejně mladých herců je sice až moc velká umělecká licence, ale pro jednou budiž.(26.10.2018)

  • sator

    Premiéry filmu se dožil jediný mistr Evropy z roku 1946 a to Ivo Mrázek  bývalý basketbalový hráč a trenér kterému je  92 let.. Patřil mezi nejvýznamnější basketbalové hráče Československa všech dob. Je zařazen na čestné listině zasloužilých mistrů sportu.Ve filmu ho hraje brněnský herec Jan Mansfeld.(24.10.2018)

  • - Ženevské nádraží ztvárnila budova nádraží v Hradci Králové. (rybicka11)

  • - Premiéry filmu se dožil jediný mistr Evropy z roku 1946, a to Ivo Mrázek, bývalý basketbalový hráč a trenér. V době premiéry filmu mu bylo 92 let. Patřil mezi nejvýznamnější basketbalové hráče Československa všech dob. Je zařazen na čestné listině zasloužilých mistrů sportu. Ve filmu ho hraje brněnský herec Jan Mansfeld. (sator)

  • - Někteří z herců filmu obětovali půl roku tréninku, aby vypadali a hráli jako skuteční mistři. (Stoka)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace