Un amour de Swann
Swannova láska
Swann in Love
Režie:
Volker SchlöndorffKamera:
Sven NykvistHudba:
Hans Werner HenzeHrají:
Jeremy Irons, Ornella Muti, Alain Delon, Fanny Ardant, Marie-Christine Barrault, Anne Bennent, Nathalie Juvet, Charlotte Kerr, Catherine Lachens (více)Obsahy(1)
Ničivá síla lásky, žárlivosti a touhy po společenském postavení... Románový cyklus Marcela Prousta "Hledání ztraceného času" je jedním ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury. Filmová adaptace je výzvou nejen pro scenáristy i režiséry, ale i producenty. Právě z finančních důvodů ztroskotaly ohlášené projekty Luchina Viscontiho a Josepha Loseye. Teprve v roce 1983 vznikla adaptace části prvního dílu "Hledání ztraceného času" – Swannova láska. Na scénáři se podíleli mj. i Peter Brook (původně určený režisér) a významný scenárista Jean-Claude Carriere. Ve filmu použili i některé motivy z dalších částí Proustova cyklu, završili Swannův příběh lásky ke krásné Odettě de Crécy, jež ho stála těžce vydobyté společenské postavení, a celý děj zhustili do pouhých čtyřiadvaceti hodin... Milovníci díla Marcela Prousta tak mohou porovnat tuto adaptaci s pozoruhodným přepisem scenáristy a režiséra Raoula Ruize (uvedeno v České televizi v r. 2005), který sáhl po završující kapitole tohoto literárního monumentu nazvané Čas znovu nalezený, kde se Proust v četných reminiscencích znovu vrací k celému dílu... V roce 1913 se v Paříži nenašel žádný nakladatel, který by vydal první díl románu Marcela Prousta (1871–1922). Spisovatel ho u Grasseta vydal na vlastní náklad a koncem listopadu 1913 se první díl dostal do prodeje. Postupně nabyl zamýšlený román nových rozměrů a Proust těsně před svou smrtí diktoval další poznámky. Poslední dvě části jeho epopeje, z nichž jedna je právě "Čas znovu nalezený", vyšly až po jeho smrti. I když Proustovo "Hledání ztraceného času" patří mezi základní díla literatury 20. století a je citováno v každé školní učebnici, ve skutečnosti málokdo Prousta četl. (Česká televize)
(více)Recenze (43)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $2,400,000║ ()
Nezfilmovatelný Proust a umíněný Schlöndorff se do toho stejně pustil. Alespoň že si vybral jen jednu "kapitolu"! Nicméně - jako studie nejrůznějších podob mužské melancholie a žárlivosti se to vydařilo snad i nad očekávání. ()
Popravdě jsem tu neustále deklarovanou lásku především necítil a celý film mi přišel v vyřčení toho, co nedokázal ukázat, až hysterický. Jemné emoce nejsou přítomny a všichni jsou jen karikatury jedné vlastnosti. ()
"...Kdo zamiloval si psí řiť, jak růže proň se bude skvít..." . . . Volkeru Schlöndorffovi se povedlo na dosti neuchopitelný proustovský námět natočit brilantně artistní kostýmní konverzační drama, stylové tak, že snad ani sám Mistr M. P. by nemohl nic namítat... Drama působivé, doslova intimní >hledání ztraceného času< v dávno ztraceném světě Belle Epoque, tom >nádherném< světě umírajícím na bohatství, eleganci, blazeovanost a společenská klišé ctnostné smetánky... "Rozhodl jsem se, že ji miluji! Že mi připomíná Botticelliho Venuši..." dí mladý Swan, ten mondénní sebestředný lítostivý samec, dítě své doby a společenské vrstvy - a ta láska a ta doba a ta elita ho pozřou. . . . Já osobně jsem nikdy neměl dost energie Prousta číst, tenhle film však nadchnul mě svou atmosférou, skvostnou hudbou a skvělými herci s nádhernou Ornellou Mutti v roli Odette (té co byla přece k mání za 500 Franků ;-) už tenkrát někdy před dvaceti lety v brněnském FK... Skutečná lahůdka pro znalce a labužníky, s uměleckou pokorou komorně natočený velký film. Bravo Mistře! (Prouste? Schlöndorffe?)... - - - P.S. S odstupem času mi připadá až nespravedlivé, že tenhle film ještě stále není v >červených< sférách téhle databáze. A marně hledám odpověď na otázku: Na co jste se to dívali, páni cinefilové? - - - - - (Poprvé viděno v kině kdysi dávno na konci osmdesátých let, komentář po znovuzhlédnutí na ČT2 zde jako třetí - 27.7.2006, upravený a o P.S. doplněný po dalším tv uvedení 4.11.2008) ()
