Kdyby tisíc klarinetů

Dlouho jsem žila v přesvědčení, že Karel Gott v tomhle filmu zpívá „možná, že jsem mocnil, neboť se mě zmocnil něco jako pocit, že tu hraje tisíc klarinetů…“ a naprosto jsem jeho halucinaci chápala, protože já mocniny a odmocniny nepochopila nikdy. Dnes si „klarinety“ ráda dám jako občasnou oddychovku, bez záště ke starým časům a s úctou k tomu, co v nich – na umělecké scéně – bylo, a o čem si dnes můžeme nechat jen zdát. (28.03.2012)

O tomto filmu zajímavě píše Jan Žalman v knize Umlčený film (2008): "Muzikál vzešel - podobně jako Limonádový Joe - z jevištní předlohy... Jenomže to, co v komorním prostoru malého divadélka nalezlo spontánní odezvu pro svou anekdotickou zkratku a ironizující humor, to ve filmovém reálu (a navíc na širokém plátně) ztratilo téměř vše: svůj naivní půvab a svěžest, komediantskou chuť hrát si a fantazírovat na "velké téma", a co hůř - nakonec v tom "televizním" zmatku a množství estrádních čísel dopadla hluše i sama myšlenka. Zásluhou celé plejády populárních zpěváckých es neměla tato komedie nouzi o diváky, jako autonomní filmový tvar však trpěla hned několika slabinami: neujasněnou koncepcí, operetním humorem, zbytečnými dějovými vycpávkami i dalšími neduhy. Jinak záslužný pokus vymknout se běžné muzikálové konvenci zůstal pouhým pokusem. Nevznikl ani tradiční muzikál, ani satira, ani revue (dlouhá revuálně taneční sekvence patřila dokonce k nejmrtvějším partiím filmu). Vznikl polotvar, promarněný nápad, výsledek o to chudší, že vinou nezkušené režie i řada dobrých herců odvedla pouhé šarže." S Žalmanovou kritikou se ztotožňuji, přesto hodnotím relativně vysoko kvůli úžasným dobovým písničkám, které se mi strašně líbí. Trojice Matuška - Pilarová - Hegerová nemá po stránce zpěvu v tomto filmu chybu. (24.09.2011)

Film, který se zrodil jako VELMI volná adaptace divadelní hry Suchého a Šlitra. Na rozdíl od podobně laděného, o rok staršího filmu "Bylo nás deset", který ještě jakýsi, byť poněkud vetchý, děj má, rezignují na něj "Klarinety" takřka úplně. Celý film se prakticky skládá z hudby a vtipných skečů. Ne, že by se na něj nedalo koukat, dá. Navíc má tenhle film s přibývajícími léty větší a větší dokumentární hodnotu... Problém je jenom v tom, že už to vlastně ani film není, a také v tom, že místy až příliš staví na improvizaci a okamžitém nápadu, takže až nepříjemně často připomíná spíše školní besídku, než seriozní a na svojí dobu také rekordně drahý film (7 milionů kčs). Ano, je pravda, že právě tyhle věci jsou základními kameny divadla Semafor, ale je také pravda, že právě proto neměly opustit Semaforské jeviště. A dávat filmu víc hvězdiček jenom proto, že je úlitbou komunistickému režimu? Promiňte, ale to ten film přece nečiní lepším... 6/10 Zajímavé komentáře: Oskar, sportovec, MartinX (11.09.2006)

Je zvláštní, že k nikomu z komentujících nedorazila Suchého poctivá slova o tom, že i Semafor, pokud měl přežít a jezdit na zahraniční zájezdy, musel čas od času udělat režimu úlitbu. Právě ona jsou ale klíčem k pochopení toho, proč se v tomto případě určitě nenarodil muzikál s pomyslným velkým M a film je vysvětlitelný jako řada kultivovaných kabaretních skečů (většina tvorby Semaforu má ovšem právě tento ráz). Obnovení práv smyslovosti a radosti ze života, jak lze počátek šedesátých let nejlépe charakterizovat, by ostatně ani víc nesneslo. Třicátá léta se nekonala, tíživost prvních poválečných ohlasů i přídělové ekonomiky pominula a mnoho lidí, kteří se v padesátých letech z nejrůznějších důvodů dostaly na index, se začalo vracet a smělo znovu tvořit (jen o vlas se do republiky mohla k tvorbě dostat např. i Adina Mandlová, mám-li věřit spolehlivosti zpráv, které rozhodně nejsou z první ruky). Ducha má film i tak dost, "držkovou", kterou dostává vyčpělý vojenský dril té doby, také nelze podcenit a pacifistický motiv, ztělesněný útlým hereckým mužstvím Jiřího Menzela, rovněž není bez půvabu. Jakoby mimochodem v pověstném druhém nebo třetím plánu film zachycuje první příznaky znovu se rodícího českého show businessu (obchodu podívanou v doslovném českém překladu). Připočteme-li k tomu skvělý orchestr, špičkové zpěváky nejen té doby (mihne se tu i Rudolf Cortés), vynikající herce, nevidíme důvod, proč by se Tereze Jany Brejchové ta úžasná show z kasáren neměla vydařit. Vždyť ... sestra do něj kopla a míč udělal hopla ... a náhle zmizel. Poslední záběr filmu snad, ale jiskřivá hravost a muzikálnost KLARINETŮ nikoliv. Přesto, že pro některé z nás, ty nejmladší (nikoliv jejich vinou) by film potřeboval odborné uvedení s dost obsáhlou historickou pasáží. Ale tak už to chodí. Když se na to lidské dopuštění dívám dnes, nemohu se ubránit dojetí při pohledu na tu velkou generaci a její dospělé skotačení. (05.11.2007)

.....režisér,scénarista,obsadenie  -  niet čo vyčítať,ale tieto spevohry a celý ten Semafor mňa nikdy moc nebrali...sám pre seba rozmýšľam prečo - možno,že to išlo do kategórie M.Horníček a ja som mal radšej V.Menšíka....v každom prípade je to cenné i ako zachytenie doby a spevákov v mladšom prevedení.... (21.10.2021)