Tajemství Ocelového města

Taky patřím mezi lidi, kteří mají velkou slabost pro "Zemanovky" a "Verneovky". Ovšem tohle podání Ludvíka Ráži nedosahuje kvalit Karla Zemana, byť je to pořád dobré. Dobré je však průměr a nemohu hodnotit lépe. Překvapivé je naprosto hvězdné obsazení, byť i do rolí statistů či vyložených štěků.... například Jiří Kodet neřekne ani slovo, v záběru je pár vteřin a pouze kouří.. V tomhle snímku se snad ukázali všichni, kdo v té době patřili k české herecké špičce :) což je velmi milé. (21.10.2009)

Dívat se na to dá vcelku i s potěšením, ale žádný zázrak to není. Nevadí mi, že autoři naložili s předlohou volněji, přece jen ji přizpůsobili více dětskému diváku, takže tam přidali i dětského hrdinu, s nímž se dalo identifikovat. Jen lituji, že se tohoto námětu nechopil K. Zeman. Vždyť ve Verneově knize je Ocelové město popsáno jako taková steam-punková Metropolis, přísně organizovaná a hierarchizovaná, démonická, ale svým způsobem grandiózní. To by Zeman svými papírovými kulisami dokázal vykouzlit. Zde má Ocelové město tvář umolousaného okresního fabrického maloměsta konce 19. století. (15.04.2012)

Viděla jsem tento snímek jako malá holka a pamatovala jsem si, jak mě děsil Josef Vinklář a jaký hrozný strach jsem měla o Jaromíra Hanzlíka a Jana Potměšila.. Dětské oči to vnímají jinak než dospělé, sice je to stále napínavé dobrodružství, nicméně teď v tom příběhu nacházím mnohem víc, zejména nadčasovost sdělení se upřít nedá.. Laskavost a moudrost Martina Růžka coby představitele Fortuny, Josef Vinklář je v roli Januse nesmírně přesvědčivý a po pravdě mě děsí pořád, Jaromír Hanzlík i Jan Potměšil výborní a Petr Kostka tentokrát ve vedlejší roli, ovšem ani tady se nedá přehlédnout... Holomráz! (11.06.2023)

Verneovka. Příběh o dobru a zlu, a kdo čemu slouží. Pěkná pohádka o snaze podmanit si druhé město, silou a mocí, město, kde žije plno láskyplných lidí, kteří nechtějí zbrojit, neb jsou uvědomělejší, než ten, kdo chce zbrojit a vidět vše v troskách, aby tam pak mohl vládnout. Technika selže, dobří lidé zvítězí. (25.09.2010)

Oceňuji, že se Rážovi podařilo s minimem prostředků navodit tísnivou atmosféru průmyslového kolosu 19. století. Fortuna naproti tomu není představena vůbec, což vytváří zvláštní kontrast. Podobné je to se vším ostatním. Postavy se často ztrácejí, některé, kdyby nebyly, také se nic nestane. A právě tato polovičatost, občasné zlomy ve vyprávění a celkový dojem televizní inscenace, byť dobově relativně nadprůměné, pro mne celý film sune směrem k průměru. (06.06.2015)