Jan Hus

I po 60 letech od vzniku má tenhle film svojí sílu. Hodně jsem se obával, jak moc do děje zasáhla tehdejší doba nejtvrdšího komunismu, ale i přes mírné odklony od historie mi to jako žádná rudá propaganda rozhodně nepřipadalo. A hlavně, většina toho, co Hus v podání výborného Zdeňka Štěpánka v tomto filmu říkal, má podle mě univerzální platnost dodnes. /80% a 4*/ (27.07.2015)

Otakar Vávra byl zkušený a spolehlivý režisér, původním povoláním architekt a měl smysl pro kompozici, což je na tomhle filmu vidět. Davové scény mu šly od ruky a měl taky podporu vedení Československého filmu, takže na výpravě se nešetřilo a měl k dispozici ty nejlepší herce. Však taky film svým národovectvím dokonale odpovídá tehdejší oficiální ideové doktríně. Ten protiněmecký osten je jasně patrný. Ve stejné době se třeba v Itálii natáčely výborné neorealistické filmy a moderní kinematografie směřovala jednoznačně jinam. Samozřejmě, že se středověkou českou historií tenhle film zas tak společného nemá. Nicméně pokoukání je to slušné. Celkový dojem: 60 %. (16.06.2006)

Tak nám upálili Mistra Jana ... REVOLUCIONÁŘE. Nevadí mi obraz kazatele, modelovaný dobovýma očima a dobovou ideologií. Proč by měl ? Kolikrát už jsme vzali osudy historických či bájných postav do svých rukou a uzpůsobili je k obrazu svému ? Kupříkladu takový král Artuš nebo Robin Hood o tom - potažmo o nás - vědí své. A byl snad středověk skvělým místem pro život ... pokud jste nepatřili k privilegovaným vrstvám ? A čistě mezi námi: S ohledem na dobové zvyklosti nemuseli mít na růžích ustláno ani ti, kdož si tehdy žili na výsluní. Víte ... historie se opakuje - svým způsobem ... honba za mocí a za mamonem je věčná jako lidstvo samo - a tak si dál hrajeme na bohy či alespoň na jejich příbuzné a známé, ti movitější z nás rádi leckoho a leccos uplácejí nebo jsou upláceni nějakou formu odpustků ... a vědomě i nevědomě přičinlivě prohlubujeme příkopy mezi těmi z nás, kdož jsou za vodou - a množinou všech ostatních, kteří se brodí špinavou dravou řekou či jsou unášeni jejím mocným proudem. Jen forma je uhlazenější - umně změkčovaná záchytným sociálním systémem a překrývaná jak reálnými, tak i fiktivními zástupnými problémy ... všech myslitelných menšin, zejména těch, které se umí nejhlasitěji ozvat. Netuším, co nastane, až svou nadbytečnou pílí či naopak přirozenou leností a svými prý pokrokovými ústupky dostatečně rozebereme, rozvrátíme a zavrhneme náš dosavadní způsob života, protože vždycky platilo a platí, že všeho je pouze do času ... v každém případě doufám, že už to nebude moje starost. (08.07.2020)

