poster

Zlatý podraz

  • anglický

    The Golden Betrayal

    (festivalový název)

Drama / Romantický / Sportovní

Česko, 2018, 106 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Oktavianus
    **

    Kýč. Obrovskej, ale obrovskej kýč. Přemýšlím, z čeho mám cítit tu národní hrdost. Z toho, že jsme si úspěšné sportovce po roce 1948 pozavírali? Tak určitě. Když na novinářský projekci Jakub Bažant mluvil o tom, jak doufá, že na diváka dýchne étos první republiky, a pak film zakončuje jakýsi podivný hudební remix české hymny, nevěděl jsem, zda se nesmát nahlas. Ten film je nepovedenej z vícero důvodů, nejdůležitější je především scénář: Pánové Bažant a Závozda jsou snad dobří sportovní redaktoři, určitě fanoušci basketu, ale jestli něco nejsou, tak scenáristé. Tak tragicky napsané dialogy, jednobarevné postavy (dobře, až na dvě výjimky) - já ty Mirky Dušíny fakt nemusím, a zdejší hlavní hrdina by šéfa Rychlých šípů čestností strčil do kapsy, fuj - nebo přehlídka klišé (netuším, zda se Bažant se Závozdou někdy podívali třeba na YouTube na záznamy starších sportovních utkání, k dispozici mají i archiv ČT. Ale asi ne. Kdyby totiž jo, viděli by, že jak se sportovci na hřištích či palubovkách chovají dnes, se ve 40. letech fakt nechovali). Film chce pokrýt velké časové období, je proto buď špatně napsaný, nebo mizerně sestříhaný, a ten patos a kýč, co z něj odkapává, nepřekousnu. Ale nechci jenom hartusit: jsou tu i dobré momenty, a ne málo. Geniální kamera Vladimíra Smutného (díky němu je Zlatý podraz první český sportovní film, který je fakt dobře natočený), dva skvělí herci (Patrycja Volny je úžasná a Ondřej Malý taky, mohou za to ale hlavně jejich role, jako jediné nejsou jednorozměrné), celá pasáž na mistrovství Evropy ve Švýcarsku, která je (i díky mé oblíbené Alence Dolákové) fakt vtipná. Ale jinak kýč.(27.10.2018)

  • kajas
    ***

    Na premiéru tohoto snímku jsem se velmi těšila hned z několika důvodů. Režiséra Špačka si cením nejen za jeho filmovou, ale i seriálovou tvorbu (loňský "Svět pod hlavou" byl opravdu úkaz, v pozitivním slova smyslu). Na scénáři k jeho nejnovějšímu dílu navíc pracoval můj oblíbený vyučující. Věděla jsem, že natáčení předcházelo několik let tvrdé práce (pánové Bažant a Závozda mimo jiné vydali kroniku československého basketbalu - knihu "Nebáli se své odvahy"). Na úvod tedy musím podotknout, že za výsledek se nikdo ze zúčastněných rozhodně nemusí stydět. Díky štědrému rozpočtu je radost sledovat bohatou výpravu (večírky na americké ambasádě nebo autentické prostředí basketbalových mistrovství) a dobové kostýmy. Pan Smutný s kamerou čaruje tak, jak to umí jen on. Hereckým výkonům nelze nic vytknout. Zkušení Ondřej Malý, Alena Mihulová nebo pan Hartl (tomu bych přála i nějaké ocenění) odehráli svůj standard, mile překvapily neokoukané mladé tváře, především Filip Březina (ten mě zaujal už malinkou rolí v Hřebejkově „Zahradnictví“, doufám, že bude obsazován častěji). ALE. Největším problémem je bohužel právě scénář. Hlavně první polovina filmu je plná scén, které příběh nikam neposouvají a které v kombinaci s nedostatkem dialogů mezi postavami dokáží diváka pěkně zmást. S kamarádkou jsme si po projekci říkaly: „Vždyť se tam skoro vůbec nemluvilo!“ Jakmile se vyprávění přehoupne do roku 1948, situace se trošičku zlepší (přibyde mrazivě vtipných momentů: „Musíte vzít do týmu aspoň dva dělníky.“ „Ale my chceme vyhrát.“), přesto jsem z celkového výsledku trochu na rozpacích a neskrývám mírné zklamání.(3.11.2018)

  • Majkak
    ****

    Neobvyklá a hodně zajímavá hudba, působivý vizuál, absence zbytečných řečí, pár intenzívně působících záběrů, to vše vytáhne film nad obvyklý průměr. Škoda té roztěkanosti. Ťuk před válkou, ťuk válka a pak dramatické období nástupu komunismus. Scénář se příliš rozptyluje a neudrží se jedné linie, jakoby tvůrcům bylo líto něco důležitého vynechat. Jenže namísto osudové lásky je to spíš rychlá zamilovanost, v centru dění je sportovní příběh, a vztahy v partě hráčů, byť i pro ně není dostatek prostoru. Celek působivý elegantně, ale po odchodu z kina se mnou žádné hlubší emoce necloumaly.(26.10.2018)

  • D.Moore
    *****

    Zajímavý příběh natočený naprosto strhujícím způsobem - moc se mi to líbilo! Tak moc, že mě ani nenapadlo, aby mi vadily některé možná předvídatelné situace, zvraty atd. Skvělí neokoukaní i ostřílení herci, nádherná kamera Vladimíra Smutného, režijní nápady... A ten soundtrack! Doufám, že album někdy vyjde, protože takovou směs klasické hudby, dobového swingu a současné elektroniky (s odvážným remixem státní hymny v závěrečných titulcích) jsem v českém filmu snad nikdy neslyšel. Kdybych nevěděl, kdo ji složil, hádal bych třeba Daniela Pembertona.(11.1.2019)

  • Slarque
    ****

    Na to že dva ze scenáristů jsou sice odborníky na basketbal, ale s filmem neměli žádnou zkušenost, to dopadlo nad očekávání dobře. Může za to hlavně dynamická režie, střih a tepající hudba ve sportovních pasážích, jistá práce s kamerou a sympatičtí herci v pasážích civilních. Nadto asi většina diváků tento příběh nezná, tak prostě budou čekat jako já, v čem spočívá ten titulní podraz. Natáhnout film přes 13 let za použití vizuálně stále stejně mladých herců je sice až moc velká umělecká licence, ale pro jednou budiž.(26.10.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace