Království Planeta opic

Cézar je mrtev, ale jeho odkaz přežívá - byť ve zvrácené podobě! I když jsem neviděl Válku o planetu opic, šel jsem do kina na nejnovější příspěvek z postapokalyptické opičí ságy, jelikož se jedná o čerstvý restart(?) této série. Království Planety opic je po audiovizuální stránce opět podmanivou podívanou, která stojí zejména na úžasných CGI opicích. Příběhově sice nemá film moc čím překvapit, přesto se na něj díky výše zmíněnému líbivému vizuálu a pravidelně dávkované akci velmi dobře dívalo. Zaujala mě postava bodrého Raky(ho) a též linie s chovem orlů (zde jsem si vzpomněl na ikrany z Avatara). Jsem zvědavý, jestli v následujících letech vznikne nějaké pokračování, jemuž bych se určitě nebránil. (30.05.2024)

Jako reklama trikových studií to funguje perfektně. V žádném jiném ohledu to nefunguje. Doteď netuším, jak vlastně fungoval celý ten svět, ve kterém se to odehrávalo (mnoho generací po poslední "Planetě opic"), co bylo ve kterou chvíli v sázce a co koho motivovalo dělat to, co dělal. Jestli si vzpomínáte na divnou filmovou sérii "Maze Runner", tak tu režíroval stejný člověk a je to vidět. (08.05.2024)

Když nad tím hlavně ve v logice skřípajícím finále moc nepřemýšlím, tak se Planeta Opic naprosto fikaně vyvinula v úžasně atmosférické post-apo dobrodružství, na které bych se dokázal dívat hodiny. Hodiny! Jedná se vlastně o překvapivě fungující slepenec několika žánrů (thriller, akce, horor, i detektivka apod.), kdy na sebe jednotlivé fragmenty přirozeně navazují a vzájemně se neruší. Neskutečné triky určitě vyhrají Oscara, a jinak celkově radost pohledět. Znovu to ve mně probudilo takový ten filmový úžas z nových zážitků. [Kino MAT] (08.05.2024)

Popravdě, tohle jsem nečekal. Návrat po sedmi letech od završení novodobé opičí trilogie, navíc s novým autorským týmem a dějovým posunem o pár generací kupředu, to nemůže klapnout. To bude jenom ždímačka značky pro dvanáctileté kluky. Hovno. Od začátku do konce totální nářez, audiovizuální hostina jak z partesu, skvěle napsané a hlavně plnotučné dobrodružství bez mezer či hluchým míst. Něco takového už jsem v kině dlouho neviděl. Opulentností bych to přirovnal ke druhému Avatarovi, jenže u něj jsem po 120 minutách usnul (v kinosále!) a nic si z něj nepamatuju. Je až neuvěřitelné s jakou razancí do toho Wes Ball šlápnul a já už teď jenom natěšeně vyhlížím pokračování. [kino Luna, s Jonášem] (16.05.2024)

Teď mě nechápejte vůbec zle, Království planety opic není rozhodně špatný film, jen mně přišel hrozně předvídatelný. Asi jako něco, co už jsem viděl v předchozích třech filmech, kde to bylo vždycky o fous lepší, napínavější a hlavně s lepší atmosférou. Tady už jsem tak nějak od začátku tušil, kam to celé směřuje a jak to asi dopadne. A trefil jsem se skoro přesně. A hlavně, jak už to tady někdo píše pode mnou Noe není Ceasar, jestli to vůbec lze o digitální opici takhle říct. Chybí tomu prostě ta třešinka, která by mě donutila, abych tomu napálil aspoň ty čtyři pecky. I přes poměrně povedený, úplný konec. (01.06.2024)