Pluj tiše, pluj hluboko

Robert kurva Wise! A zas výborně! Můj nejoblíbenější klasický hollywoodský režisér chameleon. Bez debaty s největším žánrovým rozptylem. A taky nejvíce nedoceněný, řek bych že i většina filmových fanoušků, co mají rádi starší filmy se při zmínce při tomto jméně nebude moc chytat. Přestože budou znát některé zásadní filmy, co natočil. Proč? Protože neměl svůj vlastní rukopis, svůj vlastní styl. No a? Není nerozpoznatelné, ale kvalitní točení ve všech možných žánrech (horory, noiry, westerny, válečné, sci-fi, muzikály, boxerská dramata) stejně velké, možná ještě větší umění? (14.01.2008)

Vyvážený vojnovo ponorkový snímok,ktorý disponuje všestranným úspešným režisérom Wiseom,kde dvojica dobre napísaných postáv dua Gable a Lancaster je zárukou napätia,dynamických stretov a rešpektu samých seba v dráme,z ktorej som skoro dostal ponorkovú nemoc,Robertov rukopis je jasne čitateľný a títo BORCI dodajú aj potrebný adrenalín... (24.07.2014)

Na svou dobu to mohl být nejspíš působivý snímek.Já to viděl včera poprvé, rád jsem se kouknul na oba hlavní hrdiny.Jejich debaty, místy v principiální rovině, s etickými prvky, a to celé namočené v subordinační, rozuměj vojenské omáčce.Nijak mne to nenadchlo, ale taky příliš nezklamalo.Ponorka v 2.válce byla jen hladinová loď, které měla schopnost se nakrátko ponořit pod hladinu.A některé scény mi přišly přitažené za vlasy.Jakmile se objevila nepřátelská letadla, každá ponorka mizela pod vodu, jak to nejrychleji šlo.Tady se dělo něco jiného-pokračovalo srdnaté pronásledování japonského konvoje.Nevím, nevím. (18.05.2010)

Robert Wise už dělal Strážní loď Sand Pebbles a vzducholoď Hindenburg a dokonce nakoukl i na vesmírnou flotilu ve Star Trek: Film. Takže ponorka pro něj musela být vlastně docela nudnou záležitostí, ačkoli před všemi jmenovanými. Scénárista John Gay má na kontě zase Vzpoura na Bounty, na tu si ale musel 4 roky počkat. Takže je logické, že když to dali tito dva dohromady, přizvali si Hollywoodské herce a zvolili mistrovské napětí, perfektní exteriéry i interiéry, nemohlo to špatně dopadnout. Padesátá léta byla věnována historickým velkofilmům a pak tě válečným. Těch, kde vítězili hlavně Američané bylo pochopitelně více. Ale je zajímavé, že i v tomto se málem posádka vzbouřila a připravila kapitána o funkci. Ten si nakonec respekt a uznání zasloužil. Nedávno jsem viděl jiný válečný film, kde kapitán nakonec od kormidla odstaven byl. Zřejmě byla častá nespokojenost amerických námořníků běžná. (31.10.2022)

Žasnu, jak tak starý film může být i po těch letech tak poutavý. Jasně, jsme zvyklí na jiné triky (obzvlášť jeden opakující se záběr, kdy je ponorka nad vodou, je hodně úsměvný), ale ten zbytek, to je paráda - žádný patos, žádná nuda, ale poctivé řemeslo. Samozřejmě trochu po americku - já to prostě nemám ráda, když jde po hlavním hrdinovi (zde po ponorce) plno nepřátel (tu japonská letadla), střílí všude kolem (bombardují), ale všechy střely (bomby) vždy neochvějně vedle...no dobře, no. Nehledejme mouchy. Líbilo se mi to, i když rozhodně nejsem příznivec válečných/historických filmů - možná tím, že je tu věnováno hodně prostoru i atmosféře v ponorce (hluboký obdiv všem, kteří do ní kdy vlezli), vzájemným vztahům (ale opět, nijak přehnaně a nepřirozeně, drženo s vojenskou a chlapskou dikcí) a přiblížení toho, jak různě se dá vnímat válečný konflikt co by přímý aktér. (18.05.2010)