Dunkerk

I poslední sekunda může rozhodnout o tom, jestli budeš žít nebo ne... Zajímavě natočený boj s časem. Čekání na válečné zvěrstva je zbytečné, tady je hlavním nepřítelem čas a ten umí být (ne)milosrdný. (19.07.2017)

"Nie náhody, ale rozhodnutia určujú náš osud." Aneb "História je iba záznamom morálnych víťazstiev a pádov." Nolanova inšpirácia Malickom je evidentná v strihu, tempe, záberovaní a hudbe. Dunkirk je vo svojej podstate 107minútová scéna ktorá smeruje priamo k veci. Nolanovi ide o svedomie človeka - rozhodnutie. To je pre neho v tomto filme najdôležitejšie. Bez pátosu a v podstate až Bressonovsky minimalistické s premysleným odstupom. Evidentný je aj odkaz na britskú filmovú tvorbu, takže Britská identita tu zohráva svoju úlohu. Poteší aj prítomnosť paralelného naratívu. Nachádzame tu ťaživú atmosféru - prirodzenú reálnosť, preto je výborné že CGI nie sú prakticky prítomné, ako sme u Nolana zvyknutý. A čas beží. Videné v IMAX Bory Mall. Inde než na IMAX to nemá zmysel. Na ten zvuk náletu Messerschmitta len tak nezabudnem. Vojaci ale aj všetky postavy sú len čísla, to sa však na moment zmení keď sa stretnú s pomocou civilistov- kolektívnym hrdinstvom a konečne prídu domov - tento fakt zdôrazňuje samotná hudba, ktorá končí v momente kedy si vojaci sadnú do vlaku. V mnohých komentároch k tomuto filmu zaznieva myšlienka, že absentuje emócia ktorá vychádza z prítomnosti ľudskej bytosti. Tá je limitovaná len na dejovú líniu civilistov, teda je v tom zámer. Ľudskosť sa na okamih mihne pri rozhodovaní postáv, inak vo vojne nie je žiadna ľudskosť. Nolan ma dokázal po niekoľkých nevýrazných rokoch jeho tvorby znovu zaujať (naposledy od TDK). (20.07.2017)

Nič moc, aj som sa nudil. Kvôli tomu, že to točil nejaký Nudla si tu nebudem honiť strašiftáka. Ten natočil snáď najväčšie anglické vojnové fiasko v histórii s takým pátosom, že to vyzeralo ako najväčšie víťazstvo v dejinách. Veľký PRD! (21.07.2017)

Inu, při zdejším opětovném hromadném onanování nad nejnovějším Kryštofovým počinem jsem po posledním držkobolném naběhnutí si na Itersenkruvnu tak nějak čekal, že Dunkerské džunkobraní bude přinejlepším zoufale průměrné (což po zhlédnutí potvrzuji), přičemž odvahy k návštěvě oblíbeného kinematografu mi dodala toliko výrazně kratší stopáž, díky níž jsem usoudil, že mé případné utrpení aspoň nebude trvat tak dlouho. Ovšem i tak znám mnoho lepších způsobů jak zabít hodinu a půl, než sledovat bandu jelimanů, jak vlezou na loď, ta se po důkladném vyštukování potopí, ergo vlezou na další, ta se torpédována taky potopí, tak doplavou k další a ta se, světe div se, taky užaninevímproč potopí, čili vlezou… a tak dále. Do toho sledujeme obdobně strhující jachtaření v opačném směru, které dává vydatně na prdel i těm nejrohypnolovitějším říčním pasážím z Apokalypsy a patrně proto, aby půlka diváků nudou neohryzala sedačky v kině, Kryštof zařadí osvědčené sci-fi, když nechá Tvrdého RAFmana po zvětroňovitění jeho ohňoflusače ve výšce cca slabých 20 metrů ještě sundat nepřátelského štukatéra, za netečného dohledu luftwaffe kroužit nad pobřežím a v západu slunce přistát na pláži. Závěrečný kyblíček patosu byl očekáván, tudíž ani příliš nenasral. Kladu si nicméně otázku, proč cos takového měl kdo potřebu natočit, když už sama historická předloha je v podstatě příšerná a nezáživná blbost (oboustranná – kdyby se do toho Skopčáci pořádně obuli, mohli jsme aspoň vidět o poznání zábavnějšího Ouvrlorda pozpátku). Každý televizní dokument o Dunkerku toho o tehdejších událostech poví asi o 300 % více (a o 1000 % pravdivěji), tedy bylo snad cílem oselství, že válka je svině? Že lidi jsou krysy a svině? Němci jsou svině? Francouzi jsou svině? Zase nějaké mnou nepochopené páně režisérovy umělecké ambice? Je fakt, že nudivost filmu šlape na paty i počinům Larse z Trevíru. No nevím, ale i poměrně nablbý Tmavomodrý svět mi přišel záživnější a podobně laděný český Tobruk o poznání lepší, byť měl asi tak 40krát nižší rozpočet. Ale jebat na to, aspoň už si nemusím lámat hlavu s tím, zda na další Kryštofův filmový pokus plýtvat penězi. Takže sbohem a díky za všechny ty netopýry. (21.07.2017)

