Jackie

Akurát sa pozerám na autentickú fotografiu skutočnej Jacqueline Kennedy Onassis, ktorú porovnávam, s jej hereckou predstaviteľkou Natáliou Portman, ktorá sa síce na ňu dosť podobá, ale nie je to tak, že ako vajce k vajcu, skôr si herečka osvojila reálny predobraz Jackie, v tom, ako hovorí, t. j - používanie spôsobu reči, mimiky, gestikulácia, vystupovanie, štýl chôdze. To si poriadne naštudovala, pokiaľ sa pripravovala na túto, neľahkú, náročnú úlohu, ale akosi pozabudla na to, že z Natálie - tu absolútne nič nie je vidieť a poznať ! Strašne sa chcela stotožniť s Jackie Kennedy, že zabúda na to, že to k sebe nejde dokopy. Mala z časti použiť črty z budúcej vdovy Kennedy Onassis, to je určite zaujímavé, ale najmä mala byť sama sebou, svojský spôsob prípravy, z jej strany, sa vytratil... Celkovo sa jedná o pohľad na situáciu z jej STRANY, pozerám sa na jednotlivé zábery, ktoré sa odohrali po atentáte na jej muža, 35. prezidenta spojených štátov amerických, Johna Fitzgeralda Kennedyho, ktorý sa v osudný novembrový deň, 22. v poradí, roku 1963, OCITOL, ako bažant na STRELNICI, na ktorého pália zo všetkých svetových strán... Občas sa taktiež pozriem na spoločnosť štábu vo White House, ako ich sprevádza, jednotlivými miestnosťami, a to ešte pred atentátom. Takže, dá sa povedať, že všetko začína príchodom novinára, za skormútenou vdovou, a ona mu začne vyprávať, svoju verziu, jej uhol pohľadu. Film je v niektorých pasážach, veľmi dynamický a silný, najmä vo flashbackoch - 22. 11. 1963, čo nastalo po veľkom spiknutiu. Vlastne, zaujalo ma to, ako to vidí pravý člen rodiny, t. j - jeho manželka, ktorá bola práve pri tom, keď sedela vedľa neho v luxusnej, ale málo stráženej limuzíne, a práve vtedy sa dallaskými ulicami schyľovalo k UDALOSTI, ktorá mi ešte dnes nedá spávať. Chudák, keby ten vedel, čo ho tam čaká... Snímkom ma sprevádza ustavičná nepríjemná, až mrazivo - sugestívna atmosféra, keď sa pozerám na biografický film, ku ktorému sa pristupuje, trochu INAK. Režisér Pablo Larraín ma zaujal svojim rozprávačským štýlom, ktorý absolútne nikoho nešetrí, a ani to nemieni meniť. Škoda je jednej veci, a to je prehnaný zápal hlavnej herečky svojou postavou, pretože sa čoraz viac vytráca IDEA filmu, ktorý ale treba vidieť, pretože je to atypický pohľad na tieto udalosti, z pohľadu manželky prezidenta. Videl som taktiež brilantný film Olivera Stonea - J. F. K. , ktorý sa ale venoval úplne iným veciam. Kto všetko bol v tom namočení... ? Zabúdalo sa na to, čo musela prežívať jeho rodina. Tento film mi to sprostredkoval, len mal dbať na prehnaný výkon Natálie, ktorá je síce presvedčivá, ale aj veľmi zvláštna... PS : Spomína sa tu Abe Lincoln, ktorým bola Jackie - očividne posadnutá... A dá sa povedať, že obaja skončili rovnako. Pre mňa boli Abraham a John, najlepší americkí prezidenti všetkých čias !!! (10.02.2017)

Film, u kterého mě vyloženě mrzí, jak nízké hodnocení si zde vysloužil - podle mě je zde nedoceněný. Dostal mě svým filmařským stylem (velmi se mi líbilo jeho delikátní nahlížení do soukromí titulní postavy, zcela prosté jakékoli senzacechtivosti, jakož i to volné přecházení mezi retrospektivní a současnou dějovou linkou, byť to rámování celého příběhu postavou novináře, kterému se JK zpovídá, je dnes už strašně konvenční a ohraný umělecký postup), nádhernou kamerou (některé záběry jsou zcela úchvatné) a samozřejmě i hereckým výkonem Natalie Portman, která se pro tu roli snad narodila (velmi mě potěšilo, že věkově přesně odpovídala stáří skutečné Jackie v době atentátu, byť vzhledově tam podobu ani při nejlepší snaze prostě nevidím - snad i proto, že NP je mnohem hezčí než byla JK). Sám jsem byl skutečně překvapený, jak moc se mi ten film líbil - a to navzdory tomu, že mě životopisné filmy téměř nezajímají, a že jsem nedávno sám napsal, koho zajímá nějaká Jackie. Nu, samozřejmě jsem se mýlil, byla to velmi zajímavá žena, a ten film mě možná tak bavil právě proto, že mi nepřišel jako klasická životopisná nuda, ale jako příběh, který má i univerzální přesah o tom, jak to mají ženy na podobných pozicích těžké - a kolik toho musí vydržet. A JK si vážně prošla naprostým peklem - moment, kdy téměř v závěru snímku překvapivě pronese, že si vlastně všechno pamatuje (ačkoli předtím tvrdila opak), a následuje střih na šokující scénu atentátu, kdy je jejímu muži ustřelena půlka hlavy - je naprostým vrcholem filmu a momentem, kdy jsem uvažoval o plném hodnocení (tak působivé je to podle mě i proto, že to přichází až téměř na konci - kdyby film touto scénou začínal, jevil by se nutně zbytek děje vedle toho jako mdlý a neměl by už čím překvapit, protože svoje nejlepší karty vyložil už na začátku - takto ke konci je to velmi nečekané, a to o působivější). 5 hvězd jsem nakonec nedal z důvodu, že mi přece jen nesedlo obsazení některých postav, a potom mi tam trochu vadilo těch několik dobových záběrů, které jsem tam identifikoval - podle mě se to tam nehodilo a působilo to na mě nepříjemně rušivým dojmem. Jinak za mě ale naprosté nadšení - tenhle film budu z hlavy dostávat dlouho. (04.06.2017)

