Pan Smith přichází

Pan Smith přišel, uchvátil a nějakou chvíli pobude aby se zařadil mezi nadčasové přiběhy jako 12 Angry Men nebo Touch of Evil. Natočit v roce 1939 film který se nestane za 70 let komickou relikvií jest veliké umění. (10.03.2009)

Pokud znáte a máte rádi nezaměnitelný pohádkový styl Franka Capry, budete se při sledování cítit jako prase v žitě a slastně si pochrochtávat. Nezdolný duch samotinkého jedince bojuje proti zkorumpovanému vládnímu systému. A termín "pohádkový" myslím tentokrát v tom nejlepším slova smyslu. Takže portrét Jimmyho Stewarta si teď nechám zarámovat a třikrát denně se k němu budu modlit. 85% (03.08.2010)

Reziser Frank Capra /Mr. Deeds goes to Town/ natocil jeden z najpozitivnejsich, najkrajsich filmov. Tento dostal nazov Mr. Smith goes to Washington, a pribehovo pojednava o mladom senatorovi /James Stewart/, ktory prichadza do vysokej washingtonskej politiky. Nasledne zistuje, ze tato je plna korupcie, intrig a veru aj nasilia. Takmer cely film sa odohrava v Kongrese a Senate, s ulicou sa stretneme len minimalne. Ak vobec. Frank Capra natocil tento film na zaklade romanu The Gentleman from Montana, pricom zaujimave je, ze nazov tohto statu sa vo filme ani raz nespomenie. James Stewart filmu suverenne kraluje, najma jeho ohnivy prejav - zaverecna rec - na konci filmu je fakt tazko zabudnutelna udalost a pre mna jeden z najstrhujucejsich filmovych hereckych vykonov. Celkovo vsak Mr. Smith goes to Washington je idealisticky, naivny film, co vsak nepovazujem za chybu. Namet je totizto nadcasovy, a ma co povedat aj v tomto roku. Ako zaujimavost moze sluzit aj ten fakt, ze vtedajsie Nemecko /Tretia Risa/ a Sovietsky Zvaz zakazali film premietat v kinach. Nebol v sulade s oficialnou ideologiou tychto statov. Klenot svetovej kinematografie. 100 % (21.01.2014)

Tak fousatý film, přesto stále aktuální. Původně jsem nechtěl napsat nic jiného, ale musím pochválit strhující výkony Jamese Stewarta a Claude Rainse, a samozřejmě Capru, protože poslouchat idealistu a nesmát se jeho naivitě je skutečně ojedinělé a nepamatuju si, kdy jsem tohle naposledy zažil. (23.02.2013)

Heh 3/4 století staré a ze zámoří, ale tady a teď možná ještě aktuálnější než tehdy a tam. Stewart je bez pochyby herecký chameleon, naivního idealistu jsem mu neskutečně žral. Určitě jeden z těch filmů, které budou stravitelné i pro lidi, co se BW štítí již z podstaty. Škoda jen že to nejde tolik pod povrch jak by se nabízelo a Kalousek by to nemusel tolik žrát 9/10 (23.12.2015)

Capra opět v plné parádě se vším, co k němu patří. Ano, je to oslava amerického snu a vůbec celé kapitalistické společnosti, ale to mi vážně nevadilo, protože důraz je kladený především na víru v dobro a na to, že i zmíněný "malý člověk" dokáže velké věci. O realističnosti to není, ale takovou dávku naděje si přece jenom zasloužíme. 90% (11.07.2017)

Film mě opravdu, ale opravdu nadchl. Někoho by možná označení politické drama mohlo odradit, stejně jako země původu, ale vše je nakonec jinak, než jsem si mohl představovat. Rozhodně se nemůžu na film ohlížet z národního hlediska, a to i přesto, že tu několik vlasteneckých motivů především v první půli nalezeneme - ty navíc nešlo natočit tak, aby se tomu divák odkojený evropským stylem života nemohl pousmát, bez ohledu na to, že Smithovo nadšení pro určitou věc dokážu jako člověk pochopit. Snímek vnímám spíše jako obecný pohled na politickou scénu obecně, stačí si jen srovnat toto drama se satirickým pohledem na věc (Jistě, pane ministře / premiére) a vlastní občanskou zkušeností s českou politikou, proto stejně jako u zmíněného britského sitcomu je nutno zmínit, že některé situace opravdu upomínají na reálné situace nám známé třeba z novin - zajímavá je třeba metafora skutečnosti, že i dobře míněné ideály nakonec rozsápou ti dinosauři, velcí to škůdci, kteří se jen těžko vzdají svých trafik. Když už jsem se tady tak rozpovídal o tom přesahu do skutečného života, nejvíce zarážející je v tomto směru fakt, že letos v říjnu uplynulo sedmdesát let od premiéry, přičemž na aktuálnosti nijak nepozbyl. Z filmového pohledu - herecké výkony dobré, Jamese Stewarta mám rád, ačkoli tyhle postavy prostoduchých Američanů se mi hodnotí těžko. Největší pochvalu tedy budu mířit směrem k režisérovi - Frank Capra mi zachoval moje mínění, že ti Američané, co pracují u filmu, mají narozdíl od většiny svých spoluobčanů smysl pro nadhled. Celkem škoda, že tento výborný (byť starší) snímek není u nás moc známý, určitě bych jej doporučil krom svého okolí minimálně těm dvěma stovkám lidí, co nás mají zastupovat ve Sněmovně. 100% (21.05.2010)

