Nastala chyba při přehrávání videa.
  • vitekpe
    ***

    Tahle padesatkova barevnost se mnou zatim nic nedela, preferuju cb. Film je pekna scenaristicka divocina a nejlepe by zapadal do kategorie "romanticky" nebo "melodrama". A protoze ani Jane Wyman neni zadna extra trida, davam prumerne hodnoceni. .. Treba tomu casem prijdu na chut, ale v soucasnosti to vidim takto.(2.4.2009)

  • MrCreosote
    ****

    Nádherná posedlost je zdánlivě postavená na sérii náhod, jejichž provázanost ale vytváří pevně sevřenou strukturu a jednoduchou dedukcí by se už po 20 minutách dal uhádnout celý děj. Tahle ucelenost může působit klišovitě, v nablýskaném melodramatickém světě Douglase Sirka plném barevně sladěné výpravy a pečlivých kamerových kompozic vypadá naivně upřímně i přirozeně zároveň. Slabší 4*.(15.7.2012)

  • Martin741
    ***

    Cely film je postaveny na serii nahod, ktore spolu zdanlivo nesuvisia .. ale len zdanlivo. Roka Hadsna naznasam a prism mam zurivy odpor k jeho odpornym, prersladenym komediam. Fuj, mnohe z nich su tak sladke -az su odporne. Toto je len taka odlahcena spolocenska konzervacka - riesia sa tam hlavne kadejake ludske emocie, dejova linia ani poriadne nejestvuje : 42 %(9.6.2018)

  • Streeper
    ***

    Opravdové romantické drama z 50.let s velmi charistmatickým hercem, který si film ukradne jen pro sebe. Líbil se mi jeho rozvoj postavy, od namyšleného frajírka po velmi kultivovaného doktora a co ho změnilo? No přece láska, jak to tak bývá ve všech filmech. Jane Wyman, vůbec netuším co si o téhle blondýnce mám myslet. Rozhodně bych si jí nevybrala do takového filmu jako hlavní a ústřední ženskou postavu, protože (omlouvám se) ona není vůbec hezká, vůbec to není žena, do které by se zamiloval každý chlap, za kterou by se každý otočil. Marilyn Monroe by se do té role možná hodila daleko vice. Jane Wyman prostě není herečka, do které by se divák zamiloval, naopak občas mi byla I protivná.(2.3.2018)

  • Marla Singer
    **

    Trpěla jsem – strašně. Chvíli jsem přemýšlela, jestli si v sebeobraně nevyškrábat oči, ale Sirk by podobný extrém jistě považoval za poctu svému filmu... Většina hollywoodských melodramat má vedle Magnificent Obsession grády asi jako sunárek a pokud jde o vašeho prvního Sirka (v mém případě ano), žádný komentář vás na něj nepřipraví. Na druhou stranu, pokud na danou hru přistoupíte, zatlačí vás do křesla už jen zavilá urputnost děje pokračovat. Fascinovaně zíráte přes kolik tragických událostí, absurdně vykonstruovaných náhod, osudových setkání, toporných dialogů a hystericky přepjatých pohnutí lidské duše se musíte proklestit ke kýženému happyendu. Na vedlejší dráhu pak odsunete i takové obskurnosti jako andělský chorál coby hudební podkles nebo Merrickovu horkou linku s božským vnuknutím. Pozitivně překvapí jen kvalita obrazu: vizuál je zpracován v nejlepší tradici padesátých let a hraním si s technicolorem připomíná Hitchcocka (syté barvy v kontrastních kompozicích), ikdyž většina si na to asi nepotrpí. Vše podtrhává vcelku pravděpodobná teorie, že extrémní poloha filmu byl autorův záměr – což Sirka usvědčuje jako jednoho z největších sadistů komerční kinematografie.(15.11.2012)