Poslední představení

Pozitiva jsou tu vesměs už rozebraný a nebudu je přežvýkávat :-). Tak jen několik útržkovitých dojmů "tehdy a ted": NBA jsem jako náctiletej docela sledoval, takže Bulls a M.J. jsem samozřejmě silně vnímal. Jordan nebyl úplně můj nejoblíběnější hráč, ale Bulls jsem to docela přál. Snad vyjma soubojů s Utahem, kde mi byl Mailman rozhodně sympatičtější... Jména jako Horace Grant, Cartwright nebo Kukoč ( toho bylo v dokumentu hodně málo! ) bych dal dohromady i bez dokumentu. Samozřejmě Pippen - velkej borec. Zajímavý, že třeba Rodmana si z tý doby nepamatuju vůbec... Vycházely různý články, jak se kdo po epizodách cítí nebo vypadá a omílala se kontrola M.J. nad dokumentem - ovšem neřekl bych, že z něj vychází jako nejpozitivnější figura. Ale je z toho vidět, čím jsou ty úspěchy vykoupený. Kdyby nic jinýho, tak kvůli 7. dílu si to ten plnej kotel zaslouží ( matně jsem si vybavil, že hrál baseball, ale jaký to mělo důvody! ). A zmíním ještě dvě jména - Jerry Krause, pro mě doteď zcela neznámý, ale je velká škoda, že se k tomu nemohl vyjadřovat live. A hlavně Phil Jackson! Ano, ten který dal té sezoně i dokumentu téma a název. Toho uznávám nejvíc, víc jak M.J., protože to dokázal znovu. S Lakers. What time is it? GAME TIME (15.06.2020)

Kdykoli jsme byli v těláku nuceni basketbalovat, přišlo mi to jako ztráta času. Podivná pravidla toho co je faul a co ne jsem nikdy nepochopil, u nás se vlastně nepískalo nic takže nebylo co chápat. Kromě Jordana znám jen pár NBA jmen (Bryant, O'Neil, Jabbar, Lebron) potenciál ideálního diváka tedy postrádám. Po Drive to survive má u mě jakákoli sportovně laděná série Netflixu předplacené místo v obýváku, po osmi dílech Posledního představení bych rád napsal, že Bulls ho mají v mém srdci ale nemůžu. Chápu výjimečnost sledované dekády, v charakterech ale vzory nevidím, velkolepé úspěchy nepamatuju, Jordan se s postojem 'tos neměl hochu' strašně opakuje. Kvalita zpracování odpovídá červenému eNku, postavy mají co říct, konfrontace, vykopávání válečných seker, vyříkáváni si zaprášených křivd, ale taky spousta dobrého, respektu, malých a velkých gest, zákulisních třenic, až fanatického přístupu a rutiny... Netflix vyprodukoval osm hodin materiálu, který klape, absolutní hodnocení je na místě. (02.06.2020)

Ako, samé 5ky tu padaju a 97% hovorí za všetko. Jeden z naj dokumentárnych seriálov na netflixe, to môže byt tiez pravda. Basketball ako tak vôbec nesledujem a NBA by ma určite nebavila. Chicago Bulls ale je asi pre mňa osobne najznámejší klub a M.Jordana uznávam. Určite patrí k tým najlepším basketbalistom dekády. Ale ako športový dokument ma o trochu viac očaril futbalový sunderland. Aj keď, posledné časti boli parádne. 4* (18.06.2020)

Vůbec bych se nedivil, kdyby se nakonec Poslední představení v místním žebříčku vyhouplo úplně na příčku nejvyšší. I když ho nelze brát jako čistokrevný seriál, ale spíše jako dokumentární ságu. Ságu o asi nejlepším basketbalistovi historie, alfa alfě, černému Ježíšovi, Michaelovi Air Jordanovi, který tenhle na první pohled "tuctový" sport dokázal v dobách své největší slávy zpopularizovat tak, že se z něho stal jeden z nejznámějších lidí na zeměkouli. Těchhle deset dílů sleduje jeho basketbalové začátky, vítězství a prohry, jeho draft do NBA a pak hlavně jeho působení v týmu Chicago Bulls, kde se zapsal nesmazatelnou stopou a postupně během let pomohl tenhle průměrný tým vyzdvihnout až na úplnou špici NBA a vybojovat hned několik ligových titulů. Samozřejmě, že už je to přes dvacet let a všechno jsem si nepamatoval, proto jsem byl moc rád, že jsem si to po tak dlouhé době zase trošku osvěžil. A musím teda říct, byla to jízda! Hlavně poslední zápas a poslední minuta, to je něco, co se jen tak nevidí a teď už můžu s klidem říct, že ani nezapomíná. Možná byl Michael Jordan až moc tvrdý ke spoluhráčům, občas sázel, nebo měl jiné neřesti, ale to je mi dnes úplně jedno. Pro mě bude navždy spjat jako basketbalista, který udělal pro zviditelnění toho sportu víc, než kdokoliv jiný před ním. A to je pro mě osobně ta nejlepší vizitka. (19.05.2020)

Hned na začátek se přiznám, že jsem Jordana neměl nikdy moc rád. A to z toho důvodu, že jsem fandil soupeřům ve finále, která jsem viděl a to Seattlu a hlavně o rok a dva později Jazzmanům. A ten prevít je prostě setnul. :-) Každopádně, co se týká dokumentu jako takového, kupodivu mě více bavila první polovina, která byla hodně ze zákulisí a nic jsem o tom nevěděl, protože jsem se o to nezajímal. Čekal jsem spíše, že mě budou bavit více zápasové pasáže, kde zavzpomínám na ty dávné roky, kdy jsem 3 roky po sobě sledoval finále. Velmi dobře zpracované, má to šťávu, emoce, je to zajímavé, dobře strukturované, bavilo mě to. Howgh! (27.11.2021)