The Nagano Tapes
Režie:
Ondřej HudečekHrají:
Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, Robert Záruba, Ivan Hlinka (a.z.), Slavomír Lener, Michael Žantovský, Roman Hamrlík, Martin Straka (a.z.) (více)Obsahy(1)
Olympijský hokejový Turnaj století v Naganu 1998 trochu z odstupu a nadhledu v dokumentu Ondřeje Hudečka. (Česká televize)
Recenze (474)
tak tohle nevymyslíš, to musí napsat život sám. Jsem moc rád, že jsem zažil tento sportovní milník, viděl jsem mnoho dokumentů o naganu, ale toto bylo prostě nejvíc ... Petr Freedom, kruh se uzavírá :) 5* kandidát na nej snímek ČSFD v žebříčku! ()
Fantastická záležitost. ()
Uf no rozsekalo mě to víc než jsem čekal. Ale ten dokument má i vynikající informační hodnotu, zejména zasazení toho turnaje do historických událostí. Nejen mladší generace, která Nagano nezažila, ale i cizinec z toho musí pochopit, čím bylo Nagano vyjímečné a proč bylo tak sledované. Taky tam byl zajímavý postřeh, jak se v takových velkých chvílích ztratí očekávaní hrdinové, a objeví se ti co nejsou celou dobu vidět. Například ten Theo Fleury, jak věděl že jede na největší střelu svýho života ale neproměnil ji, naopak Svoboda prostě střelil další z mnoha střel, která cíl trefit neměla, a ta střela vyhrála celý turnaj. Nejméně očekávaný střelec povstal. Jak pravil Šimek v jednom citátu: Štěstí, to je když do plného důlku kuliček vy cvrnknete tu poslední. Přesně to byla ta Svobodova trefa. Ještě taková zajímavost, od roku 89 se toho za 10 let otevřeného trhu u nás moc nezměnilo. Lidi nosili pořád stejně hnusný a buranský oblečení :D Ty záběry z náměstí a ulic roku 98 jsou z tohoto pohledu hodně smutný.. ()
Srdcovka...jako mladík jsem zápas sledoval doma ráno ve svém pokoji na malé krystalce a po výhře po celém městě řvali lidé a byli hrdí, troubili auty plnými českých vlajek, jak kdyby se slavil nový rok a všude ohlušující ohňostroj s rachejtlemi. Obávám se, že toto už nikdy (díky sportu) nezažiju. Dokument jako takový mi tuhle dobu připomíná a je takřka dokonalý. ()
Kdo neskáče není Čech!!!, hop, hop, hop. Aneb chlapi nepláčou (kecy) :) U mě jasných 5 hvězd. ()
Naprostá bomba dokument. ()
V životě bych nečekal, že mě nějaký dokument takhle dostane. V devadesátým osmým mi bylo teprv sedm let, takže si Nagano vybavuju hodně mlhavě, ale Tapes mě vtáhly do příběhu víc než jakékoliv drama a pobrečel jsem si víc než ženská u Titanicu. Kdybych mohl, dal bych snad 100%. ()
Skvěle, pane Hudečku, skvěle. Výborný dokument o největším sportovním úspěchu českých dějin a i díky tomuto připomenutí mě ohromně mrzí, že jsem tento velký turnaj nezažil a nemohl jsem se podílet, byť jen jako fanoušek na tomto velkém českém vítězství. Jen mě mrzí trochu uspěchaný konec, ale jinak naprosto bravurní filmařská práce a tak nemůžu dát nic jiného než pět hvězd. 95% ()
Ze začátku jsem byl na pochybách, že jsem si pustil ten správný dokument. Co tam sakra dělají záběry ze sametové revoluce. Pak mi to všechno došlo a pochopil jsem, proč je ten kontext důležitý. Jak se čeští hokejisti dostali do NHL a jak vnímají střet s našim týmem ostatní hokejisté. Moc pěkně udělané, srozumitelné a má to hlavu i patu. Mělo to nádech vlastenectví a nevím, zda to oslní i jiného než českého diváka, ale pro nás to je určitě dokument o klenotu českého hokeje a je fajn si to po dvaceti letech připomenout. Snad se zase jednou dočkáme, letos to bohužel zase nevyšlo... ()