Obrazově působivá beznaděj a bezejmenné hrdinství, které ale, obávám se, funguje jen na velkém plátně a doma na standardní televizní obrazovce dokonale umře a tím víc vynikne to, co tady chybí: lepší scénář a zapamatovatelné postavy. Do půlky filmu jsem si (a nezávisle na mně i můj partner) myslela, že sleduji příběh jednoho hnědookého tmavovlasého kluka v různých časových rovinách a ejhle: oni byli tři. (23.07.2017)

Snažím sa predstaviť si na tej pláži 400 000 mužov... ale to je detail. Zaujímavejšie je, že film, ktorý je tak silno zameraný na intenzívny prežitok, nedokáže emocionálne vtiahnuť. Neprekvapí preto, že najsilnejšie pôsobia scény na jachte, kde sú aspoň minimálne načrtnuté vzťahy medzi postavami. Všetko ostatné je dokonale zinscenované, napínavé peklo, kde však divákovi na postavách príliš nezáleží, pretože o nich nič nevie. Chladný dokumentaristický odstup a v podstate kolektívny hrdina tak vcelku náramne sťažujú citovú identifikáciu. Veď prečo z tej masy fandiť práve tomu jednému konkrétnemu vojakovi, ktorý sa od ostatných líši iba tým, že je zbabelejší, sebeckejší a má väčšie šťastie ? Vytvorenie emocionálneho puta s postavami by pritom vo filme tohoto typu malo byť kľúčové, pretože je tu podobne ako v prípade VALKÝR a iných vojnových filmov o známych operáciách zásadný naratívny problém v tom, že vieme ako to celé dopadne. Napätie teda musí vychádzať z niečoho iného - a tým nemyslím neprestajne znejúcu šponujúcu kompozíciu Hansa Zimmera. Nehodlám samozrejme Nolanovi upierať majstrovsky zrežírované jednotlivosti, priam fyzické pocity z jednotlivých scén a mimoriadnu intenzitu celku, vrátane hudby (ak sa to dá hudbou ešte nazývať), skôr sa mi zdá, že jeho skvelé naratívne triky, na ktoré si potrpí ako scenárista, v tomto prípade nemali veľký zmysel. Nemal som pocit, že by trojité ponímanie času a ich postupné približovanie sa k sebe prinášali niečo výnimočné do príbehu, zvlášť v prípade, kedy vzniká disproporcia, pretože odštartované sú všetky tri hneď v úvode filmu. Ako zastrešujúci, sceľujúci faktor v DUNKERKU tak zostáva stále iba časový rozsah historickej udalosti, realita masy vystrašených vojakov v kritickom okamihu, kde je nepriateľ prefíkane zbavený akejkoľvek ľudskosti a obvykle aj podoby. To však nie je žiadna horúca novinka. Témou je ohrozenie a tlak vo všetkých podobách. Z obrovského množstva ľudí, ktoré bolo v tých osudových okamihoch reálne natlačené na tej pláži, však vidíme iba hŕstku a tú šialenú smrteľnú tlačenicu si mimo okamihov na mori, na potápajúcich sa alebo zachraňujúcich lodiach všetkých veľkostí nedokážeme predstaviť. Film je vďaka tomu samozrejme prehľadnejší a viac sa môže sústrediť na exhibíciu jednotlivých scén, o ktoré napokon ide predovšetkým. Autora evidentne zaujala predovšetkým intenzita tej situácie, celá tá vyhrotenosť, ktorú úspešne podal ďalej - aj preto je nepriateľ neviditeľný, zato druhá, vydesená strana pozorovaná s voyeurským detailiizmom. Hovoriť o dokumentaristickom prístupe je pritom nepresné, pretože skôr ide o prístup reportérsky, vnikajúci do stredu diania, než dokumentárny, nakoľko chýba akýkoľvek kontext, iba mikroskopické vykročenie mimo priestor inkriminovanej pláže a vody a vzduchu Anglického kanála. Rovnako izolované ako celé dejisko sú aj úspešne prevedené pocity hrôzy a zmaru, nezmyselnosti a beznádeje, ktoré však bez spojitosti s postavami alebo faktami nepretrvávajú. (24.07.2017)

