Spider-Man: Napříč paralelními světy

Půl bodu srážím za ten konec, tohle přece není žádný seriál, aby bylo přípustné to během důležitého zlomového bodu ve scénáři takhle sprostě utnout, film navíc není jasně označený, třeba jako „Part 1“ takže jsem nevěděl do čeho jdu a cítil jsem se tak nějak ošizený, nebo možná i hůř, asi jako kdyby mě během úžasného večera plného toho nejlepšího sexu (za posledních pár let) partnerka v půlce vyhodila nahého na verandu a s úsměvným "Přijď zase za rok...“ za sebou zabouchla dveře. A nebyl jsem v tom sám, rodiče v kině se nad tímhle zakončením vztekali jak malé děti a ty jejich malé děti zase byly nepokrytě zklamané – bylo toho celé kino, které bylo ale naštěstí ve středu poloprázdně, ovšem i tak jsem to musel poslouchat, což jen prohlubovalo můj vlastní hněv… Ale víc jak půl bodu strhnout nechci, protože tohle byl veskrze úžasný zážitek. Má to něco pro zoomery, boomery, rodiče i děti, zkrátka pořád se něco děje, film je plný povedených hlášek, ale i procítěných emocí, poselství o významu rodiny (které je díky několika úhlům pohledu zase tak nějak pro všechny), a na poli animace Spider-Man doslova přetéká tvůrčí kreativitou. Dále je to plné popkulturních odkazů, odkazů na další Spiderman filmy, ale hlavně je to první film, který dokázal prakticky a bezchybně použít ten nejznámější Spiderman meme template! Kromě toho utnutí v nejlepším nemám prakticky nic, co bych vytknul, skvěle jsem se bavil, celou dobu jsem seděl přikovaný k plátnu a ani jsem nepostřehl, že to celé trvalo skoro dvě a půl hodiny, naopak, kdyby mi někdo teď řekl, že se můžu kouknout na další tříhodinové pokračování, tak tam klidně jsem třeba až do půlnoci. Tohle byl (stejně jako Paralelní světy) zážitek, další ukázka toho, co dokáže animace, nebo třeba toho, jak se má pracovat s barvami, aby dokonale podkreslovaly atmosféru scén. Nebýt toho konce – ale dost už 9,5/10! (07.06.2023)

This is fucking cinema! Blockbusterový masterpiece, který hledá nová audiovizuální i vypravěčská maxima a má potenciál stát se milníkem na poli komiksů i animáků. Znovu. Zatímco Paralelní světy byly v jádru easy jízdou, dvojka je nabušeným osudovým masakrem, který fascinuje mnohostí nápadů, vjemů i atrakcí, ale nikdy neztratí svou hlavní postavu a dokonale soustředěně pracuje s jejím archetypálním superhrdinským příběhem. Strhující podívaná s absolutní komiksovostí. Sofistikovaná, přitom i přímočaře působivá. Perfection. (05.06.2023)

Geniální film, který to na dvou hodinách natírá nejen většinové hollywoodské konkurenci, ale také všem afroamerickým rapperům, kteří do schematických rytmů vypráví o tom, jak to mají v životě těžké, jak ‘haters gonna hate’ a jak se museli vydat vlastní cestou. Tohle je brutální menšinová a obecně coming of age odysea zabalená do těch nejatraktivnějších motivů komiksového žánru, který na osvobozující motivační myšlence ‘všichni můžeme být kýmkoli’ stojí. Dravé a hektické, ale maximálně přehledné. A s dokonale vybalancovanou mírou nerdovské komiky, hmatatelné osudovosti i civilních emocí. (27.12.2023)

Pro mladší generaci naprosto ideální. Má to spoustu barviček, tunu odkazů a neustále se něco děje (tzn. že se bez přestání žvaní bez ohledu na situaci – kolikrát jsem nahlas hrdiny vyzýval, ať konečně sklapnou, až tak otravné to bylo; jak někdo správně poznamenal, je to tzv. stylový průjem). Osobně mi při sledování vadila neustálá roztěkanost, zdlouhavá stopáž a absence jakéhokoliv napětí. Krom toho mi žádná postava nepadla do oka. Já se úplně spokojím s Raimiho prvníma dvěma Spider-Many. (08.08.2023)

„Za umění můžeme považovat i metakomentář k tomu, co považujeme za umění,“ říká Spider-Woman Gwen Stacy při bitce v newyorském Guggenheimově muzeu. Podobně jízlivými a kulometně servírovanými komentáři se snímek jen hemží, což znamená hned několik věcí. Jednak jej není možné naplno stíhat, a to ani pro dospělého diváka, natož pro toho dětského. Frenetičnost zde nabývá nového významu, a to navíc na velké části dvou a půl hodinové stopáže, kvůli čemuž je výsledný dojem trochu úmorný. Zároveň se ale také bezesporu jedná o velmi chytrý film, který si je mnohem lépe než veškerá tvorba MCU vědom svých komiksových základů a hrdě se k nim hlásí. Pomrknutí na fanoušky prostřednictvím easter eggů či rovnou ukázání konkrétních sešitů Spider-Manových dobrodružství se objevuje každou chvíli a snad i díky tomu se tenhle multivesmírový bordel daří jakžtakž ukočírovat. Tempo však přesto leckdy hapruje a vyprávění se občas boří pod vlastní vahou. Ústřední dobrák Miles rozhodně nechce být Amorales, a tak se vzpouzí utilitaristickým proklamacím Miguela, Spider-Mana 2099. Stejně jako se ve filmu mnohé děje, tak by šlo i o mnohém psát, důležité však je pouze to, že v jádru se jedná o poctivě zpracovaný příběh o dospívání, v němž si Miles i Gwen musejí vybojovat své pubertální bitvy. Škoda jen velmi neuspokojivého konce, který namísto monumentální závěrečné třetiny příběhu nabídne pouze cliffhanger. Ale když se s tím smíříte, dostanete jednu z nejnápaditějších komiksovek za dlouhou dobu. (02.06.2023)