Království Planeta opic

Popravdě musím říct, že jsem dostal přesně to, co jsem čekal. A i když jsem nevyhlížel zázrak, rozhodně jsem si hodlal v kině užít chytrou, dobře vypadající dobrodružnou sci-fi a to taky Wes Ball dodal. Jde o první díl nové plánované trilogie, takže spousta času se tu věnuje budování světa (ten se oproti minulému filmu dost změnil) a představování hlavních hrdinů. A stačí hned první scéna s nimi člověka strhne, protože Království Planeta opic vypadá nádherně a Ball navíc skvěle využívá atraktivní prostředí zničených měst, které si příroda bere zpátky. Jenže to je jen začátek. Na jeho novince je nejzajímavější samotná opičí společnost, naznačování, jakým způsobem a jakými směry se vyvíjí nová civilizace a jednotlivé opičí komunity. Noe je navíc vcelku sympatický hrdina, jiný než Caesar a do jisté míry trošku obyčejnější a s jednodušší motivací, ale jako průvodce při putování po světě, který vlastně musíme znovu objevovat, poslouží skvěle, stejně jako jeho lidská parťačka Freya Allan, u které dlouho není jisté,jak s ní budou tvůrci pracovat.    Jediná potíž tak tkví v tom, že kvůli dlouhé expozici a představování světa není příliš času na samotný děj, který je v poslední třetině trošku uspěchaný. Nejednoznačný záporák by mohl předvést s lepším scénářem ještě zajímavější věci a víc prostoru by si zasloužily i morální otázky, před nimiž někteří hrdinové stojí, ale zase rozumím, že do dvou a půl hodiny se nedá narvat všechno. To, co tam Ball narval, na povedenou dobrodružnou sci-fi, která bez problémů obstojí vedle předchozích dílů, bohatě stačí. A já doufám, že bude mít šanci ve vyprávění svého příběhu pokračovat. (09.05.2024)

V recenzích se pokouším vyhýbat klišovitým hláškám typu ''na to, že jsem nečekal nic dobrý'', ale tady nevidím zbytí. Zcela upřímně, na to, že Ceasarova (málem bych řekl Reevesova) trilogie patří mezi mé nejoblíbenější trilogie, tak jsem se pokračování této dokonalosti zkrátka bál. Naštěstí ale musím konstatovat, že to zlé ani náhodou není. Ano, je to jiné, a jak (a popravdě už z trailerů se mi nelíbilo, že orangutan nemá ty svoje epické tváře (to, co mu naroste až věkem) a že vypadá jako Oslík ze Shreka). Bohužel tváře opic jsou takové strnulejší, než jak to dokázali rozpohybovat minimálně v předešlých dvou filmech (a nebo se jen herci málo snažili, nevím), jejich hlasy (nejvíc Soony) působí až moc lidsky a nejsou tam ty (dokonalý) nedokonalosti z předchozích dílů, a celkově to někdy vypadá (především pak orli) jako plastelína - respektive že to je takové málo prokreslené v strukturách, i když se sem tam opravdu dokonalý záběr najde (úvodní scénka z minulosti - která je pro fanoušky Ceasara přítomnost, ale celé je to prakticky ještě dle propočtů budoucnost a prostě wtf - je perfektní). Největší problém mám ale asi s dějem, který především pak na závěr (kde se tedy ukáže skvělý záporák, kterého filmový svět celkově potřeboval) začíná nabírat na pár nelogičtnostech a občas se zamyslíte,''jak je možný, že je tohle možný...'' Největší problém mám asi s lidma, především pak s Mae, která mi od chvíle, co promluví (což není spoiler, koukněte na trailery) nějak trošku lezla na nervy a se svým charakterem silné hrdinky si mě opravdu nezískala (i když mi bylo řečeno, že lidi by v podstatě věci pro svou záchranu vlastně udělali cokoliv, asi souhlasím). Jinak jsem teda ale z filmu uchvácen. Ano, nebýt sešlápnutí z plynu dokonalosti na závěr, za mě by se jednalo o pětihvězdičkovou záležitost. Minimálně první hodina šlape jak hodinky, člověk má opravdu strach a celkově i ten kinozážitek za to stojí. Proximus je (jak jsem říkal) dokonale zlý zloduch (a vlastně i prokreslený, na to, že coby postava není zvlášť chytrý) a Noe důstojný (i když ne až tak moc zajímavý) nástupce za Ceasara. Film má v sobě hromadu myšlenek a podobenství a i samotné záběry toho dokážou předat tolik, že za mě se jednalo o téměř tu pětihvězdičkovou záležitost. Především tedy pak ještě vchválím výpravu, i když popravdě nevím, co bylo reálné a co ne. A ten směr ke knižní předloze začíná být značný. 8/10 P.S. Orel, který má peříčka až k pařátům, opravdu nebude chytat ryby - minimálně ne přímo z vody (27.05.2024)

