Černé zrcadlo

Black Mirror je nadčasová britská miniséria, pozostávajúca zo šiestich od seba nezávislých príbehov. Každý z nich ponúka veľkú dávku emócií a podnetov na zamyslenie, a každý ma v sebe ukryté nejaké posolstvo. Rozoberajú vždy závažné otázky ohľadom morálky v spoločnosti, ktorá sa výrazne mení pod vplyvom veľkého technologického pokroku a vývoja nových IT hračiek, ktoré sa nakoniec vždy obrátia proti nám. Nebudem používať žiadne spoilery, ale najlepšie urobíte ak nebudete o jednotlivých dieloch vedieť vôbec nič, len si ich pozrite, popremýšľajte a vyvoďte si svoj vlastný záver. The National Anthem: Ako prvý je tu tento desivo reálny príbeh, v ktorom mi chýbalo akurát nejaké šokujúcejšie zistenie na konci, ktoré by to celé podčiarklo. Okamžitá celosvetová informovanosť nie je vždy na úžitok. 95 %. Fifteen Million Merits: Začalo sa to miernym šokom z nezvyčajného prostredia a deja, keď sa dosť dlho nič zaujímavé nestane, no vyústilo v môj najobľúbenejší diel prvej série. Geniálne vykreslenie stále pohodlnejšieho a prázdnejšieho života v súčasnosti a zároveň varovanie toho čo ešte horšie nás môže čakať v budúcnosti. Vynikajúci výkon Daniela Kaluuyu. Jeho záverečný monológ je jeden z naj momentov celého seriálu. 100 %. The Entire History of You: O veľmi aktuálnej téme. S príchodom Google Glass to nemusí byť až také sci-fi. Ako mínus sa mi zdal príliš priamočiary dej. 90 %. Be Right Back: Technika nikdy nenahradí pravé emócie, ale inak bol toto pre mňa ten menej zaujímavý diel. 85 %. White Bear: Dokonalosť sama. Jednoznačne najsilnejšia zo všetkých častí. Celý čas len pozeráte čo sa tam deje, snažíte sa v tom nájsť nejakú logiku, aby vás potom záver totálne položil. 100 %. The Waldo Moment: Verím, že niečo také nie je úplne nereálne, vlastne sa to už deje. Takýchto Waldov vídame na našich obrazovkách stále častejšie. 90 %. Na záver snáď už len citát Carla Sagana. „We live in a society exquisitely dependent on science and technology, in which hardly anyone knows anything about science and technology.“ (03.07.2013)

Za jakých podmínek je akceptovatelné, aby britský premiér souložil v přímém přenosu s prasetem? I na tuhle otázku, kterou si snad - kromě autorů scénáře - nikdy nikdo nepoložil, odpovídá britská minisérie a to vcelku smysluplně. Pasti moderní komunikace, ve které jsme lapeni všichni, přinášejí zdánlivě nová nebezpečí. Jenomže technologie nedělají nic jiného, než že dávají větší prostor obvyklým špatným vlastnostem - lidské závisti, povrchnosti, nenávisti a celkové malosti. ____ Někdy mrazivě a jindy hravě se v několika příbězích seznamujeme s etickými důsledky moderních technologií, které jsou sice vyvinutější než v současnosti, ale zároveň není až tak nepředstavitelné, že vývoj se možná bude ubírat i tudy. No, nazdar. /23. 2. 15./ (23.02.2015)

Lepší 4*, 5* a 4*. Konfrontační kladení otázek, na které pravděpodobně nechceme znát odpovědi, ledva však můžeme předstírat, že se nás netýkají. Každý ze tří příběhů je postaven na dilematu, jaké lidstvo ZATÍM řešit nemuselo a každý z nich zároveň řeší, nakolik jsme ještě schopni uchovat si tváří tvář „černému zrcadlu“ zdravý úsudek. Navenek není důvod, aby obsah médií podléhal jiným morálním kritériím než žitá skutečnost. Média, zejména televize, jsou ale na prezentaci vzdálených světů, jež se nás netýkají a jichž se zřejmě nikdy nedotkneme (někdy bohužel, jindy bohudík), založená. Dávka syrové reality, obrazů, které nejenže se nás bezprostředně dotýkají, ale na jejichž vzniku máme podíl (byť jenom ten, že jsme nedokázali říct „ne“), drsným, bohužel jen krátkodobým nahlédnutím do světa za zrcadlem, do světa, který přece neubližuje. Druhá povídka ve svém vrcholném okamžiku zároveň poukazuje na postmoderní znevažování veškerých hodnot. Náznak závažného musí být v zárodku proměněn v součást hry, jejíž pravidla jsou široce akceptována. Pohlcení opozičního hlasu jednolitým televizním tokem tak znemožňuje skutečnou a trvalejší změnu. Všechno je legrace a kdo to tak nebere, nepochopil, jak má hrát. Třetí epizodu hodnotím jako nejslabší, přesto stále nadprůměrnou, pro její komorní měřítko (díky němuž má ale šanci zarýt se hloub pod kůži) a podobnost technologie záznamu prožívaného s hračkou ze Zvláštních dnů, kde šlo právě o onen prostředek dalekosáhlejších společenských změn. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, fmash, r3plicator (16.07.2012)

Neuveriteľne originálny počin, riešiaci množstvo podôb morálnych otázok, ktoré si ľudia nemajú odvahu položiť. A mimochodom, že tento seriál nemá s hororom nič spoločné, si zrejme uvedomili všetci, okrem "admina". Škrtni ten žáner, veď je to je trápne takto "klamať" - [Séria I: e1 - 4☆, e2 - 3☆, e3 - 5☆] (27.10.2016)

Nemůžu si pomoct, ale přes veškerou propagovanou snahu o kritiku moderní společnosti, závislé na FB, Twitteru, chytrých telefonech a dalších udělátkách, mi to celé přišlo povchní, a co víc, často i politicky korektní - jako by se tvůrci báli skutečně zatnout sekeru do živého. Vylezl z toho polovičatý kýč, kde některé myšlenky jsou zajímavé a nosné (ačkoliv jen odrážejí a vykrádají spekulativní články z technologických časopisů - viz využití FB i po smrti dotyčného), ale většina jich je jen nadhozených, nedotažených a podivně pokroucených, kde se současný vývoj a jistá forma realita nerespektuje. Být ty povídky jen trochu na hraně reality a možného budoucího, kdy by se ta hranice stírala, byla nejasná, a o to víc matoucí a zneklidňující, pak by ten seriál měl svou výpovědní hodnotu. Takto ne, takto v podstatě popírá sám sebe využitím toho, co sám kritizuje. (19.05.2015)