Teorie velkého třesku

Jediné zajímavé na téhle genocidě humoru je, že mnozí lidi, který jinak píšou dost kriticky o toxické maskulinitě, milují sitcom, který je jedním z jejich největších propagátorů v kontextu nerdské subkultury a naprosto amorální chování konstantně zobrazuje jako roztomilé, možná trochu nešťastné, ale "krásně klukovské" a postavám dává nějakých 12 let, aby z něj "trochu" povyrostly". Spolu s Ready Player One krásná ukázka toho, že v nerdské subkultuře se může prakticky cokoliv a jindy ostražití strážci ochotně koukají na opačnou stranu, když tvůrci jejich popkulturu staví do středu dění. Třeba kdyby to bylo aspoň trochu vtipné a ne holokaust komedie, taky bych tomu propadnul. Až se na tuhle obludnost podívají lidi za dalších deset let, budou nás soudit. Aspoň že už to skončilo. (08.05.2021)

Nesmělý, Otravný, Sebevědomý a Koktavý potkávají Nádhernou a začíná příjemný sitcom, kterému sudičky určily, aby se z něj postupem času stal až neuvěřitelný fenomén. Někdy šablonovitý a neoriginální, jindy upřímně vtipný, ale ve své podstatě dostatečně nenásilný na to, aby dokázal spoustu let adekvátně bavit. Dříve nebo později se ale každé téma vyčerpá a protože se tvůrci ke krokům, které by hlavní postavy posunuly o něco dál, odvažují jen jednou za několik sezón, tuhl mi u tohoto třesku úsměv už ve třetí sérii. Nečekanou záchranou jisté úrovně se tak pro celý seriál stal postupný příchod ženských vedlejších postav, nohy mu naopak čím dál víc podrážejí opakované vtipy (nesnesitelný running joke s Howardovou matkou) a rutina, se kterou jsou od určité doby sázeny Sheldonovy monology. Zkrátka a dobře si s touhle partou moc nevím rady. Díky zprvu fantastické (a posléze alespoň přiměřeně spolehlivé) Amy a tomu, jak dokáže Kaley Cuoco jako Penny stále všechny strčit se stoickým klidem do kapsy, se pořád občas pobavím. Na druhou stranu Leonard, Howard i Rajesh mi už pořádně dlouho přijdou jen jako figurky snaživě předříkávající očekávané repliky, nehledě na v pozdějších sezónách nepochopitelně protěžované kopyto Stuarta. Po šesti letech se čtvrtá hvězda, snad z nějaké nostalgie, ještě zuby nehty držela, od sedmé sezóny dál jde ale jen a pouze o mlácení prázdné slámy, takže dlouholetý soucit ztrácím, tím spíš, že desátý a jedenáctý rok jsou ospalostí až trapností vážně k uzoufání. U seriálu jsem ale zůstal až do samého konce. Přímá úměra průměrnosti a nevtipnosti s rekordy sledovanosti mě fascinovala tím víc, čím méně jsem ji chápal. (03.10.2008)

To, že seriál vypráví o chytrých lidech, mu nezaručí, že bude i on sám o sobě chytrý. Problém Velkého třesku spočívá hlavně v tom, že jeho struktura z něj vyčnívá na sto honů daleko. Stále ty stejné zápletky, stále ty stejné situace. Skoro by se dalo říci, že Teorie velkého třesku je až lehce zaměnitelný sitcom. Vtip navíc často přichází na úkor rozvíjení skutečných postav, a tak je většina hrdinů pouhými figurkami, ke kterým si jen těžko vybuduji nějaký ten vztah. Ale i přesto mě tahle neřízená střela vědy a výzkumu baví, což je hlavně zásluhou Raje. I přes všechny výtky jsem s vyloženou radostí zhlédl obě řady seriálu, což taky o něčem svědčí. PS: A třetí série udělala ze svých postav definitivně lidi, a tak to má být. (22.05.2009)

Obzvláště začátek je legendární. Po prvních pár sériích lehce klesne úroveň a ze seriálu se stane jakýsi milostný propletenec a už to vůbec není o těch čtyřech intouších, ale o ženáčích, co řeší běžné problémy s partnerkami. PS: Poslení epizoda zajistila jeden z nejepších seriálových koncův historii. (25.01.2020)

Staying in is the new going out. Jsou tu slabé epizody? Jsou. Je to až příliš vykonstruované? A jak! Jsou tu trapné vtipy? Vyloženě trapné ani ne, spíše jen hluchá místa, kde to ne tak docela funguje. A víte co? Je to stejnak úplně jedno, když se i u těch "slabých" epizod třikrát až čtyřikrát smíchy rozbrečím. A co teprve u těch opravdu zdařilých! Nemluvě o tom, že všechny ty postavy miluji (ale Sheldon samozřejmě vede; především od sedmé epizody, kdy z něj udělají ukázkovou svini). Není to lacině mravokárné (zdravím How I Met Your Mother) a už vůbec se nezmiňuji o tom, že se v těch urputných disputacích o hovně (bohužel?) plně poznávám. A jistě nejsem sám, že? Navíc jsem se smíchy probrečel nejen úvodními sezónami, ale i těmi aktuálními považovanými spíše za slabší. Nesporně to již není to ono, ale spíše než ztrátu humoru, to prošlo transformací do čistě vztahově sitcomových vod "à la Přátelé". A tím, jak obsazení postupně bobtnalo, tak má nyní každý v každé epizodě těch svých pět minut slávy, ale mnohdy je to kvůli tomu odnikud nikam; jakkoli zábavně odnikud nikam. Závěrečné řady již nesporně běží čistě na volnoběh, ale stále se najdou zdařilé epizody, to zase ne že ne. A nutno uznat, že ony i ty nepodařené si drží celkem solidní standard kvality. (01.07.2009)