Johnny Mnemonic

Tak nevim no, mě se to líbilo hodně, ale asi jsem sám. Příběh mi přišel hodně dobře vymyšlený a celkové zpracování mi dost připomínalo mix Total Recallu, Blade Runnera, Demolition Mana a Matrixu. Akční scény tu sice stojej za kulový, ale o ty ani moc nejde. Herecká sestava je tu VELICE pestrá a některé herecké výkony musíte brát dost s rezervou. Nejvíc mě pobavil Dolph Lundgren jeho vizáž a hlášky typu "Come to Jesus" spolu s šílenýma grimasama mě vždy spolehlivě rozesmály (samozřejmě chápu že to tady každej setře, jenže trochu nadhledu podle mě nikdy neuškodí). Podle mě podařená věc, když budu dělat, že jsem toho delfína neviděl. P.S. když to tady někteří lidi označujou za céčka, tak bych jim s radostí nějaké opravdové céčkové filmy pustil. Divili by se, co jde splodit. (18.03.2006)

Ne zrovna dvakrát skvěle dopadla adaptace díla největšího "kyberpunkera" Williama Gibsona. Těžko říci, co je hlavní vinou tohoto neúspěchu, snad vzájemné spojení vad, které se pokusím naznačit, snad i něco dalšího. Hádaje z úspěchu Gibsona-spisovatele a nejen z něj, zápletka skrývá v sobě nemalý dramatický potenciál. Má šanci se zhmotňovat v rovině emocionální, adrenalinové, etické, politické a snad i filozofické. Ona tak dokonce i činí, ovšem značně neumětelským způsobem. Jednoduché a po pravdě i logické cíle postav jako "zabít toho chlápka", "získat ta data", "sehnat někoho, kdo mi pomůže" samozřejmě samy o sobě neposkytují možnost jejich nějakého hlubšího rozpracování, rozhodně však s ním nejsou ani v rozporu. Dokonce lze říct, že poskytují určitý základ, na kterém se dá stavět. Žel se tak neděje. Johny jakoby byl pouze zmítán touhou se dat zbavit a přežít. Jeho strážkyni jde nejdříve jen o peníze a pak, najednou z ničeho nic, je zamilovaná. Uvěřit jí, že patří k výkvětu mezi bojovnicemi, považuji za zhola nemožné. SPOILER - Její reakce na zjištění, že návod v Johnyho hlavě ji může zachránit, zanechává ji nečekaně chladnou. KONEC SPOILERU. Beztechové jsou i bez charakteru - nic, jen spravedlivý boj proti zlému systému. Kněz Dolpha Lundgrena je jen vraždící stroj tvářící se jako náboženský fanatik. Jeho psýché je také jak duše stroje. Jednoduchého stroje. Snad jen yakuzák Kitano má v sobě něco chytlavého. Většině herců příliš nepomáhají ani kostýmy a masky, které mnohdy jako by vypadly z postapokalyptického sci-fi stylu Mad Maxe či Vodního světa a jež jsou spíše směšné než respekt, hrůzu či odpor budící. Kyberpunková díla v sobě prý také obvykle zahrnují kritiku přetechnizované společnosti (nebo alespoň její popis, detailní popis), kterou ovládají nadnárodní korporace srostlé se zločinem. To samo o sobě nemusí člověka nijak urážet, ovšem svět filmu Johny Mnemonic zcela postrádá plastičnost a propracovanost. Měl by být džunglí, v níž se vyznat, znamená mít miliony informací. Světem v němž skrytá vlákna vztahů neúprosně dávají do pohybu všeliké události. Ne světem jak z pera patnáctiletého áčkaře. Ale dosti kritiky, určitá část filmu přeci jen nepostrádá svou kvalitu - budu té kvalitě říkat "techno nápady". Spojení člověka s počítači, binární svět, monovlákno řezající i ocel, kyberimplantáty, rukavice pro vstup do virtuální reality - to vše má své kouzlo. A přece i zde, šáhneme-li ke srovnání s mladším Ghost in the Shell, zjistíme, že potenciál nebyl plně využit. GiTS je tím pravým kyberpunkovým filmovým vesmírem. A Gibson snad možná ani nebyl překvapen, že právě z tohoto "technonároda" vzešla perla "jeho" žánru - hádám, že ne nadarmo totiž učinil hlavní zločineckou organizaci v oblasti technologie yakuzu. Silné **. (17.03.2009)

