The Nagano Tapes
Režie:
Ondřej HudečekHrají:
Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, Robert Záruba, Ivan Hlinka (a.z.), Slavomír Lener, Michael Žantovský, Roman Hamrlík, Martin Straka (a.z.) (více)Obsahy(1)
Olympijský hokejový Turnaj století v Naganu 1998 trochu z odstupu a nadhledu v dokumentu Ondřeje Hudečka. (Česká televize)
Recenze (474)
Pamatuji si to jako včera, kdy jsme na zápas vstávali s otcem a ségrou a nad námi soused s bubnem, pod námi sousedi řvali a celé sídliště řvalo a fandilo dokonce celé město. Bylo to něco neskutečného co člověk zažije třeba i jen jednou za život a takhle si představuji dokument. Připomněl mi, co jsem cítil a emoce se vrátili. Ono asi by to nebylo tak silný, kdybychom nevyhráli, ale tahle vzpomínka se k tomu pojí a tvoří naprosto silné a dokonalé pouto k tomuto dokumentu. Pokud to někdo nezažil a je fanda hokeje či jiného sportu, tak doufám, že to jednou zažije, stojí to totiž za to. A tohle je must see pro všechny, takhle se dělá dokument, bravo! ()
freedom voe ()
U hodnocení tohohle dokumentu nemůže být žádný Čech ani trochu objektivní. Já jen vím, že se mi to moc líbilo a že jsem u toho byl dojatější než u Lásky nebeské. Takže nemůžu jinak. ()
Neskutečně parádně natočený dokument. Klobouček dolů Ondřeji Hudečků. ()
Geniální. Všechno se mi vrací a jsou to skvělé vzpomínky. A jako bonus doporučuji koukat na to s někým, kdo byl tehdy moc mladý na to, aby to sledoval. ()
Výborný dokument o dnech, kdy si po revoluci byli Češi navzájem nejblíže. Troufám si tvrdit, že nic podobného už se nebude opakovat (ani nemůže - první olympijský turnaj hvězdných parametrů už bude prvním navždy, a také hvězdy typu Gretzky, Bure, Forsberg, Selanne, Hašek jsou pro mne tak nějak těžko srovnatelné s mladšími - sorry Crosby, Malkine, McDavide). Hodnocení budou samozřejmě ovlivněna sentimentem, ale mně to nevadí. Nemám ve zvyku u sportovního dokumentu slzet, ale vzpomínka na euforickou fandovskou radost a národní hrdost je silnější než já. ()
V roce 98 mi byly tři roky a docela mě mrzí, že jsem turnaj století neprožila "v přímém přenosu". Nicméně jsem své dětství čas od času strávila před televizní obrazovkou a koukala jsem s mým bratrem na semifinálový a finálový zápas mam kazetě. A i dnes mám husí kůži, když slyším "Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje atd." Zbytek určitě znáte. Je až neskutečné, jakým celospolečenským fenoménem zlaté Nagano stále je a rozhodně ještě dlouho bude. Tento dokument to jenom dokazuje a nebojím se přiznat, že mně při sledování Nagano tapes i kapička ukápla. Doslova. ()
Povedené. Ještě by to chtělo vydat prodlouženou verzi, kde by toho více řekli bombarďáci jako Lindros, Fleury atd. ()
Strhující dokument, párkrát jsem zamáčknul slzu. Díky, pane Hudečku! ()
A byly slzy... ()
Nádherná nostalgická věc. Při několika momentech mě mrazilo v zádech. ()
Pro generaci 80' a 90' imho povinnost. Hudeček mě dokázal vrátit zpět časem a já znovu jako malej kluk prožíval největší hokejový turnaj století. Nagano pro mě už vždycky zůstane jako jeden z největším životních zážitků. Jsem rád, že existuje český dokument hodný této události. Dokument na světové úrovni, rozhovory z nej hvězdami hokeje a perfektní výběr archivních záběrů. Přiznám se bez mučení, měl jsem slzičky na krajíčku. ()
Vynikající kousek o český legendární cestě za americký peníze (díky, Franku Marshalovic), která se už v dějinách nebude NIKDY vopakovat! A hlavně největší kudla pochcany Kanadě, co to nemůže dodnes vydejchat.... 90% ()