Oslavovaný vizuál je práve to, čo u mňa dáva body dolu, od poslednej časti to je už predigitalizované a namiesto hraného filmu skoro animák. Evolučný vývoj u opíc tu síce postupuje do doby bronzovej, ale za mňa si takú planétu nemusím pozrieť v nejakej dystopii, takýchto planét je v niektorých európskych metropolách ako na dlani a hlavne naživo. Len nejde o evolúciu, ale devolúciu. (24.05.2024)

Planeta opic, počínaje rokem 2011, je možná nejvíc nedoceněná blockbusterová série současnosti. A ne ani tak z hlediska hodnocení, ta jsou zpravidla pozitivní, ale z hlediska pozornosti, kterou přitahuje, resp. nepřitahuje v poměru k tomu, o jak kvalitní filmy se jedná a jakou by si tím pádem zasloužila. Wes Ball byl pro mě neznámá, protože Maze Runnera jsem neviděl. Ukázal se nicméně správnou volbou, skvěle navázal na Caesarovu trilogii a stejně jako jeho předchůdcům v minulé dekádě se mu povedlo najít ten správný balanc mezi modernizací konceptu a poctou původní Planetě opic, na kterou se zde odkazuje opět poměrně frekventovaně. Např. scéna s panenkou byla až mrazivá. Ball si dává záležet na expozici, ve které představuje postapokalyptický svět i hrstku hlavních postav, se kterými pracuje dostatečně na to, aby vám v závěru na jejich osudu záleželo. Noa sice není Caesar a asi mě i trochu zklamalo, že to není ani jeho potomek, ale hlavní roli utáhl a pokud by se k jeho postavě vrátily i další díly údajně plánované trilogie, tak bych se nezlobil. Příběhově je to opět velmi silné, což je nadále jednou z devíz, kterou se tahle série může pyšnit. Kde jiné blockbusterové produkce mají na prvním místě bezmyšlenkovité atrakce nebo na sílu tlačené a kontextem příběhu neopodstatněné kvóty, mnohdy na úkor kvality, tam Planeta opic stojí na silném scénáři a pečlivém budování fikčního světa, který nabízí skutečně chytrou politickou a společenskou alegorii bez těch nejotřepanějších klišé a ze které, světe div se, nemáte pocit, že si zrovna procházíte lobotomií. Audiovizuální, trikovou a všeobecně technickou kvalitu to má opět prvotřídní. Hudebně to odkazuje na Giacchina i Goldsmithe, nějaký nový výrazný motiv si ale z hlavy nevybavuju, snad jen u scény s orlem. Byl jsem v imaxu cca 10 dní po premiéře, moc lidí v něm nebylo. Otvírák to nicméně mělo slušný a v kontextu globální krize v návštěvnosti kin je těžký odhadnout, jaká čísla budou považována za úspěch. Byla by ale hrozná škoda, kdyby takhle kvalitní práce nebyla odměněna odklepnutím dalšího dílu, se kterým se evidentně počítalo. (21.05.2024)

V souboji těchto Opičáků a Konga (x Godzilly) na blockbusterovou zábavnost jednoznačně vítězí Kong. Tady se jede příběh mnohem komornější než v předchozích třech filmech, ale neubralo se zároveň s tím na stopáži, takže se film místy dost nepříjemně táhne - zvlášť když nemá už ani moc zajímavé postavy o které se opřít, a příběh taky není z nejchytřejších. Což tedy v sérii není nic nového, nová trilogie Planety Opic nikdy nebyla nic víc než trochu hloupý blockbusterový nadprůměr - a to se evidentně ani do budoucna nezmění. 7/10 (31.05.2024)