Samozřejmě není třeba, aby se adaptace úzce držela námětu: Doplh Lungren byl pro mě co by zabijácký kyborg zábavná postava (výborný herec pro roli kyborga – mnohem lepší než zprofanovaný Arnold Schwanzenegger). Líbilo se mi zpracování některých parciálních prvků Gibsonovy povídky (Kitano a jeho monovlákno, delfín – vojenský kyborg), ale jinak jde o dost špatnou adaptaci kyberpunkové klasiky na béčkové úrovni. Přidávám se k většině a chci pořádnou adaptaci Williama Gibsona, neboť je ostuda, že je jeho dílo takto przněno a náměty podřadné úrovně jsou předkládány jako kyberpunkový Parnas (viz trilogii Matrix). PS: jsem zvědavý na Kahnova Neuromancera (2009) – jestli to bude zase kolaps, podstoupím osobně technologickou implementaci a co by kyborg Lungrenovského typu vyhubím to prznitelské plémě neumětelů. (26.03.2004)

Hodně, ale opravdu hodně nepovedená cyberpunková filmová kreace, jejíž zápory byly ještě víc zdůrazněny s příchodem filmů, jako byl třeba Matrix. Složitý datový svět ukrytý v chipu v hlavě Johnny Mnemonica je možná přehlednější a uspořádanější než filmový útvar sám. Johnny Mnemonic je prostě jeden velký zmatek. Snad jediným skutečně zásadním pozitivem tohoto sci-fi snímku je herecká účast Henryho Rollinse, který tu dostává větší prostor než třeba v Lynchově Ztracené dálnici. A já ho mám (pro jeho v takovéto formě neobvyklé spojení intelektuálního rozměru s fyzickými dispozicemi) rád... (03.09.2007)

Když jsem to viděl poprvé v televizi, hodně jsem se na to těšil. Vybavuju si, že ukázky z toho filmu na mě působily hodně sofistikovaně. Čekal jsem nějakou efektní kombinaci akce a moderních trikových scén. Výsledek mě hodně zklamal - a to jsem byl tehdy vůči těmhle typům filmů hodně shovívavý, protože jsem ji je prostě chtěl užít. Tehdy mi to přišlo - nevím, jak to přesně říct. Takové vláčné a ukoptěné. Už od prvních scén jsem nabyl dojem, že se ten film snaží nějak působit, ale vůbec mu to nejde. A že někde uprostřed tomu prostě spadne řetěz a utápí se to v jakési chtěné, nudné a nedotažené post-apokalyptické vizi s vykonstruovanými náznaky rádoby symbolických přesahů. Bavily mě akorát animované sekvence, kdy hlavní hrdina vstupuje do 3D prostředí počítačové sítě. S odstupem se mi to překvapivě líbilo. Hned zkraje jsem přistoupil na brakovou nadsázku, která spíš než pro kina byla určena pro estetický prostor videotrhu. Děj překvapivě frčel. Většina těch dobových elementů do sebe relativně funkčně zapadala - barvy, ploché svícení, hojně užívané rakurzy, digitální animované sekvence a laciná výprava navazující na osmdesátkový trash ("Útěk z New Yorku"). Překvapil mne i solidní Reeves - zvláštní účes ( který v průběhu filmu skript neuhlídal), zvláštní kostým, zvláštní herecký projev, specificky ostrý a relativně důvěryhodný i v teatrálních momentech, Místama jsem měl i dojem, že ten týpek hraje jinak, než jsem zvyklý. Že dokonce se svým omezeným rejstříkem vytváří jedinečnou postavu - která není čistě hrdinská a místy dokonce není úplně sympatická. Kdysi to v Cinemě dostalo 20 %. Žádný velký kult bych z toho nedělal. Ale rozhodně to není až taková sračka. (08.02.2018)