Tik..... Ťak.... Asi dvacetkrát mi naskákala husí kůže. Téměř 3 roky člověk čeká na nový film od tohoto génia a pak se dočká přesně toho, po čem ty 3 roky toužil… Filmový zážitek se mi v hlavě rozležel. Těšil jsem se na dobrý válečný film, dostal jsem něco ještě lepšího. Hudba a kamera opět vytváří dechberoucí sekvence zapadající do smysluplného rámce. Samozřejmostí jsou fantastické herecké výkony, nicméně minimálně to, co předvádí Hardy s Branaghem, je naprosto excelentní a stejně tak jsou na tom i Rylance s Murphym, ale i ostatní, méně známí představitelé. Hardy už nemohl svým rolím odevzdat více a z jeho očí mrazí má celou dobu na hlavě leteckou kuklu a masku a stejně celý film si krade pro sebe. Myslím, že jsem právě viděl nejlepší válečný film všech dob. Nevím, kdy se na to podívám znovu; je to vysilující. Mám pocit, že mě někdo sežvýkal a vyplivnul. Stopáž je neskutečně nabušená a být třeba film o deset minut kratší, ztratí se mnoho, být o deset minut delší, ztratí se snad všechno. (25.07.2017)

Vy všichni, co tady dáváte 3 a míň hvězd, jste asi byli na jiným filmu. Tohle byl nářez, a jestli chcete "příběh", kde budou "emoce" a kde si "vytvoříte vztah k postavám", pusťte si nějakou američárnu jako Pearl Harbor a podobně. Tohle byl zatím asi co se týče atmosféry nejvíc přesvědčivý válečný film, co jsem kdy viděla. (Je to válka, sakra, vytvořit si jakýkoliv vztah ke komukoliv není zrovna záhodno!) Hudba naprosto famózní, bez ní by byl film poloviční, Zimmer už se dlooouho takhle nevytáhl. Herectví úsporné a výstížné, kamera skvělá, jediné výtky snad směřují k historické věrnosti (SPOILERS ALERT na té pláži mělo být tak o 300 000 lidí víc, Hardyho postava by s letadlem spíš nedělala heroické kousky, ale vrátila se pěkně domů, lodí tam připlulo taky trochu víc a rozhodně nepluly jen jednou, ale několikrát, mockrát po sobě). Ale film funguje, a pokud si ho chcete užít na max, IMAX je v podstatě povinnost. (28.07.2017)

Pro odhalení chabosti scénáře se stačí zamyslet nad každou z tří "dějových linií" (časových rovin): sama o sobě je vždycky trapným, nudným, nepovedeným studentským filmem s neztotožnitelným a podivně motivovaným dějem (na pevnině alespoň mini drama okolo francouze, ale Tom Hardy v letadle je tam tolikrát úplně stejně proč? A ten kluk na lodi umřel proč a proč mě to má vůběc zajímat?). Tj. dohromady taky žádná pecka. S vyprázdněnou narací na mě nechoďte, je to manýra na první pohled. (30.07.2017)

Nolanova vize je zcela zjevná. Důraz na věrohodnost a odstup. Události sledujeme jen z pohledu několika málo vybraných jedinců. Proto máme velmi omezené informace a matné pojetí o čase. Navíc tím vše vypadá jako v měřítku 1:10 (nevidíme desítky tisíc vojáků ani 800 lodí, podílejících se na převozu BEF a spojenců při operaci Dynamo). ___ Nolan vše přizpůsobuje IMAXu - dle mého názoru i strohost dialogů (titulky jsou největší nevýhodou obrovského plátna). Člověk se pak nediví jeho názoru na distribuci Netflixu. Jenže když jsem schválně nešel na projekci do IMAXU (hlavně kvůli špatné zkušenosti s Zimmerem), ale jen na obyčejné plátno, tak to vše působilo dosti špatně. Tedy k devalvaci filmu nedošlo sledováním na mobilu či monitoru, ale i při sledovaní na velkém plátně. ___ Těžko na mě může působit takto strohé přečtení části "We shall never surrender", když znám originál v podání Churchilla. ___ Několik pro mě zajímavých informací k operaci Dynamo: Ze zachráněných 330 tisíc vojáků bylo 120 tisíc z Francie a Belgie (většina Čechoslováků a Poláků byla převezena až v rámci operace Ariel). Ze 4500 těžce zraněných vojáků, kteří byli převezeni do nemocnice v Doveru, jich přežilo pouze 50. Na převozu se podílela i SS Prague londýnské železnice (LNER). Stihla 3 otočky než byla 1. června 1940 nepřímo zasažena bombardéry s 3000 pasažéry na palubě. Naštěstí se podařilo "náklad přeložit" a loď odtáhnout a opravit. Takže mohla v roce 1944 sloužit jako nemocniční loď při osvobozování Francie. (02.08.2017)