Nemůžu si pomoct, ale tohle nebyl film o Jackie, ale především o Natálce, která tady chtěla a měla ukázat, že dokáže svým herectvím sama samojediná utáhnout celý film a také že zvládne jakoukoliv možnou dramatickou polohu. Nedokázala, nezvládla. Byly sice chvíle, kdy předváděla to, co od ní divák čeká, ale většinou jen afektovaně přehrávala a ksichtila se, jako kdyby jí kousla tarantule. Neoslovila mě ani celková načančanost a obvzláště zamrzí minimální prostor pro osvědčená jména jako jsou Hurt či Sarsgaard, kteří z toho přeci jen mohli udělat snesitelnější podívanou. Zklamání. 30% (03.07.2017)

Jackie není běžným životopisným snímkem, který by využíval již tolikrát předvedený model, jenž se řídí podle jasné a předvídatelné šablony, ovšem svým zpracováním se upíná spíše k artovému pojetí spolu s retrospektivním vyprávěním ve formě interview. Jedná se tak o náhled do psychického rozpoložení manželky J. F. Kennedyho, a to hned skrze několik časových linií, jenž utváří velice komplexní portrét a donutí mnohé události prožívat spolu s postavou na plátně. Autenticita, která podporuje pochopení postavy je dosažena mnoha způsoby, přičemž vizuální stránka, včetně výkonu Natalie Portman, který je velice rozporuplný, jednoznačně tuto funkci ovládá. Precizní záběry, které znázorňují dokonalost jak Bílého domu, tak i Jackie, jsou doplňovány hojně využívanými velkými detaily na tváře aktérů a zachycují všechny reprezentované emoce. Scény se samotným atentátem a bezprostředně po něm, kdy má Jackie stále ten stejný kostýmek, jsou díky vizuálnímu perfekcionismu naprosto odzbrojující a emočně silné, ovšem nikoliv v podobě soucitného či sentimentálního předvedení. Velkou měrou se na tíživé atmosféře podílí také hudba, jenž má téměř hororový nádech a při mnoha scénách působí až příliš úderně a drsně, což při kontextu celého filmu pouze umocňuje onen prožitek. Zmíněný rozporuplný výkon hlavní herecké hvězdy opravdu nelze objektivně zhodnotit a v očích každého diváka bude působit značně rozdílně, přičemž bych naznal, že žádné hodnocení nelze vyvrátit. Jako psychologický doplněk k již rekonstruovanému atentátu naprosto ideální. [80%] | Kino (06.02.2017)

Lepší, než jsem čekal. Ale výkon Portmanové bohužel táhne film dolů. Imituje sice Kennedyovou tvrdohlavě a puntičkářsky, ale chybí tomu život a přesvědčivost. Stejný problém mám se stylem Meryl Streepové posledních let. Vlastně to není herectví, ale čistá nápodoba. Pustil jsem si schválně dokument z Bílého domu, jehož scény jsou v Jackie hojně kopírovány, a zatímco v něm má Kennedyová kouzlo a šarm (i přes určitou bezelstnou ťunťovitost), Portmanová působí velmi napnutě, neuvolněně a nepřirozeně, přestože každé jedno gesto je na tom úplně samém místě. Je to škoda, protože jinak se mi ta hypnotická atmosféra zadržované hysterie velmi zamlouvala a skvěle ladila s vypjatým námětem týdne absolutního přepjetí sil. Bohužel když je to vše soustředěno na neživotnou figurýnu, je to problém. Portmanové Kennedyová není ani tak uvězněná v bezvýchodné situaci, ale v gestech a mimice, které musí napodobovat a které jí brání se lidsky vyjádřit. 3 a 1/2 (02.02.2017)