Swannově lásce by se měl vyhnout divák, který považuje za důležitý příběh a napětí, protože obojího se nejen nedostává, ale doslova totálně chybí. Schlöndorffovi jde o zachycení dobové atmosféry francouzské lepší společnosti poslední čtvrtiny 19. století. Jde o svět, který nikam nespěchá, protože jeho obyvatelé opravdu nemusí řešit materiální záležitosti. Nedotýkají se jich starosti obyčejných lidí a politické problémy francouzské republiky. V tomhle světě je námětem k hovoru milostná pletka přítele nebo účast na mondénním večírku. A politováníhodným skandálem je černá róba v kombinaci s červenými střevíčky. Schlöndorffovi nejde o nějakou sociální kritiku, ale i tak ten intimní pohled na konání francouzské šlechty a zbohatlíků není nijak vábný. Ve vzduchu je cítit antisemitismus a Dreyfussova aféra a člověk tak nějak cítí, že atentáty francouzských anarchistů oné doby sice nemusí omlouvat, ale po téhle exkurzi je aspoň chápe. V každém případě můžete obdivovat róby přítomných dam a půvab zralé, nicméně stále ještě velmi pohledné Ornelly Mutiové. Celkový dojem: 60 %. ()
Nádherné obrazy, skvělá výprava, chytré obsazení. Jeden z nemnoha filmů, na nichž můžeme poukazovat na mistrovství všech hlavních profesích a neztratit tak výsledný zážitek v akademické nudě. Námět Proust, zpracování Carrière, kamera Nykvist, režie Schlöndorff. Stačilo málo a celé by se to bývalo rozpadlo v ambicích a prázdných frázích, ale takto je to lákavé na pohled, mámivě erotické a přesto nikoli banální v závěrečné myšlence. ()
Světová klasika sic trochu vytržena z kontextu, ale pomineme-li to, pak nám vychází velice nadprůměrně vyvedený snímek.... Proustovské téma je velice obsáhlé a těžké ku pochopení, ne nadarmo se říká, že Marcel Proust byl jedním z nejnepochopenějších a nejsložitějších spisovatelů ve světě literatury. ()
Těžko říct, jestli tak moc ujel Proust, ale spíš je to nevhodností materiálu ke zfilmování, protože jen těžko budete ve filmovém světě hledat větší nudu. Pokud byla pařížská aristokracie jen z poloviny tak zdegenerovaná, jak ukazuje film, tak teda potěš koště. Kromě skvostného poprsí Ornelly Muti nic zajímavého. ()
Je tu milostna linka s cilem postihnout povahu vztahu.Swan je muz z lepsi spolecnosti,nepatri do ni. Cim?Je v salonech doma, ma potrebu se snizit a jit do te spolecnosti.Dendy se nikdy nezamiloval, zeny oouzival jako potrebu. Nektere figurky z nejlepsi spolecnosti jsou az trapne. Vztah k umeni je primitivni snobstvi. Klavirista jen hraje.Laska s hudebnim motivem souvisi.Pan Kotar,Kotariva se vymezuji vuci tem nudnym.Swan a jeho zazitky s nizsima holkama klesne az kdyz se na tom stane zavisly.Odetu muzete jen odhadovat.Je to kurtizana.On ma denni zivot a vidi ji jen v noci.Alr byl liny se tim zabyvat, kdo ta Odet je. Chytra je,nevydime do jejich zameru. Myslim si, ze neni zamilovana, jen hraje.Ona si je jista jim, on je nejisty.Kdyz trpi,touzi, aby mu zlhostejnela.Kazdy aristokrat mel nejakou metresu. Clovek se meni a casem to neni ten Swan,ktery miloval.Nez ho zacala opoustet, menila mu navyky. Konce se nedoberete. Muzete se jen porad zavrtavat, zavrtavat. ()
Filmová podoba nezfilmovatelného. Je ovšem pravda, že režisér si z Proustova díla vybral jeho relativně "nejpříběhovější" část. Výsledky tohoto "pokusu" jsou ovšem pozoruhodné. Je sice pravda, že z hlediska klasického filmového diváka se na plátně zřejmě neděje nic tak pozoruhodného, ale přesto si myslím, že se jej rozhodně vyplatí pozorně sledovat. Základní myšlenka "Hledání ztraceného času", totiž právě ten "promarněný čas", tady ovšem není tak markantním důrazem. Nebýt závěru, v něž je přímo vyslovena a ještě navíc děním posledních cca deseti minut zdůrazněna, asi by si ji divák (neznalý předlohy) ani nedokázal zformulovat. Spíše ho osloví a zaujme historické prostředí plné lesklých, barevných, z dnešního pohledu nezvykle tvarovaných dámských kostýmů, opulentní interiéry, pánové s