Filmy s lidskoprávní tématikou mají u mě vždy své místo. Tento se sice pohybuje po tenkém ledě, ale rozhodně ho neprotrhne. James Stewart v nejlepší formě. (15.02.2011)

Zidealizovane a naivni, protoze jine vykresleni boje "dobra a zla" neni v tomto pripade mozne, jinaci by bylo jen "skakani z veze do lavoru". Vyborne drama, ktere je nadcasove a bohuzel stale aktualni. I ve sve dobe velmi odvazny namet, ktery vsak po pravu obdrzel Oscara. Zdarile dialogy podzvucene dobrou hudbou, dobove zabery Washingtonu a dobre herecke ztvarneni pana Smithe v podani J. Stewarta radi film vedle nametu mezi nejlepsi filmy, ktere jsem kdy videl. Toto drama by mel alespon jednou za zivot videt kazdy divak, politik pak povinne. (13.04.2012)

Upřímně, první co jsem si vybavil bylo to jak Homer s Melem Gibsonem pana Smitha přetvořili v Simpsonových k obrazu svému. Nicméně abych pravdu řekl, tak pan Smith ve mě po dlouhé době nechal alespoň na chvíli vzplanout naději v dobro člověka a jeho ideály. Pochopil jsem i díky výkonu Jamese Stewarta, že i černobílý film můžu ohodnotit plně, čemuž jsem doposud odmítal věřit. Takže ještě jednou palec nahoru, pan Smith si to zaslouží! (04.12.2012)

Další z kultovních děl americké kinematografie od Franka Capry. Sledujeme zde cestu mladého a naivního idealisty, který se náhodou dostal do senátu Spojených států a čeká ho těžké vystřízlivění a boj se zkostnatělými a prohnilými patry americké politiky. Samozřejmě je to naprostá agitka hodnot, na kterých byla americká společnost vystavěna, ale všechno je to podané tak, že to ani nachvilku nevadí. Zub času sice ubral a některé momenty jsou spíše jenom úsměvné, ale James Stewart je v hlavní roli opět natolik suveréní, že se některé nedostatky smijí. (19.05.2020)

Celá ta myšlenka filmu působí podobně jako hlavní postava kvůli svému idealismu poněkud prostoduchým dojmem... Ovšem to nás nenapravitelné idealisty nemůže odradit od toho, aby se nám tenhle film líbil... :) (08.03.2008)

Z nějakého důvodu mám u Mr. Smith Goes to Washington nutkavou potřebu ospravedlnit své hodnocení. Asi je to tím, že Capra je ve své podstatě bytostně reakční, jak jsem si na mnoha místech snímku nemohl neuvědomit (nejvíce nasnadě se to zdá v případě úvodní prohlídky památek, implicitně je to ale leckde podáváno s daleko větší naléhavostí než je tahle projížďka skautíka po památkách), a přesto pro mě jako celek Mr. Smith zůstává v celkovém vyznění spíše nejednoznačný a rozhodně pozoruhodný. Scény informační blokády státu senátora Smithe ze strany zločinného magnáta Taylora (a neubránil jsem se v těch chvílích fantazírování, jak by to vypadalo, kdyby tenhle film natočil Orson Welles), kdy proti sobě stojí otcové a děti jsou něčím, co jakoby nezapadalo schématu možnosti jasného rozlišení mezi dobrým a zlým (angažování se guvernérových synků), a Smithův projev mi okamžitě připomněl Foucaultovy texty (zvláště Řád diskurzu a Nekonečnou řeč), protože ve chvíli kdy Smith začne mluvit už nemůže přestat, stojí před rozhodnutím přestat mluvit nebo zemřít, kdy přestat mluvit ale znamená zemřít, zároveň ale, jak je umlčován médii, tedy prostředníky, vplouvá čtením ústavy do řeči jiného a stává se sám jen prostředníkem, kterému zprostředkované dovoluje mluvit dál. Právě pasáž Smithova projevu v senátu, kdy Smith přestává být tou spíše nevědomou než naivní figurou (protože jeho problém není v tom, že není s to akceptovat to jak věci fungují, pak by totiž byl člověkem revoltujícím, ale v tom, že jak fungují prostě neví) a stává se bytostnou řečí o sobě a tedy, řečeno s Agambenem, političnem jako takovým, dělá z Mr. Smith Goes to Washington pro mě navýsost zajímavý film, takový který je třeba promýšlet. (15.09.2008)

