Suburra

Omylem jsem si pustil tuhle spletenou zdlouhavou eurogangsterku plnou chabých ksichtů, geniální feťácký muziky, artově bloumající kamery a hezký římský multi-kulturní bezpohlavnosti, která vám (zdá se) buď sedne na 5 hvězd, nebo budete moct být hrdí, že jste to zvládli s přestávkou přes noc dokoukat. (02.01.2016)

Talianska mafiánovka. Ukazuje totálne prepojenie všetkých dravcov a žralokov zisku do jednej motaniny. V nej výkonné právo získali bezškrupulózni exekútori pokynov tých zhora. Vlastnou drzosťou bez rešpektu odmietajú byť len vraždiacimi svalovcami. Požadujú svoj kus lukratívneho žvanca. Potomkovia dôstojných mafiánskych starcov z juhu dýchajú z posledného. Snažia sa o aké-také zmierlivé riešenie konfliktov. Nastupujú nervní mladí! Obraz želéovito opojný, no opakovane mierne nudiaci. Hudobne sa to približuje oddychovým chill-outovým zákutiam festivalov. Dej útržkovito pobieha stamadiaľ aj odhentiaľ. Prechody sa nesú v mene halucinaginatívnej farebnosti a ukazovania na podobnosť prostredí Ľudsky premrštene poobsadzované. Možno v duchu hesla, že vo veľa veciach podsvetia držia vysoké karty aj Cigáni; vystupujú v tlupách. Celok zamotá vďaka zaľudnenosti a nedopovedanostii trochen aj mozgové závity. Škoda len toľka energie na ozvláštnenie. Pretože všetko to slúži len jednej zabijackej storke o násilí, ktoré eskalovalo z toho, že ambiciózni mladí chcú mať viac moci a výhod. Hneď a rýchlo. Ďalšie poučenie: Nekafrite sa tomu, kto je maximálne zaujatý vlastným opojením do jeho halucinogénno-premýšľavých snení a vízií. Môžete sa to totiž pekne odsrať! Poznámka: film ponúka minimálne jedno neodkryté tajomstvo. No ale nie také, čo by extra kvárilo hlavy. Skôr je v kontexte deja vedľajším, hoci azda kľúčovým. A to je fajn. Začína ním dej. Z času na čas sa tam vráti, A na chvíľu sa ponorí do dôstojne starobylých Vatikánskych chodieb s majestátnou výzdobou a kopcom v koži viazaných starobylých kníh. A pomedzi všetku tú duchovnú dôstojnosť a vznešenosť si pán pápež Ratzinger čosi ševelí, šepce svojmu miništrantovi, ani sa na nás divákov filmu nekukne. Nakoniec skladá úrad. Zvlieka prsteň. Odchod Ratzingera z Petrovho stolca bol fakt nečakaný a nevídaný. Mohol súvisieť s mafiánskymi kšeftami, financovanými Svätou stolicou? No mohol, taký intelektuálsky páprda musel kľaknúť z nôh na kolená, keď sa dozvedel o naozajstnom fungovaní korporátnej finančnej skupiny s názvom RKC. (19.01.2016)

Lze říct, že gangsterský film má jedny z těch konzervativnějších recipientů a o to víc lze obdivovat fatální lyrický přístup Sollimi, který vykresluje zkorumpované a zločinem prorostlé prostředí jako bezvýchodný mikrosvět, kde se setkávají lidé ze všech společenských žebříčků, které spojuje rezignace na morální a etické hodnoty. Kladné hrdiny zde nevedeme, v zásadě téměř každému zde přejeme zasloužený trest a tedy film vstupuje do diváka primárně svou náladou. K tomu využívá poměrně atypické postupy, kdy mnoho scén nemá například prostorové expozice. Často je zde scéna zahájena záběry na s dějem zdánlivě nesouvisející činnosti, které postupně budují prostor, v němž se daná sekvence bude odehrávat. Což funguje hlavně z toho důvodu, že ony scény jsou podstatně delší než je zvykem a navzdory právě té náladotvorné atmosféře jsou poměrně procedurální. Ideálním příkladem je přestřelka v supermarketu, což je epizoda, která se odehraje ve čtyřech patrech obchodního domu, ačkoli její protagonisté se setkají pouze v jednom z obchodů na jejím počátku. Velké celky, zabírající obecně povědomé interiéry obchoďáku a civilní oběti zde proráží právě onu hranici zločineckého světa a světa civilního. Výslednému tvaru se pak daří udržovat i přes revenge finále zkrachovalou náladu, protože jakkoli mnoho zla bylo potrestáno, jednalo se stejně jen v kolečka stále se točícího soukolí, které jen s drobnými obměnami bude fungovat na věky dál. (27.06.2016)

"Teď proti těm zasranejm cigánům povedeme třetí světovou." Přiznám se, že mi trvalo poměrně dlouho zorientovat se v tom, kdo je mafián, kdo cigán, kdo prostitutka, kdo politik, kdo podnikatel a co tady vůbec jde. Naštěstí se to začalo propojovat těsně před tím, než jsem usnul, ale žádný zázrak jsem přesto neviděl. Asi to bude tím, že jedinými sympatickými osobami filmu byla drogová prostitutka Sabrina a "neprůstřelný" podnikatel Samurai, což opravdu není Squadra Azzurra dle mých potřeb. Alespoň mě částečně bavila ta politika v podobě sexu, fetování, vraždění, uplácení a vydírání. Na druhou stranu je tohle známá realita, které mám plné zuby i v běžném životě, takže od filmu očekávám něco víc. (05.11.2016)

Audiovizuálně přestylizovaná, málomluvná a přesto více než výřečná freska o temné straně věčného města, která zvládá kvantum postav, bezprecedentní násilí i metaforická podobenství. Některé nitky by ještě potřebovaly v závěru uzel navíc, ale i tak je to v nejlepším slova smyslu intenzivní a vyčerpávající divácký zážitek. (15.01.2017)