cylindry na hlavách, koňmi tažené kočáry... Jistě zaznamená i skvělé herectví protagonistů... Povšimne si společenských distancí mezi mlčícím, ochotným, vždy připraveným služebnictvem a nicnedělajícími pány, kteří hrají své společenské hry tak dovedně, že prakticky o ničem nemohou mluvit přímo, ale jen pomocí příměrů, náznaků a alegorií. Právě tahle sociální linka je přitom ve filmu nejzajímavější. Osobně se mi při sledování velmi výrazně vybavovaly Manetovy obrazy se svou skandálností, ironickými podtóny a nelichotivou pravdivostí a impresionismus jako společenská revolta proti zdánlivě pevnému řádu, pod nímž doutnají umlčované a zapírané prožitky, pocity, dojmy a žádosti... Celkový dojem: 85% ()
Film byl nekonečný příběh dialogů a táhlých scén. Všechno naštěstí zachraňují herci v čele s Ironsem a ještě lepším Alainem Delonem. ()
Tak to byla lahůdka. Z Proustova románového cyklu mám zatím přečtený právě jen první díl, který mě nadchl, takže filmové zpracování jsem si nemohla nechat ujít. Schlöndorff na to šel chytře, ale stejně si mohl vylámat zuby. Tleskám především scenáristům; převést Proustův nahuštěný text do podoby srozumitelné pro film, aniž by předloha ztratila svou tvář, muselo dát spoustu práce. A pak je tu herecký koncert Jeremyho Ironse v roli Swanna. Ostatní herci rovněž výborní. Celé je to propracované do detailu a na výsledku je to vidět. Silné čtyři hvězdy. ()
Ťažká psychologická analýza posadnutosti ženou s hereckým kráľom všetkých trpiteľov Jeremym Ironsom (nikto neprežíva nedosiahnuteľnosť vytúženej lásky na filmovom plátne presvedčivejšie ako večne nešťastne zamilovaný Jeremy). Ešte pred posadnutosťou Juliette Binoche, facináciou lolitky Dominique Swain alebo podľahnutí M.Butterfly sa nechal očariť pôvabmi Ornelly Muti. Schlöndorff v intímnej dráme zobrazuje sebazničujúci nerovný vzťah bez budúcnosti s detailnou precíznosťou a v dobovom vykreslení záveru 19.storočia sa dostáva ťažkým spracovaním pod povrch. Problematickejšie je to so záverom, kde sa snaží uzavrieť príbeh (zrejme tu má ísť o spojenie určitej linky z knihy so záverom), ale aj tak ide o zaujímavú komornú mikroštúdiu. ()
Literární díla francouzského spisovatele Marcela Prousta se těžce čtou, rozumět jim vyžaduje notnou dávku sečtělosti a tak si dovedu představit, jakou těžkou práci s tímto dílem měli scénáristé. Nicméně film (ač ve svém počátku velmi nudný), ukazuje na "lepší společnost" a jejich společenský život v polovině 19.stol. velmi zdařile. Postavu syna "zbohatlíka" Swanna ztvárnil JEREMY IRONS a krásnou něžnou prostitutku půvabná ORNELLA MUTTI. Dle ruských spisovatelů bych označila Swanna jako "lišnoj čelověk" t.j. zbytečný člověk, který se nudí a zoufale něco hledá, co by naplnilo jeho život. Zamiluje se do kurtizány a ačkoliv ví, že jej v případě sňatku společnost nepřijme, přesto hnán až nemocnou žárlivosti pronásleduje Odetu na každém kroku, vyčítá, vyhrožuje. Je tam, několik erotických scén, které svým naturalismem jakoby do tak "fajnového filmu" nezapadají. Bez toho bych se obešla. Jednu z vedlejších roli hraje ALAIN DELON (gaye), až jsem se divila, že tento herec drsných chlapců v dámských ložnicích, takovou roli vzal. Zahral to však výborně.( Celkem vzato se na tom nedalo nic zkazit). Dávám filmu lepší průměr vzhledem k 5 megastar, které ve filmu hrály. ()
Pustit se do Prousta je prostě vražedné. Schlöndorff se popral jen s částí Hledání ztraceného času a proto neměl ani tolik práce, jako tvůrci filmu Čas znovu nalezený. Je to jakási studie mužské posedlosti ženou, stravující žárlivosti a neschopnosti vymanit se ze spárů objektu vášně. Takové typy umí Jeremy Irons zahrát opravdu dobře (viz Lolita, Posedlost). Celkově je film hlavně díky dobré kameře spíš pastvou pro oči než co jiného. ()
Velké zklamání. Ještě, že tam hrála alespoň Ornella. Je to zdlouhavé, nudné. ()
Cira retronuda, naviac ma nebavili ani kecy o zdegenerovanej parizskej slachte ...... rovnako zdegenerovana bola napriklad aj starorimska slachta za prvych rimskych cisarov - sak ta parizska slachta aspon mala koho kopirovat, ze jo - to je dnes uz folklor : 5 % ()
