Poslušně hlásím

Mezi atentátem na arcivévodu Ferdinanda a vyhlášením války Srbsku Rakousko-Uherskem(manifest císaře Františka Josefa mým národům) zahulákal Švejk:" na Bělehrad (přičemž on s vyrazil přes marškomupačku na Budějovice a pak na úplně jinou frontu - ruskou)." A ozvaly se první vystřely první světové války (zprvu známé pod komerčním označení velká válka). Jaroslav Hašek svým Švejkem hezký vybarvil válku, která se z malé války proti Srbsku stála válkou velkou. Film je takovou klasikou, že ani srovnáván s knihou, jak to bývá u jiných filmů. Komentář psán 100 let po vypuknutí první světové války. (28.07.2014)

Ano, pořád se jedná o ty slavné a nezapomenutelné eskapády vojáka Švejka, pořád je to vtipná klasika, ale bohužel - platí pravidlo o dvojkách a tento film je horší. Herectví hlavně pana Hrušínského je skvělé, pořád se filmem nese vtip a jakási noblesa, prostě to není typická dnešní trapná komedie, ale jak říkám, bohužel je film horší... (26.06.2013)

Druhý díl mám ještě radši než jedničku. Děj je lépe ucelený, skládá se pouze ze tří částí - cesta vlakem, anabáze do Putimi a na frontě. Výraznější figurky než v prvním dílu. Poručíka Duba zvládl František Filipovský mnohem lépe než Bohouška Bretschneidera. Strážmistr Flanderka je jednou z nejlepších rolí Jaroslava Marvana, vůbec celá atmosféra Putimi je prostě rozkošná. A žrout Baloun je snad životní roli Milany Neděly. Partnerství Hrušínský-Beneš bylo stabilní jak ve filmu, tak na divadle. Poslušně hlásím je jednou z nejvydařenějších veseloher padesátých let, snad pouze ta scéna z bordelu byla zbytečná, i když uznávám, že bylo potřeba ukázat jednu z ikon habsburského mocnářství, která byla v tehdejší historiografii vehementně zdůrazňována. Mimochodem objevuje se zde po 15 letech Věra Ferbasová (spolu s Jiřinou Steimarovou a Ljubou Hermanovou), prvorepublikové hvězdy měly při obsazení zřejmě přednost - Drei Kronen für einen Mann!!! (07.12.2003)

Trochu méně legendární, co se týče četnosti nesmrtelných hlášek, než dílo první, ale nikterak horší. Jeden z vrcholů československé kinematografie v úpadkových 50. letech, kterému se také zdárně vyhnula tehdejší komunistická budovatelská rakovina. I když nějaké to rouháníčko tomu možná malinko šlo na ruku, sprosťárničky už nikoli. Já tady sice teď dorovnávám na 3:3 s prvním Švejkem, ale jsem rád, že se naskytl prostor tento film zhlédnout zevrubně a ne jen útržkovitě, jako doposud snad vždycky. A taky jsem s ním moc a moc spokojený, jenom k těm čtyřem přeci jen chybí nějaký ten větší kousek. (03.02.2022)

Nepřekonatelný film, kterému se podařilo na plátno převést Haška tak, že by se u toho asi i on lámal smíchy. Ať jsem to viděl poprvé, podruhé, potřetí..., stále dokola a dokola jsem se nemohl dost vynasmát všem Švejkovým kouskům, řečem a samozřejmě i nepřeberné spoustě dalších skvělých postav, které se ve své směšnosti a rázovitosti doslova předhání. Nelze než vyzvednout především osazenstvo putimské četnické stanice v čele s Jaroslavem Marvanem, jež nádherně dokládá český vztah k císařpánovi a celé staré dobré monarchii. Neprávem nepřipomínaná a opomíjená je pak též již ne tak úsměvná, ale náramně ilustrující maďarská role Vlastimila Brodského. (14.01.2005)