Blízká setkání třetího druhu

Za největší plus považuji to, že se nedočkáme žádného tajení mimozemšťanů a už od úvodu je jasné, že to, co se děje kolem hlavní hrdiny, nebude vysvětleno jako souhra náhod. I bez toho má ale obrovskou sílu zkoumání signálů a přemýšlení o tom, co mají ty vize podivného kopce znamenat. Škoda jen, že tak podnětné dílo za svých čtyřicet let tolik zestárlo. Dlouhotrvající závěr sice potěší, ale už nemůže působit tak magicky jako kdysi. SPOILER Překvapuje mě, že se Spielberg nebál převracet klišé o šťastných návratech k rodinám a nechal Roye jít vstříc osudu. (23.06.2007)

Odzbrojující film, který stále dokáže ohromovat, zneklidňovat, děsit, probouzet zvědavost, bavit svým vtipem a napínat v detailech (když v jedné scéně opodál stojící televize zobrazuje horu, jejíž právě dokončený model stojí hned vedle, chtělo se mi na telefonujícího Roye řvát, ať se podívá na tu pitomou bednu..!). Blízká setkání třetího druhu jsou inteligentní limonádou a výbornou zábavou s mnoha sugestivními momenty, jejíž nejsilnější kouzlo spočívá v suverenitě, s jakou míchá snad všechny tradiční návnady na diváka do jednoho funkčního celku. Zbývá přičíst atraktivní UFO tematiku a vychází mi pravděpodobně nejlepší Spielberg. Ostatně, není schopnost míchat kvalitní filmové koktejly pro masy jeho dlouhodobou výsadou? Až člověka zamrzí, že se na stará kolena snížil ke kompromisům, jakým byl například druhý Jurský park nebo čtvrtý Indiana Jones... (28.12.2006)

Steven Spielberg, vynikající producent, dobrý osvětlovač, průměrný režisér a mizerný scénárista. Bylo by vůči němu milé říci, jak pozvedl žánr sci-fi filmu, dodal mu hloubku a mystérium, leč spíše opak je pravdou. Spielberg není žádný vizionář, ale surfař na módní vlně. V roce 1974 vydal jistý Charles Berlitz knihu s názvem Bermudský trojúhelník a fakticky stvořil (třebaže ta v náznacích existovala už předtím) legendu o této oblasti, v níž se údajně ztrácí lodě a letadla. "Fakta" z této knihy si Spielberg zapůjčil a bez ladu a skladu je do filmu, s prominutím, mrdnul. Uječeného vědce nechává nalézat v exotických pouštích loď Cotopaxi a křičet: "Cotopaxi, co ta tady dělá," a totéž i s letkou číslo 19. Mimozemšťany předvádí jako naprosto nelogické bytosti, které tu někoho v průběhu času unesou, jindy třesou barákem a nádobím, tu někoho opálí v temné noci, pár lidem vhodí do hlavy nejasnou myšlenku, jež jim rozvrací rodiny a chybět nemohou tajemně poletující světélka. Zkrátka canc, co shrnuje většinu populárních nesmyslů, které s sebou víra v ufounské manévry na Zemi nese, a jenž se vůbec nezajímá o logiku, která by za tím mohla být. Někdo by mohl namítnout, že např. nezahrnul kruhy v obilí, tudíž "tak lacinej zase nebyl", jenže chyba - ony se ty kruhy proslavily až v roce 1978 - o rok to minul, zatracená smůla. Jinak by tam jistě byly. Vzpomenu-li si na moudré, trpělivé a hrozivé mlčení monolitu z Vesmírné odysey, tak mi jsou emzáci, co akorát pípají, jednou komunikují kódem (btw - je zajímavé, že mají stejnou soustavu souřadnou jako lidé), jindy telemlžením a mají velké oči na zjevně přesvětlené planetě, dvojnásob nesympatičtí. Nu a hlavní hrdina, který postupně přijde o svůj tvar a zůstane mu pouze TVAR... stal se beztvarým. Nebýt jeho rodiny, jdu s hodnocením ještě níž. Protože bez ní jde o nesmyslný sled trikových sekvencí, jež mají jen o něco větší nárok na označení za umění než světelné efekty na lepší diskotéce. Slabé **. (04.10.2010)

Tak jsem to teda na podruhé dala. Poprvé jsem u toho usnula ... Předesílám, že nejsem milovníkem sci-fi, spíš se tomuto žánru vyhýbám. Ale jde o film natolik opěvovaný, často zmiňovaný, dobře hodnocený - zkrátka chtěla jsem si udělat vlastní názor. Už ho mám. Na mě to nefunguje, nudila jsem se. 23.8.2016 Třetí šance: Mnohem víc sleduji filmařinu - kameru, načasování, efekty, hudbu. Což je dle mého soudu známkou, že mě příběh nevtáhl dovnitř. Hodnocení zůlstává, oba tvůrci mají za sebou mnohem zdařilejší kusy. Spielberg Schindlerův seznam a Chyť mě, když to dokážeš, Hill Griffin a Phoenixová z roku 1976. (21.02.2014)

Podľa toho, aký na tú dobu astronomický rozpočet ponúkli Stevenovi na tento film, musel byť jeho študentský projekt 'Firelight' v tej dobe asi naozaj skvostným umením. Aj preto sa v tejto klasike stretávame s naozaj ešte stále zaujímavými efektami a trikmy, nemenej dobrým scenárom, ale aj skvostnou hudbou, tvoriacou skvelú atmosféru. Finále je však zbytočne preťahované. Je mi jasné, že diváci mali pred štyridsiatimi rokmi poslednú polhodinu v kine takmer vykĺbené sánky, no teraz je to už o niečom inom a šlo by to trošku skrátiť. Ale okrem toho naozaj spokojnosť. A okrem hereckého Richarda Dreyfussa k pozornosti navyše púta účasť Françoisa Truffauta. 80%. (17.08.2008)