Slušný **. (02.08.2017)

Jak už jsem možná někdy psal, na válečný filmy nekoukam zas tak často, ale ten hype kolem Dunkerku ve mě vzbudil zvědavost.. za mě určitě jeden z nejlepších válečnejch filmů co jsem kdy viděl.. nic se zbytečně neprotahuje a děj se rozjede hned ze začátku což je velký plus, protože pak neni moc prostoru pro hluchý místa a ta hudba Hanse Zimmera zaslouží uznání.. úžasnej filmovej zážitek.. (11.08.2017)

Typický kino film, kde je zážitek asi o polovinu lepší než někde na gauči. Scénář neměl asi moc stránek, je to celé postavené na speciálních efektech, hudbě a parádních záběrech, ze kterých na vás dýchne všudypřítomná dusná atmosféra, což by tak i mělo být. Perfektní bylo prolínání tří příběhů z různých časově krátkých období, které se postupem času spojily. Snad jen škoda, že to oproti historických skutečnosti mělo pár nepřesností, které byly mírně jinak, ale je to film a Nolanovi se to zase povedlo. (22.08.2017)

ta hudba kurva!!!! Nejvetsi hype..mirnejsi zklamani, ale spica...nejlepsi spojeni filmu s hudbou ever..oskar jasnej (31.08.2017)

Druhý den po filmu jsem na internetu zjistil, že Dunkirk má soundtrack! Škoda, že ho v IMAXu nebylo slyšet, protože to 100 minut DUNÍ. Jinak napětí funguje, postavám fandíte, opět skvěle natočeno. A konečně se ve filmu zbytečně nekecá! 4,5* (05.12.2017)

Jinej pohled na válku, temná atmosféra beznaděje, hrůzy a ticha... Hudba která snad ani není hudbou ale zvukem fatálnosti...uff (06.12.2017)

Minimalistický záchvat pana Nolana. Natočil válečný film, který není velký, výpravný, nic se v něm neděje a vlastně je ukrutně nudný. Z té šedi vystupuje několik leteckých soubojů a nějaké to potápění lodí s lidmi, ke kterým nám bohužel režisér nedovolil vybudovat si osobní vztah. Vše je tak neskutečně chladné a odtažité. Jsem...znechucený... to je to slovo...40% (10.03.2018)

Dokonale natočené válečné drama (06.04.2018)

Nehodnotím, protože jsem zvládl dokoukat jen do půlky a pak to musel vypnout. Bída. (01.11.2018)

Docela jinej válečnej film, než na jakej jsme zvyklí (ale to už je Nolanova výrobní značka). Ze začátku jsem se cítil sice dost ztracenej (jakožto neznalej toho, co se v Dunkirku vlastně stalo). Co všichni dělali na té pláži a co se stalo, že to tak dopadlo? Proč tam nemaj odvoz? Co ti civilisti na té lodi, jak jeli do Francie a proč? Co ty letadlové bitvy, kde se najednou ztratí jedno letadlo? Jednou to je v noci, pak zas ve dne... aha... časem mi dojde, že se to odehrává v jiných časových rovinách, které se pak všechny spojí. Ale teda dalo to zabrat to pobrat. Každopádně ale oceňuju, že to je konečně film, kde to nesmrdělo armádním hrdinstvím. Oběti chcípaly po stovkách a byla z toho cítit opravdová beznaděj a zoufalství. Neznámí herci byli plusem a známí herci si tam zrovna moc nezahráli. Nebylo tam vůbec hodně krve, urvanejch končetin, velkolepejch výbuchů a efektního střílení. Letadlové bitvy, vlastně stejně jako všechno ostatní, bylo velkolepé, ale střídmě velkolepé. Prostě Nolan jedna báseň. Režie, kamera, střih, i ta hudba, to dohromady dalo vzniknout filmu, na kterej se jen tak nezapomene. Nemělo by. Druhé skouknutí 2022: počet hvězd sice měnit nebudu, ale musím uznat, že jsem ten film tentokrát docenil mnohem víc. (18.12.2018)