Černé zrcadlo

Tento komentář píšu bezprostředně po zhlédnutí Národní hymny, ačkoli to většinou nedělám... Musím ale někde dát okamžitý průchod svému nadšení! Tohle je totiž snad ten nejlepší pilotní díl seriálu, co jsem viděl. Výchozí nápad je ďábelsky geniální, rychlé střihy vám nedají oddech a neustále valí jednu silnou scénu za druhou, vše je navíc napsáno a zahráno tak přirozeně, až máte pocit, že sledujete skutečné zpravodajství. Výsledek je emočně strhující; smál jsem se a zároveň mi bylo trapně, pak jsem málem brečel, byl jsem zděšený, překvapený... A to vše ve čtyřiceti minutách. Ano, takové věci má smysl točit, protože otázky s nimi spojené (co to znamená volit "menší" zlo, jak se utváří veřejné mínění, jak funguje terorismus a jaká je role sociálních sítí a médií v něm atd. atd. ...) pak můžete s přáteli na pivu rozebírat hodiny a hodiny. (06.03.2017)

Vzpomínáte si na ten pocit, když jste na kreditní kartě banky Virgin Money uviděli logo punkové skupiny Sex Pistols? Z tohoto dílu Black Mirror dýchá podobný zmar. Vše co je mimořádné, opravdové, alternativní, časem pohltí mainstream, a stane se z toho prázdná zábava pro masy, prostředek k vymývání mozků...Dočkáme se zde také vynikajícího, ostře ironického zpodobnění talentových soutěží (Judge Hope jako rozkošná parodie na Simona Cowella, neustále opakující fráze typu "tak tohle bylo to nej***** vystoupení, jaké jsem kdy viděl!"), a nenápadně geniálního závěru (jak píše uživatel patmull - bylo to skutečné okno nebo jen další obrazovka..?). (18.03.2017)

Kde ostatní seriály končí, Black Mirror začíná. A to je snad největší předností tohoto dílu. Zatímco u jiných děl je ono téma (introdukce postav a jejich vztahu, náhlá smrt jednoho z nich, smiřování se se smrtí partnera) roztaženo do celovečerního formátu, zde se odehraje během 13 minut. Tvůrci se zamýšlí, co se stane dál, a pak ještě kousek dál... "Přijdu hned" zřejmě nebude nejsilnějším dílem seriálu, hlavně proto, že námět o blízkém člověku, co se vrací ze záhrobí poněkud pozměněn, člověk zná i z jiných zpracování (např. Kingův Řbitov zviřátek). Přesto díl za dokonalou první sérií příliš nezaostává; opět jde o téměř hororově sugestivní pohrávání si s myšlenkami "co by kdyby". (19.03.2017)

Tak tomuhle říkám quality TV! Jeden hodinový díl seriálu a svou dotažeností strčí do kapsy celý Volný pád s Michaelem Douglasem. Tam šlo pouze o to, že jistý muž nevydrží tlak současného světa a pomátne se. Tady se ale v rámci stejného tématu myšlenky rozbíhají na všechny strany. Dnešní svět je postavený na hodnocení - od této databáze (ano, i mně bylo trochu stydno, když jsem tento díl hodnotil) - ,,hele, šel bych večer do kina, ale na čsfd je to modrý.." - přes servery na hodnocení doktorů, učitelů, lajky na Facebooku... Přitom se samozřejmě okrádáme o svébytnost, stíráme rozdíly a odlišnosti, což je na tomhle světě to zajímavé. Film, na který jsme kvůli modrému hodnocení nešli, je třeba zrovna ten, který by nás osudově zasáhl. Přísný a podivínský učitel, kterému bychom dali špatné hodnocení, nám nakonec dal do života nejvíc. Je to snaha o dokonalý svět, kde se všichni usmívají, v obchodech jsou jen krásně červená jablka a v metru to voní. Dokud Lacie slzy předstírá, sbírá pozitivní hodnocení, když je její dojetí na konci opravdové, klesá hodnocení na dno. Jak praví Lynch: ,,It is all an illusion!" Ačkoli tu není žádné násilí ani krev, jen samí milí a usměvaví lidé, je to jeden z nejděsivějších dílů vůbec. A možná, že dokonce jeden z těch nejle... Ne, Cimře, nehodnoť. Každý ať si udělá názor sám. (06.11.2017)

SPOILERY! Dva kámoši si na spánek přilepí čip, objeví se ve hře a tam, schovaní za masky postav, k sobě pocítí sexuální náklonost. Divák, který od Black Mirror očekává primárně technologické hrátky z blízké budoucnosti, bude asi zklamán. Princip zařízení, co si připnete ke spánku a ono vás odnese do jiné reality, už tu byl několikrát. Navíc nemusíme chodit daleko do budoucnosti - brýle na virtuální realitu jsou už dnes na trhu běžně dostupné. Pokud se ale nechcete jen bavit, ale trochu si hlouběji popřemýšlet o aktuálních tématech jako je lidská sexualita či gender, tento díl vás naopak může nadchnout. Když se líbají dva muži, je to trochu divné. A když jeden z nich vystupuje v roli ženy? Je to lepší? "Normálnější"? Kde končí hra a začíná realita? A jak moc brát vážně, když vás "hra" (nejen počítačová, ale i erotická, společenská, divadelní...) strhne? Mají se z toho pak, po návratu do reality, vyvozovat morální důsledky? Jak daleko je silné mužské přátelství od sexuální touhy? Proč Carl nebyl ve hře uspokojený stejnou postavou, jen hranou jiným uživatelem? Je to právě ten punc nevhodného, až zakázaného (je to přece můj kámoš, heterák, otec dvou dětí), co ho na tom přitahoval? Nebo jde o splynutí duší s nejlepším kámošem? A položil by si vůbec Danny nebo Carl některou z těchto otázek, kdyby spolu nehráli Striking Vipers? A je dobře, že v sobě tyto stránky odhalili nebo by bylo bývalo lepší, kdyby si hru nikdy nezahráli a zůstali "normálně" kámoši? Ublížilo jim to nebo otevřelo obzory? Může fungovat volný vztah ve stylu "celý měsíc budeš vzorný táta, ale jeden den máš dovoleno být mi nevěrný"? Ale jde vůbec o nevěru, když se dva "milenci" fyzicky nedotýkají, jen spolu hrají na počítači? Zdá se, že i v páté sérii přináší Černé zrcadlo v jednom hodinovém dílu víc myšlenek, než by jiní tvůrci dostali do tří tříhodinových filmů. Dokáže se vyjádřit k současným palčivým globálním tématům, ale přitom nepřestává být cool a vtipné. Ten moment, kdy se v bojové arkádě typu Mortal Kombat po velkolepém zvolání START postavičky místo krutého boje začnou líbat, je prostě kouzelný. Kéž Brookerovi a spol. pramen dlouho nevyschne! (02.02.2021)