Atlas ptáků

Ne tak iritující jako předchozí Pýchův scénář, přesto stále plné nepochopitelných momentů (ti směšní mluvící ptáci byli asi vrchol) a celkově prostě hodně zvláštní, ale takovým tím nesympatickým způsobem. Námět o ukradené identitě a zpronevěře mi sám o sobě přijde velmi dobrý a dramaticky nosný, ale nesmělo by to být podáno tak divácky odtažitým (a relativně i nevěrohodným) způsobem (těžko věřit, že by v reálu Marii něco takového prošlo bez povšimnutí kolegů, byť se film snaží této námitce předcházet sdělením informace, že Ivo měl vůči ní černé svědomí, a proto jí dal ve firmě velkou autonomii, což je ale opět - skoro až komicky - nevěrohodné, protože předpokládám, že Pýcha/Omerzu o finančním řízení podniku nevědí asi nic). Nedivím se proto místnímu nevalnému hodnocení, ani mě to bohužel moc neoslovilo (a to se mi přitom Omerzovy předchozí filmy líbily). (13.03.2022)

KINO Scala - úvod s Miroslavem Donutilem/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 6/10 Kamera 7/10/// PLUS: především kvalitní zpracování ve všech ohledech, uvěřitelné herectví (především Donutil, Křenková), civilnější a skromnější herecký projev (Kotek, Pechlát). typově dobře obsazeno, zajímavé ozvláštnění díky přidaným ptákům MÍNUS: mě film nenudil, naopak jsem byl napnutý a vtáhnutý do děje, ale dokáži si představit, že nudit i může a také je silně depresivní, není to pěkný film na vylepšení nálady, a úvod před filmem mohl být delší, ale když nikdo neměl otázky.../// Shrnutí: Primární narativ vidím jako sondu do korporátu. Do prosperující firmy a do výkladu jejího rozpadu, když zakladatele dožene jeho minulost. Uvěřitelný námět, který si jistě nejednou stal. Loajálnost syna i zetě je možná trochu překvapující, ale je také uvěřitelná a sympatická. Dialogy jsou rovněž poměrně reálné. Náročnější film, který cíleně nevyhledávám, ale jednou se určitě dá zhlédnout./// Celkem 70%/// (30.09.2021)

Kdo je straka? Kdo je kavka? Vrabci si už štěbetají na střechách o tom, jak jezeďačka bláznivá naletí a patriarcha, v hnízdě sám, bude celý oškubán. Dlouho je držen divák v napětí, jak se všechno vyvine, aby ho na konci pustili bez nějakého výraznějšího efektu a to sdělení, jak vás vaše minulost dožene v budoucnosti, odletělo s hejnem špačků. Donutil při svém naplňování norského přísloví, že věrná láska, sáňkování a lov na ptáky netrvají nikdy dlouho, úspěšně střídal jen dva výrazy. Brzy zemřu a zemři.. (05.06.2023)

Olmo Omerzu měl velmi šťastnou ruku, když do hlavní role obsadil Miroslava Donutila. Ten se zde blýskl naprosto precizním hereckým výkonem. Snímek Atlas ptáků poukazuje na vskutku varovné skutečnosti, že na jedné straně se dnešní člověk „těší” z vymožeností soudobé civilizace a na straně druhé se zaslepeně stále donekonečna žene za mamonem. Peníze a bohatství se stávají modlou, které se klaní! Prostřednictvím (příznačně symbolického) ptačího švitoření pak tvůrci vložili do příběhu několik životních mouder, přičemž většinu z nich jsme už někdy někde slyšeli. Problém však spočívá v tom, že jsme se jimi nikdy pořádně neřídili, nebo spíš asi ani nechtěli řídit. A možná právě tady tkví jádro pudla, proč film mnoho diváků neoslovil. (80%) (24.03.2022)

Rodinné drama, které se může opřít zejména o vynikající herecké výkony - Miroslav Donutil i Alena Mihulová ze sebe vydali vážně maximum. Atlas ptáků je prostě herecký film. Scenáristicky totiž bohužel docela pokulhává, ačkoli by vás na začátku asi nenapadlo, co bude jedním z ústředních témat (a já vám to neprozradím). Pokud si chcete po delší době užít herecký koncert Miroslava Donutila na velkém plátně, mohu vám snímek určitě doporučit. Možná ale budete zklamáni z celkového vyznění a "ptačích metafor". Já mám od Olma nadále nejraději jeho předchozí dílo. (24.08.2021)