Četnost slov „pravda“ a „lid“ v tomto filmu je až maniakální. Jakožto falešný propagandistický kýč to ovšem není až taková hrůza jako panslavistický Jan Roháč z Dubé z r. 1947 (!). A Štěpánek narozdíl od ochotníka Korbeláře hraje, hraje přesvědčivě a místy je strhující. Jeho Hus dokáže být i vtipný. Lze nalézt několik pozoruhodností (třeba kardinálovo zděšení: „Jsi tak prostý nebo tak ďábelský?“) a proč nepřiznat, že při finální Žižkově přísaze mi šel mráz po zádech. Nesetkávám se často s tak působivou poslední pětivteřinovkou, která sama zvedne vyznění celého filmu o patro nahoru. (Geniálně řešeno: kdo je tato dosud komparsní postava posluchače Husových kázání, víme jen z učebnic dějepisu; jakož i to, co bude následovat.) Na hru o socialistickém revolucionáři se nakonec dá přistoupit, jen ať mi nikdo neříká, že je to historický film. K tomu viz komentář Subjektivův, sice torzovitě, ale pro hrubou představu zcela dostatečně. Já se zde jen pozastavím nad detailem, že za celou dobu ve filmu ani jednou nezazní jméno Wiklif. Jak by také mohlo, když je to o socialistické revoluci. Pokud jde o konkrétní fakta, tak v době zlovolné popravy tří tovaryšů Hus nebyl vůbec v Praze. Po návratu se první neděli, vzdor obecnému očekávání, o celé události ani slovem nezmínil. Teprve když šly hlasy, že mlčí ze strachu, zvedl o tom veřejnou řeč. Shrnuto: Vávrův Hus je zfalšovaný Hus, Štěpánkův Hus ovšem dokonale odpovídá národní legendě o svatém mučedníku mistru Janovi. (29.08.2011)

Jeden z mála českých velkofilmů s působivou výpravou a dobrými hereckými výkony. Sice byl komunisty ideologicky zneužit (jsou zde patrné protiněmecké a protikapitalistické tendence), ale připadá mi to od nich jako házení bumerangem, když Jan Hus (skvělý Zdeněk Štěpánek) tvrdí, že se nemá poslouchot špatná vrchnost. Snad jedině mě trochu mrzí, že je zcela opomenut Jeroným Pražský, který byl pro stejnou věc upálen na tom samém koncilu. Jan Hus chtěl návrat katolické církve k původnímu učení Ježíšově, kde rozhodně nebylo nic o hromadění majetku a moci. Ale tento odklon začal už po Ježíšově smrti a to samotným svatým Petrem, který zavedl celibát, aby kněží neměli potomky a mohl se kumulovat majetek. Šlo pouze o majetek a to pod jednou záminkou, že nechtěli připustit, že měl Ježíš kromě božské podstaty, také podstatu lidskou, víceméně to, že by Marie nebyla panna. A tak začalo hromadění majetku, touha po penězích a moci, což je něco, co odporuje učení Ježíšově a zákonům božím. Proto nikdy nemůže dojít k svateřečení Jana Husa, neboť by to bylo přiznání, že celou dobu lidem lhali. Vůbec jejich demagogie, aby jsi se smířil s chudobou a poslouchal, protože po smrti se dostaneš do království nebeského, je jen další šikovnou formulkou k hromadění bohatství. Skvělé jsou výkony představitelů katolické církve, kteří každého možného protivníka raději označili za kacíře a usmrtili ho, aby dál vyvolávali strach a ovečky je dál slepě poslouchali. Zejména: kardinál Pierre d'Ailli (Bedřich Karen), úlisný papežský legát (František Smolík), pokrytecký Štěpán Páleč (Otomar Krejča), který byl v uzavřeném kolektivu větší křikloun, ale na veřejnosti pokrytec, farář Jan, řečený Peklo (skvělý Vladimír Řepa) a papežský komisař Tiem (František Kreuzmann). Další zajímavé postavy: ustrašený král Václav IV. (Karel Höger), pražský purkmistr (Vladimír Leraus) a jeho úskočný synek (Rudolf Hrušínský), pražský konšel Štumpfnagel (Bohuš Záhorský) a císař Zikmund Lucemburský (skvělý Jan Pivec). Zkrátka je to velmi kvalitní film o zneužitelnosti moci ať duchovní, nebo světské, ke kterému ji pomáhá strach a kruté tresty a nevědomost tupých ovcí. Je to velmi vlastenecký film, také to bylo naposledy, kdy se Češi dokázali bránit, pak už je to vždy rychle přešlo. Jsou zde velmi zajímavé a stále aktuální myšlenky o špatnosti systému fungování společnosti, která je založená na moci a penězích. Otázkou pouze je, kdo se přidal k Janu Husovi z přesvědčení a touze po změně a kdo z vypočítavosti a touze po majetku. (10.03.2010)