,,Svoboda means freedom? That’s crazy.“ Příběh našich zlatých chlapců z Nagana už tak nabitý emocemi zhustil Hudeček do výborného moderního dokumentu, který rozhodně nenudí. Chytře propojuje historii, socialismus v naší zemi, útěky do NHL, takže výsledný obraz je pestrý i hluboký. Opět u mě vyvstali ty nádherné emoce a navíc i lehké úsměvy na rtech, když počínání našich hokejistů je prostříháno rozhovory s kanadskými a ruskými hokejisty, kteří proti nim tenkrát hráli. Je to nádherný příběh jako vystřižený z nějaké pohádky. Tento příběh se ale stal a já jsem rád, že jsem jej mohl v roce 1998 jaký malý sledovat a zažít. ()
10 hvězd. Moc se mi líbilo to propojení s politikou, protože jsem ho v té době neviděl. Tolik emocí, co to v člověku vyvolá, to snad ani není možný. ()
No dobře, v roce 1998 vyhráli naši hokejisté olympiádu ve sportu, který umí hrát 7 zemí. Také jsem měl radost, ale od té doby už olympiádu vyhrál 5x jiný tým. Jenom Záruba bude ještě další desítky let vyprávět, jak tenkrát zařval góól. Už je to poněkud trapné. ()
Jasně, Nagáno!! Bylo mi 23 a snad poprvé v životě jsem opravdu spěchal do práce, protože jsem měl v den finále ranní směnu, ale ty dny, kdy "hráli naši" se toho moc neudělalo a na několika malých televizích všichni zaměstnanci sledovali hokej! Světový hokej! Turnaj století, jaký se do té doby ještě nikdy nehrál! Na Turnaj století nejde zapomenout a ať si kdo chce co chce říká, nic se velikosti toho co se stalo už nepřiblíží, protože to asi už nejde. Teda Ester se přiblížila, abych ji nekřivdil, ale Nagano bylo přece jen víc, protože ten kolektivní sport je specifický a tahle neuvěřitelná parta kolem Nagana a Zlatého hattricku jednoduše neměla světovou konkurenci. Co se Pásků týče, je v nich důležitý hlavně ten pohled z druhé strany! Náš pohled notoricky známe, ale ten jejich pohled! Ten, který dodnes někteří nepochopili, nebo jen nezkousli, ale pořád tam, i po těch letech je a jen to podtrhuje tu mimořádnost toho co se tehdy v Naganu stalo! Tady není nad čím přemýšlet! Kluci do toho tehdy šli na 110%, takže méně než 100% dát nemůžu... ()
nejlepsi sportovni dokument, co jsem kdy videl! ne-li nejlepsi dokument vubec! skvele komentare, mnoho dosud nevidenych zaberu, fotografii, zajimavych detailu s presahem do politicko-historickeho vyvoje, tohle je proste pecka a jen skoda, ze to neni delsi 10/10 ()
U dokumentu na toto téma může mít člověk pochybnosti, do jaké míry se do nejvyššího hodnocení promítá objektivní kvalita díla a jak hodně je to jen oslavná pocta hokejových fanoušků, kteří dávají pět hvězd tak trochu zpětně i té legendární zlaté partě a svým vlastním nezapomenutelným vzpomínkám. Pravda je taková, že jde o jeden z nejlepších sportovních dokumentů ever. Scénář přichází se skvělým nápadem rozdělit film na "tapes", tedy jakési kapitoly rytmizující celek a hlavně s působivým propojením s našimi dějinami posledních sedmdesáti let. Nikde na světě totiž nebyl hokej po dlouhá desetiletí tak propojený s politikou jako u nás. A najednou jde o něco víc, téma je hlubší, zásadnější. Poklonu zaslouží i nepřekonatelná bohatost a pestrost archivních materiálů. Výborná je i střihová skladba, která skáče z jednoho motivu na druhý, rychlá montáž vtáhně do děje, dává mu dramatičnost, akčnost a působivost. Super je i výběr hudby. To vše dohromady vytváří filmový zážitek se silným a emotivním finále, které se jen tak nevidí. ()
Moment kdy se Robert Záruba snaží popsat co prožíval když jsme vyhráli mluví za vše a víc není třeba psát. Vynikající dokument. ()