Frankenstein

Tenhle film je pro mě srdcovkou. Byl to první černobílý horor, který jsem viděl a díky němu jsem se do tohoto žánru a obzvláště do snímků společnosti Universal totálně zabouchl. I když jsem ho viděl už asi počtvrtý, tak jsem byl až překvapenej, jak moc mě to zase bavilo, to se mi u moc filmů nestává, takže nezbývá než jít s hodnocením nahoru (23.07.2008)

První polovina filmu se dost vleče a nespasí to ani výborný Dwight Frye. Pak ale na scénu nastoupil famózní Boris Karloff a já nemohla odtrhnout oči od obrazovky. Odpudivá nelidskost mostra v kombinaci s jeho něžnou a nemotornou křehkostí zachycené ve scéně s holčičkou a květinami jsou Whaleovým mistrovským dílem! (01.08.2009)

Tento film porovnávam s Frankensteinom od Hammeru a tie ma bavili viac. Tu Frankenstein mi pripadal nevýrazný aj keď v niektorých momentoch mal pohlaď šialenca. Frankenstein od Hammeru bol ladený do gotiky a to mi tu tiež chýbalo aj kulisy boli fádne. Ale zas Karloff bol nezabudnuteľný. Absencia hudby mi vadila a tu veľmi chýbala. A aj preto film stratil na atmosfére i napätí. Film nedržal ako celok bol poskladaný z viacerých častí. Tak z tohoto filmu nie som nadšený, čakal som oveľa viac. (23.11.2014)

"It's alive!" Na prvý pohľad o kus slabšie než "Lugosiho" Dracula z rovnakého roku, ale zdanie môže klamať. Sila Frankensteina tkvie v detailoch. Je celkom pochopiteľné, že som sa nedočkal strachu, hoci Karloff je skutočne obludný. Viac ale zamrzelo, že oproti Draculovi je Frankenstein menej napínavý a atmosférický film, čoho dôvodom nie je nič iné, ako absencia hudby. James Whale je však zručnejší filmár než Browning a dve veci mu nemožno odopierať - vynikajúco zvláda davové scény, ktoré majú nádych pravej epickosti a herci pod jeho vedením podávajú omnoho sústredenejšie výkony. (7/10) (06.11.2011)

Velice váhám se čtvrtou hvězdou, avšak poslední třetina mě dostala. Ty první dvě se vyvíjí v poměrně nijakém duchu, i když se zde odehrávají opravdu zajímavé scény. Člověka (nebo alespoň mě) to ale nijak nenadchne a do děje jsem se vůbec nezažral, postavy se chovaly divně a dokonce jsem měl chuť sledování utnout něčím jinačím. Vlastně až na zmíněné postavy ale nemám odůvodnění, proč tomu tak vlastně je. Není to ani absencí hudby, která mi totiž absolutně nevadila, stejně jako například v mou vlastněné verzi Draculy. Naopak filmu dodává punc realismu, stejně jako ve snímcích dodržujících Dogma 95. Pocit nijakosti se však mění při patrně nejlepší scéně s děvčátkem u vody, od které začíná rozjíždět Boris svůj koncert a až do působivé scény s mlýnem může divák v klidu slastně mlaskat, slintat i chrchlat a po skončení má opravdu dobrý pocit, a o tom by to mělo být. (22.03.2006)