Inženýrská odysea

Hlubočanské strojírny, tkalcovská Čtyřstovka a nový geniální stroj Perpetis ukradený Japonci... To je tak pekelný koktejl, který neleze nemilovat. Jelikož v době normalizace měla každá profese svůj seriál, nebo alespoň celovečerák, nezapomnělo se i na inteligenci a hochy z projekce. Také jsem kdysi dávno stál u prkna, bojoval s neustále zasychajícícmi Centropeny a jak oko v hlavě střežil sadu Rotringů po matce... Propisot, dřívko, žiletka, tuš a pauzáky, šablony.... brrr Nesnášel jsem to. Seriál mi tudíž nepřišel odporný jen tupým scénářem, vykreslením doby a poměrů. Kostka jako koncernový ředitel je srandovní, Dočolomanský tam byl vsazen asi jen proto aby bratři Slováci neremcali a Kuba je tu stejně vykulenej jako u krkonošského Tramtemberka (hlavně z ženskejch co kolem něj kroužily). Tenhle seroš je těžká socialistická konzerva. S Mužem na radnici a Okresem na severu tvoří pilíř normalizačních seriálů. Přesto doporučuji vidět! Dávám jeden Perpetis. * (14.02.2013)

Socialistická pohádka, ve které tři bratry nahradí tři inženýři, a místo boje s drakem je tu boj s váznoucím průmyslem, ve kterém hrdinům pomáhají různé pohádkové bytosti. Jako třeba moudří straničtí funkcionáři. Celé se to sice odehrává v alternativní socialistické realitě, tu však naštěstí není po čtyřiceti letech od natočení těžké nastavit do správné perspektivy. Se správnými filtry pak výsledek není zase až tak špatný, jak jsem podle zdejšího hodnocení čekal. Jistě, Sokolovský není žádný génius, řada herců jede na autopilota a často je to nechtěně zábavné (to nemluvím jen o brýlích Petra Kostky), přesto je to svým způsobem zajímavé. Je to krátké (13 dílů pokrývajících cca 10 let) a díky tomu svižné, plné zvratů, a to v rovině „budovatelské“ i té osobní a vztahové, která je tu mnohem reálnější a zajímavější než to, co předvádí současné české seriály. Charaktery jsou sice načrtnuté zkratkovitě, přesto osobité a je zajímavé sledovat jejich vzájemné interakce, zejména v dobovém kontextu. Bylo zábavné sledovat, jak tu každá postava má svůj dokonalý protiklad, byl tu výborný Císler, a bylo to o něčem, na rozdíl od současných seriálů. (18.05.2019)

Seriál z dôb, keď na niekoľko km filmového pásu stačili tie isté kulisy, zopár propagandistických záberov a pokľudný priebeh. Dielo nie je žiadnym vrcholom ľudskej inteligencie - naivné a trápne scény sem tam pritiahnu a zároveň zväčšia vaše zreničky, či až príliš demagogicky pôsobiace výstupy jednotlivých aktérov. Scény a dialógy podfarbené do červena nesú znamenia doby. Toto je na starých českých seriáloch fascinujúce, ako kývali teda aspoň sa o to snažili, s jednotlivým divákom, či celou spoločnosťou. Na tomto seriáli sa dá schuti zasmiať a celkom dobre pobaviť, ak si pripustíte fakt, že dohromady vám seriál nič nedá. Mám tým na mysli umeleckú stránku, pretože niektoré seriálové kusy vyzerajú ako na 205% splnená objednávka staníckeho aparátu v tej ktorej oblasti spoločenského života. Aj tak je to veľká zábava sledovať herecké špičky svojej doby, ako sa vysporadúvajú s nastolenými problémami a situáciami. (16.06.2009)

Po nezvykle syrových Zákonech pohybu se bohužel Sokolovský vrátil ke spolupráci s Dietlem v charakteristickém duchu normalizační tradice kvality, takže se v seriálu setkáváme s typickými neduhy literátských dialogů a neohrabaných zápletek. Určitá výpověď o komplikovaném fungování dobového průmyslu a obchodu tu ale přece jen pořád zůstává, byť je dosti idealizovaná a uměle tlačená do šťastných konců. Nesporným Dietlovým úspěchem bylo nakombinování ústřední trojice inženýrů, kteří by jinak klidně mohli být tahouny zdařilého sitcomu. Kostkův bodrý (a patrně histrionský) workoholik Vašek je díky Kostkově půvabnému přehrávání velmi uvěřitelnou postavou, stejně jako Dočolomanského slovenský seladon Jano z podniku zahraničního obchodu (že by Andrejův vzor z mládí?!) vzhledem k jeho přirozenému charismatu. Nejpozoruhodnější je ovšem Satoranského Zbyněk, nerd přes tkalcovské stavy, který patrně utrpěl citovou deprivaci během svého pobytu v dětském domově, což fatálně poznamenalo jeho přístup k životu a zejména k ženám. Se Satoranského typickým plachým projevem toto obzvláště vyniká v interakci s jeho dokonale nesnesitelnou láskou, učitelkou Veronikou (neuvěřitelně neúnosná plzeňská heroina Monika Švábová). Milostné linky jsou obecně typicky normalizačně upachtěné a bez vášně, za to pořádně naivní. Jestliže nejpopulárnější postavou seriálu byl Císlerův roztomile vlezlý konstruktér Voženílek, který podle mě mohl být chápan jako záporná postava snad jen z hlediska dobové ideologie, tak mému srdci byli mnohem blíže Adamírův protřelý šéf podniku zahraničního obchodu a Voskův drsný generální ředitel textilního strojírenství. Největším castingovým úletem naopak bylo obsazení nadutého Josefa Laufera do role prohnaného jihoamerického obchodníka. Celkové provedení seriálu je poněkud rutinní, občas na sebe ani pořádně nenavazují scény, největším ozvláštněním jsou tak občasné legendární prudké zoomy na ustarané tváře. Nejsilnější devizou seriálu je rozhodně epická hudba nedoceněného titána Otmara Máchy, kterou bych jednou moc rád slyšel v podání České filharmonie. (13.02.2024)

I když byl ideologický záměr díla, jak už jsme u Sokolovského zvyklí, zřejmý, nutno zdůraznit, že teprve v tomto seriálu se dostal do širokého diváckého povědomí jako herec Jiří Císler (hrál ing. Voženílka,) a začal pak dostávat významnější herecké role, ale tato byla jeho nejvýraznější. Pro seriál byl v ateliérech postaveno 98 různých prostředí. (28.08.2004)