Upraveno v září 2021. Swannova láska, to jsou radosti, strasti, ale i úpadek pařížské aristokracie z přelomu 19. a 20. století. Marcel Proust si prostřednictví románového cyklu "Hledání ztraceného času" otevíral tepny i vnitřnosti svých vlastních niterných úzkostí, zbavoval strachu a hroznů hořkosti svou útlocitnou duši ze světa a života, který ho fascinoval, pohlcoval, děsil a odpuzoval zároveň. A sexualita byla citlivější oblastí v homosexuálních nástrahách lidských potřeb a plnohodnotné společenské přijmutí vždy dbalo na sociální vhodnost jedince. Volker Schlöndorff svou filmovou adaptaci zaměřil na jemné vykreslení atmosféry z nejlepší společnosti, s vůní jejího sebevědomí i pochybností jejich slabých článků. Žárlivost ve flagelantské vitráži je nejhlasitějším lidským pudem filmu, zbytky jsou vyplněny stavovskou nadřazeností. Obrazy Svena Nykvista přetékají bohatstvím času vybrané společnosti, dekoracemi Philippa Turlureho i řasenými kostýmy Yvonne Sassinot de Nesle. Nejzkoumanějším objektem je Charles Swann (dobrý Jeremy Irons), bonviván, který sice překonal své stigma židovského původu, ale ne už tak volání tělesného pudu. Jeho žárlivost jest potom více sebezáchovným pudem obav ze stavovské ostrakizace. Hlavní ženskou postavou je Odette de Crécy (zajímavá Ornella Muti), kurtizána, obtékána mužským i ženským zájmem. A zatouží po jisté i zajištěné budoucnosti. K výrazným postavám patří také Swannův poslední zbývající přítel s vlastní intimní slabostí Palamède de Guermantes, baron de Charlus (příjemný Alain Delon) a bývalá Swannova milenka, vévodkyně de Guermantes (šarmantní Fanny Ardant). Z dalších rolí: Charlusův bratr, vévodkyň manžel de Guermantes (Jacques Boudet), Swannův přetížený kočí Remi (Vincent Martin), bohatá, elitě nevkusná a Odettu nahánějící paní Verdurin (Marie-Christine Barrault), Charlusův objekt touhy (Nicolas Baby), člen hlučné společnosti Dr. Cottard (Jean-François Balmer), prosťounká prostitutka Chloé (Anne Bennent), Swannův spolehlivý komorník (Marc Arian), Odettin nápadník Forcheville (Geoffroy Tory), nebo klavírista François Weigel. Swannova láska je ilustrativním nastíněním prostředí pařížské aristokracie na konci 19. století a intimní nedůvěrou lidské duše. Esteticky lahodná podívaná. ()
Swann hledá skutečnou blízkost a nechce se spokojit s nahrážkami. Někdo nachází blízkost v hudbě, která ač je vlastně jen sled po sobě jdoucích tónů, vyvolává v nás emoce, neboť si ji spojujeme v celek a dodáváme ji význam (posluchačka koncertu), někdo v peprných večírcích, kde se vyprávějí lascivní historky a sní se o dálekých zemích. Swann chce vystoupit ze své samoty, jenže je tu jen jediný prostředek - fyzická láska, ale nikoliv ta parodie na ni ve veřejném domě, ale ta skutečná. Jenže kdo má jistotu, že se mu ten druhý oddává z čisté lásky? Film je sice natočen skvěle a díky němu skutečně strávíme den ve společnosti povrchní nudící se společenské smetánky, ale ke konci bohužel trpí tezovitými proslovy, které mají osvětlit podstatu viděného, jenže připomínají fráze ze školních učebnic. Kdyby scénaristé zapomněli, že točí velkou literaturu, mohl film dopadnout daleko lépe. ()
Děj: žádný. Akce: žádná. Napětí: žádné. Humor: jděte! Postavy chodí od ničeho k ničemu, plkají o umění a myslí na sex. S postupem času začnou plkat o sexu a myslet na blbosti a na konci se konečně dopracují k sexu, což jim ale nebrání v plkání o blbostech. Alain Delon má knírek à la Poirot a teplou roli, obvykle krásná Ornella Muti je rozčepýřená, špatně nalíčená a strašlivě nahastrošená a Jeremy Irons má skelný pohled nadopované veverky a sexappeal domácího spotřebiče. O lásku tady vůbec nejde. Swann je posedlý Odettou, která je nejen bisexuální, ale i lehčího zaměření. Ona ho má na vodítku a on se chová jako imbecil. Z Proustovy předlohy znám jen přebal a myslím, že u toho zůstanu. ()