Je škoda, že táto téma bola spracovaná do komediálnej formy. Prvá hodina je čistá komédia, silne patetická, silne vlastenecká, moralizujúca a naivná. Tlačí na pílu nielen v pohľade na hlavného hrdinu - zelenáča, rojka a veľkú naivku, ale aj všade inde (tlsťoch v telefónej búdke a pod). Potom sa to zmení, keď napovrch vypláva všetka tá špina, korupcia a mohutné ovplyvňovanie v médiách, ktorým hrdina musí čeliť, aby sa to v závere opäť prehuplo do odľahčenej formy, ktorá neprináša tú atmosféru a to napätie, ako by si to zaslúžilo. Škoda aj useknutého záveru, pri vyše 2-hodinovom filme je to až povážlivé. Samozrejme, že boj malého človiečika proti zabehanému systému a proti všetkým je veľmi sympatický, dokáže "zdvihnúť zo stoličky", ale to sa mi málilo. Zaujme preto aspoň nahliadnutie do priestorov amerického senátu ešte v predtelevíznej ére a jeho fungovanie. (27.03.2021)

Uzasny a silny film s moralnim poselstvim a jeden z nejlepsich vysledku spoluprace Capra & Stewart. Capra je snad jediny reziser, kteremu odpustim patos. (10.09.2012)

Skvělý film plný zoufalství i naděje s naprosto skvělým Jamesem Stewartem. (06.06.2013)

Frank Capra nám prostřednictvím skvělého scénáře a výborného idealistického Jamese Stewarta ukazuje, že "za prohrané případy stojí za to bojovat". Claude Rains zahrál prohnilého senátora Painea výtečně a Jean Arthur je také perfektní. Scénář je na filmu to nejlepší, záverečná půlhodinová řeč je téměř geniální (a je Stewartem geniálně zahrána). Oscar za námět je zasloužený a nominace taky (alespoň ty za scénář, režii a herce určitě) (10.01.2009)

Mr.Smith reprezentující základní americké hodnoty (pro upřesnění svobodu, demokracii,morálku,atd.) je bezelstný chakter, kterému musíte buď vyhovět nebo ho vystřelit hluboko do vesmíru, jinak vás svoji ubíjející naivitou a blbostí přiměje spáchat v lepším případě politickou sebevraždu. Po režíjní stránce jde o slušné drama, v tomto směru Caprovi nelze nic moc vytknout. Ovšem co se obsahu týče se chvílemi jedná o dost obtížně stravitelnou přehlídku patosu a vlasteneckého chlívku, ve kterém se ztrácí zajímavé téma politické korupce. V některých momentech film skutečně připomíná komedii o slabomyslném mládenci, který se přišel senátorům pochlubit, že dokáže vyspellovat své příjmení. Závěrečná Stewartova herecká etuda na mě také nijak zvlášť nezapůsobila ačkoli (nebo právě proto že) jde o dost teatrální představení. Z herců mě svým výkonem nejvíc chytil Claude Rains. (19.03.2010)

Dvouhodinovka občanské nauky zabalená do pohádky o jen zdánlivě hloupém Honzovi, která fikaně první půli věnuje shazování vlasteneckého patosu a vykreslování demokracie jako loutkového království plného špíny a korupce, aby v druhé o to snáz strhla diváka upřímným přesvědčením, že právě v tomhle království mají idealističtí Honzové šanci přelstít zlé rádce, porazit draka a získat srdce chudé princezny, a jen tak mimochodem ho přitom nenásilně a zábavně poučila třeba o tom, jak funguje americký Senát, nebo o významu nezávislých médií. Chvíli jsem si říkal, že by tomu slušel remake (a klidně by se mohl polodokumentárně odpíchnout od novopečeného senátního enfant terrible Goláně od nás ze Zlína :-) ), ale ono je to tak nadčasové (včetně víceméně civilního herectví), že to vlastně žádnou modernizovanou verzi nepotřebuje – leda by se přitom povedlo ubrat na dětinskostech ve scénáři (podrobnosti u kolegy Hwaela) a přitom zachovat onu pohádkovou čistotu a sílu. (14.12.2018)

Už po dvaceti minutách jsou karty rozdány tak jasně, že člověk cítí klasiku na sto honů. Počkat, on je to vlastně "naivní" Frank Capra. A rok 1939. Kouzelně roztomilý James Stewart zde představuje překvapivě naprostý opak hrdinných charakterů, které mu do nejslavnějších okamžiků kariéry přiřkl Alfred Hitchcock. 75 % (14.06.2010)