90% ()
Zatracený cibulový ninjové! ()
Vynikající dokument, který člověka během chvilky přenese o 20 let zpět. Má jedinou chybu - je moc krátký! Stopáž sice má na poměry dokumentu slušných 73 minut, ale tady bych se nebál klidně půl hodiny přidat. Bylo vidět, že tvůrci mají co říct. ()
Osobně bych volil delší stopáž a více komentářů jednotlivých hráčů. Jinak lehce chytlo za srdíčko, když si vzpoměnu jak mě doma budili ve 3 ráno ve 13 letech, abych čuměl, jak tam Hašan skáče jak Sandokan. Určitě mě to donutilo, abych si šampionát pustil znovu a po dlouhé době se podíval, jak vypadá opravdu dobrý český hokej (bohužel sem si dokument pustil během MS 2018 na který se už snad ani nedodívám). Nakonec mi to ale nedovolí nezmínit, že dokument poukazuje na ten zlý až satanistický režim socialismu, ale přitom jasně ukazuje, že naši nejlepší hokejoví hráči vzešli právě v této době (neboli trochu zbytečná omáčka která je mimo mísu). ()
Jeden z nejlepších sportovních dokumentů, který jsem kdy v životě viděl (a že už jsem jich pár viděl). Dokumentu prostě nic nechybělo: zajímavé postřehy jak od protagonistů, tak dalších lidí, nové záběry a poznatky, ty záběry, které známe, ale už se neokoukají a hlavně nezapomenutelné hlášky a výkřiky. Formát dokumentu byl zajímavý a neotřelý a to mě zaujalo. Prostě, bylo to báječné s skládám poklonu. ()
Prej.. Věděl jsem, že mě draftovali, ale bylo mi to fuk a vlastně jsem ani nevěděl co to je. Měl jsem tu svojí babetu. Dominik Hašek ()
Člověk se po shlédnutí cítí úplně svobodně a je hrdý, jen škoda, že ten pocit vyprchá okamžitě po návratu do dnešní reality. ()
Nie som voči tomuto citovo vyhranený. Dokument pekný, ale nič fantastické. Teda, ano, to že to Česi vyhrali fantastické bolo. Naozaj. Len ako píšem, ja k tomu nemám taký citový vzťah, preto som z toho nebol úplne hotový. Samozrejme, keby niekto urobil dokument o MS 2012, tak očakávam, že Slováci budú hotoví a Čechov to až tak nenadchne. ()
Vzhledem k výkonům našich hokejistů v současné době, lze tento dokument označit skoro až jako nostalgickou vzpomínku na jeden z největších úspěchů českých, potažmo československých hokejistů v našich dějinách. A po zhlédnutí tohoto snímku mi přišlo, že všechno se událo ne před 20 lety, ale právě teď. ()
Senzace! Nagano byla prvotřídní senzace jak na poli sportovním, tak v rámci porevoluční doby v českém státě. Nebudu se tady rozepisovat o tom, jak zlato v ledním hokeji z olympiády spojilo celý národ a jak to byl zlomový moment v našich nedávných dějinách, protože i tak velká sportovní událost má své limity. Jisté ovšem je, že pokaždé, když vidím záběry ze zápasů s autentickými komentáři pánů Záruby a Vichnara, tak mi běhá mráz po zádech a zároveň se mi nevědomě derou slzy do očí. Až takovou sílu pro mě osobně Nagano má a bude mít navždy. Asi každý, kdo turnaj tehdy sledoval, si vybavuje, kde se nacházel a s kým slavil. Tehdy nešlo jenom o sport, šlo o společenskou událost. V rámci rozhovorů mě potěšily náhledy z opačných stran barikády, nejvíce asi pohled Kanaďanů na semifinálový zápas. Samotný závěr byl potom jen velmi sladkou třešničkou na dortu: Kdyby někdo napsal, že hráč jménem Petr Svoboda dá rozhodující gól v zápase proti zlému impériu, řekl bych, že jsem větší blbost nikdy neslyšel! ()