Kdyby tisíc klarinetů

.....režisér,scénarista,obsadenie  -  niet čo vyčítať,ale tieto spevohry a celý ten Semafor mňa nikdy moc nebrali...sám pre seba rozmýšľam prečo - možno,že to išlo do kategórie M.Horníček a ja som mal radšej V.Menšíka....v každom prípade je to cenné i ako zachytenie doby a spevákov v mladšom prevedení.... (21.10.2021)

Velmi originální muzikál, lehce mi něčím připomínající italské filmy té doby. Výborně obsazené osazenstvem divadelního démonu - Semaforem. Parodie na armádní socialistický kult by byla nemyslytelná bez opory hrdinů kultury. Vedle sebe se tak setkávají nejlepší herečtí i hudební "borci a bojovnice" české kultury. Výčet je ohromující... Zasazení do abstraktní krajiny tak posunuje tuto legraci za hranici ČSR i celé široké socialistické rodiny... (20.09.2006)

Ján Roháč nenatočil moc celovečerných filmov ( točil TV filmy ). Tento film patrí medzi klasické dielo českého muzikálu. Je postavené na obrovskej popularite Suchého a Šlitra a ich pesničiek. Vo filme vidíme aj krásnu Janu Brejchovú, ktorá bola v tých rokoch európska hviezda. Táto hudobná komédia o kasárňach v ktorých sa zmenili zbrane na hudobné nástroje zanechala veľa krásnych piesní, ktoré možno počuť do dnes ( Tereza, Babeta ). Je dosť zaujímavé, že v sedemdesiatych rokoch sa u nás tento film hrával len vo filmovom klube. Asi preto, lebo sú v ňom perfektne vykreslený velitelia našej armády. Film hodnotím 65%. (28.12.2005)

Je zvláštní, že k nikomu z komentujících nedorazila Suchého poctivá slova o tom, že i Semafor, pokud měl přežít a jezdit na zahraniční zájezdy, musel čas od času udělat režimu úlitbu. Právě ona jsou ale klíčem k pochopení toho, proč se v tomto případě určitě nenarodil muzikál s pomyslným velkým M a film je vysvětlitelný jako řada kultivovaných kabaretních skečů (většina tvorby Semaforu má ovšem právě tento ráz). Obnovení práv smyslovosti a radosti ze života, jak lze počátek šedesátých let nejlépe charakterizovat, by ostatně ani víc nesneslo. Třicátá léta se nekonala, tíživost prvních poválečných ohlasů i přídělové ekonomiky pominula a mnoho lidí, kteří se v padesátých letech z nejrůznějších důvodů dostaly na index, se začalo vracet a smělo znovu tvořit (jen o vlas se do republiky mohla k tvorbě dostat např. i Adina Mandlová, mám-li věřit spolehlivosti zpráv, které rozhodně nejsou z první ruky). Ducha má film i tak dost, "držkovou", kterou dostává vyčpělý vojenský dril té doby, také nelze podcenit a pacifistický motiv, ztělesněný útlým hereckým mužstvím Jiřího Menzela, rovněž není bez půvabu. Jakoby mimochodem v pověstném druhém nebo třetím plánu film zachycuje první příznaky znovu se rodícího českého show businessu (obchodu podívanou v doslovném českém překladu). Připočteme-li k tomu skvělý orchestr, špičkové zpěváky nejen té doby (mihne se tu i Rudolf Cortés), vynikající herce, nevidíme důvod, proč by se Tereze Jany Brejchové ta úžasná show z kasáren neměla vydařit. Vždyť ... sestra do něj kopla a míč udělal hopla ... a náhle zmizel. Poslední záběr filmu snad, ale jiskřivá hravost a muzikálnost KLARINETŮ nikoliv. Přesto, že pro některé z nás, ty nejmladší (nikoliv jejich vinou) by film potřeboval odborné uvedení s dost obsáhlou historickou pasáží. Ale tak už to chodí. Když se na to lidské dopuštění dívám dnes, nemohu se ubránit dojetí při pohledu na tu velkou generaci a její dospělé skotačení. (05.11.2007)

Klasická semaforská férie, kdy se do serie písniček zamontuje jakýsi takýsi děj, pokud vůbec nějaký - viz Zuzana je (zase) sama doma apod. Je vidět, že se Suchý od tristních a hlupoučkých začátečnických pokusů typu Člověka z půdy naučil už trochu stavbu příběhu. Všechno ale stojí na tom, zda ty písničky milujete nebo ne - můj šálek kafe to není, je to totiž tak televizně unylé a nemuzikálové. (15.09.2008)